Rosenthalův efekt: Když pozitivní očekávání vedou k pozitivnímu výsledku

Rosenthalův efekt: Když pozitivní očekávání vedou k pozitivnímu výsledku
Zvítězit sám nad sebou občas znamená porazit vlastní hlavu. Zdroj: Freepik

Sebenaplňující proroctví neboli Rosenthalův efekt může být pozitivní nebo negativní. Ačkoliv je síla myšlení v posledních letech fenoménem, její propagátoři nevaří jen tak z vody. Už Robert Rosenthal dokázal, že pokud žákům ve školách dostatečně věříme, mohou dosahovat skvělých výsledků. Stejné je to u diabetu. Pokud my – nebo i naši blízcí – věříme, že to perfektně zvládneme, máme za sebou polovinu úspěchu.

Už jste slyšeli o sebenaplňujících proroctvích, efektu experimentátora nebo Pygmalion efektu? Všechny pojmy označují to samé. Jev, kdy pozitivní očekávání vedou k pozitivnímu výsledku. V podstatě je to práce s hlavou, kdy nevědomě ovlivňujeme situaci a lidi tak, že naplní naši původní předpověď. I diabetik potřebuje pracovat se svou hlavou, nenechat se strhnout tíhou situace a chronického onemocnění, a jít do toho s myšlenkou, že svou nemoc dostane pod kontrolu. Jak to funguje?

Spotlight efekt: Když (nejen) diabetik přeceňuje zájem ostatních o svou osobu

Někdy se vám v životě může zdát, že mezilidské vztahy jsou velmi tvrdý oříšek. Snažíte se navenek vůči druhým tvářit sebevědomě, schopně a chcete ...

Modelové situace: Pracovní pohovor

Představte si následující situaci: Jdete na pracovní pohovor a už dopředu si říkáte, že tahle firma je na vás moc dobrá a pozici vám určitě nedají. Už z dálky se na vás personalistka zvláštně kouká, což vás jen utvrdí v tom, že vás chce utopit na maličkostech ve vašem životopise. Po jejích třech otázkách to vzdáte, nemáte ani chuť odpovídat – zkrátka bylo přeci jasné, že tu pozici nedostanete. Odcházíte, za pár dní vám přijde výsledek výběrového řízení, který je „překvapivě“ negativní, a vy tak musíte hledat dál. „Říkal jsem, že na tu pozici nemám,“ utvrdíte sami sebe.

Nebo zkuste tuhle situaci: Ačkoliv víte, že pozice, na kterou se hlásíte, není tak ještě docela pro vás, jste připraveni to risknout a jít do toho. Přesvědčili jste sami sebe, že tohle určitě klapne. Otázky personalistky berete jako příležitost, a je vám jasné, že její prací je zjistit od vás maximum. Na každou její otázku najdete odpověď, a pokud ji neznáte přesně, přiznáte to a ujistíte ji, že jste ochotni učit se a máte tah na branku. Personalistka je ohromena vaší energií, a ačkoliv měla několik kandidátů, kteří by její potřeby naplňovali lépe, přijme vás. Protože ocení, že se nevzdáváte – a takové lidi přesně v týmu potřebuje.

Ačkoliv vás personalistka může přijmout z úplně jiného důvodu, než ukazuje naše modelová situace, princip je stejný. Na Rosenthalovu efektu dnes stojí většina moderního učení, které se zabývá pozitivním myšlením. Ať už je to kniha Tajemství od Rhondy Byrne, nebo kniha Jak si správně přát, kterou sepsal Pierre Franckh.

Kritické myšlení na sociálních sítích: Proč mohou být sdílené subjektivní zkušenosti nebezpečné?

Nepřijímejte informace na sociálních sítích jako daná fakta. Analyzujte, vyhodnocujte. Čerpejte vždy z více zdrojů. V době, kdy je jednoduché ...

Slavný experiment ve třídě žáků

Autory pojmenování tohoto efektu jsou Robert Rosenthal a Leonor Jacobson. Na konci šedesátých let 20. století uskutečnili ve třídě plné žáků slavný Pygmalion experiment. Učitelům i žákům řekli, že jde o prověření studijních znalostí a IQ žáků. Vybrali žáky, kteří dosáhli sotva průměrných výsledků, a učitelům řekli, že právě tito žáci byli hodnoceni jako nadprůměrní. Za nějakou dobu tito studenti skutečně dosáhli nadprůměrných výsledků. Rozdíl byl v přístupu. Když učitelé vnímali určitou skupinku žáků jako vysoce inteligentní, věnovali jim více času, chválili je, vyvolávali je, protože očekávali kvalitní odpověď. Jejich neúspěchy vnímali jako pouhý výkyv.

