Rozdíly v léčbě diabetu mezi muži a ženami

Vědci z nejrůznějších institucí jako jsou University of Surrey, VIB-KU Leuven, University of Lille a dalších zkoumali v rámci mezinárodního výzkumného úsilí Meta-analysis of Glucose and Insulin- related traits Consortium (MAGIC) variace v DNA 151 188 Evropanů nediabetiků, aby určili, zda má genetika vliv na to, jak dobře mužské a ženské tělo udržuje hladiny glykemie a inzulinu v krvi. Svá zjištění publikovali v časopise Nature Communications.

„Je důležité, abychom věděli, co způsobuje rozdíly mezi muži a ženami, pokud jde o hladinu glykemie a inzulinu na lačno, protože obě tyto hodnoty ukazují, jak dobře si naše těla přirozeně poradí s cukrem v krvi,“ uvedla vedoucí studie, profesorka Inga Prokopenko z University of Survey.

Velké rozdíly mezi muži a ženami

Předchozí výzkumy ukázaly, že ve srovnání se ženami, mají muži vyšší hladinu glykemie na lačno. Na druhou stranu u žen existuje větší pravděpodobnost potíží s glukózovou tolerancí, což znamená, že jejich tělo po jídle nezpracovává cukr v krvi dostatečně aktivně. Nicméně dosud nebylo jasné, jestli v těchto rozdílech hrají roli genetické faktory.

„Identifikovali jsme varianty DNA, jejichž vliv na hladinu inzulinu na lačno se liší v závislosti na pohlaví. Například varianty DNA v genu IRS1 mají  u mužů větší vliv na hladinu inzulinu než u žen, zatímco další varianty v genu ZNF12 mají velký vliv na inzulinovou rezistenci u žen a žádný rozpoznatelný vliv u mužů,“ vysvětlila Dr. Vasiliki Lagou z centra pro výzkum nemocí a mozku VIB-KU Leuven.

Vědci dále zjistili, že hromadění tuku především v oblasti břicha a boků (tento fenomén je také známý jako „postava ve tvaru jablka“) způsobuje u žen inzulinovou rezistenci, která může potenciálně vést ke vzniku diabetu 2. typu.

Z výsledků studie autoři také usuzují, že abdominální (břišní) obezita, může u žen přispívat ke vzniku dalších onemocnění, jejichž symptomem je inzulinová rezistence, jako jsou například syndrom polycystických ovarií a staetóza (ztučnění) jater.

Bylo také zjištěno, že extrémní štíhlost (anorexie) je geneticky nepřímo úměrná hladině inzulinu na lačno. U žen byl tento vztah opět výraznější než u mužů. Dr. Lagou dále uvedla: „Naše studie je dalším důkazem toho, že genetika přispívá k rozdílům mezi pohlavími u normálních fyziologických procesů a u změn, které vedou k chronickým onemocněním nad rámec těch, ke kterým přispívají pohlavními hormony a vliv životního prostředí.“

Profesorka Inga Prokopenko dodala: „Místo vytváření „univerzálních“ léčebných postupů a preventivních opatření zabraňujících vzniku nemoci pro všechny, by se pokaždé mělo vzít úvahu pohlaví i individuální genetická výbava.“

Zdroj: medicalxpress.com

451

Zdroj fotografie: Shutterstock, není-li uvedeno

Zdroj informací: archivní číslo časopisu DIAstyl, není-li uveden jiný