Žákům se od učitelů dostávalo sebedůvěry a motivace, což je vedlo k tomu, že se ve škole skutečně zlepšili. Dalšími experimenty, které potvrzují teorii Pygmalion efektu, jsou krysy v bludišti a nálepkování.

Chytré krysy v bludišti

Rosenthal a Fode rozdali v roce 1963 studentům psychologie živé krysy. Řekli jim, že každý z nich dostal krysu, kterou má naučit projít bludištěm. Pokud se to kryse povede, dostane najíst. Byl v tom však malý háček. Někteří studenti totiž dostali informaci, že jejich krysy jsou lepší a inteligentnější než krysy ostatních, a proto mají mnohem větší předpoklad, aby bludištěm prošly. Ve skutečnosti to nebyla pravda, všechny krysy byly stejné.

Když byl později měřen výkon krys, bylo zjištěno, že skutečně ty, o kterých bylo řečeno, že jsou inteligentní, se bludištěm naučily projít mnohem rychleji. Studenti jim totiž mnohem více věřili, podporovali je, aby jim to šlo lépe, a věnovali jim více času, protože je nepovažovali za beznadějné případy. Dokonce si je někteří pojmenovali. Studenti, kteří věřili, že jejich krysy jsou hloupé, se jim příliš nevěnovali.

Nálepkování

Labelling neboli nálepkování je proces, kdy dospělý či dítě dostane onu nálepku, kterou může být například u dětí „premiant třídy“, „outsider“ a podobně. Jde o způsob, jak si ho ostatní zaškatulkují, a podle toho se k němu také chovají, aniž by hodnotili, zda je to oprávněné. Mnohdy se nálepka, kterou dostal člověk jako dítě ve škole, drží dotyčného celý život.

Jak to využít v životě

Ať už se potýkáte s diabetem nebo jakoukoliv náročnou životní situací, vaše hlava je primární. Už Henry Ford, slavný zakladatel jedné z nejslavnějších automobilek na světě, řekl: „Ať už si myslíte, že něco dokážete nebo nedokážete, v obou případech máte pravdu.“ Každá situace je o přístupu, s čím do ní jdeme, a jaký předpokládáme výsledek. 

Nelze říci, že už by vás nikdy nic nepřekvapilo. Věci mohou dopadnout jinak, než jste si mysleli. Ale soustřeďte se na to, co můžete ovlivnit a v každé situaci udělejte maximum pro to, abyste dosáhli svého vytouženého výsledku. A nejde jen o vaše očekávání. Také pozitivní očekávání druhých může pozitivně ovlivnit váš výkon.

Typickým příkladem jsou pracovní vztahy. Lidé obecně lépe pracují, pokud jim jejich nadřízení věří, podporují je a umožňují jim další rozvoj. Člověk upravuje své chování vědomě či nevědomě celý život. Proč takový proces nevyužít k vašemu prospěchu? 

Golemův efekt

Tento pojednává o opačném efektu. Pokud máte černé plány, vidiny či myšlenky, pravděpodobně se naplní. Pokud vám chybí víra ve vlastní schopnosti, automaticky vstupujete do života, výchovy, mezilidských vztahů či těch pracovních se sebenaplňujícím proroctvím o neúspěchu. Golemův efekt testovali gruzínští psychologové na dvou koulích. Dávali lidem do pravé ruky ty lehčí a do levé ruky těžší. Po určité době začali lidé očekávat, že do stejných rukou dostanou stejné závaží. Když výzkumníci koule vyměnili, lidé rozdíl v hmotnosti nerozeznali a stále vnímali stejnou zátěž, jakou pociťovali na začátku experimentu.

Každodenní předsudky, negativní očekávání či setrvání ve stereotypu může být důsledkem toho, proč se některé věci v našich životech stále opakují a setrvávají ve stejném.

Zdroj: Extralife, Wikisofia, Svetzeny

13932

Diskuze k článku