Reportáž: Jak se žije diabetikům v Indii?

Reportáž: Jak se žije diabetikům v Indii?
V Indii žije vysoké procento diabetiků. Mnozí o své nemoci ani neví. Zdroj: Shutterstock

Jak se liší péče o diabetiky v jiných částech světa? Jsou na tom lépe, nebo hůře než čeští pacienti? To se můžeme dozvědět prostřednictvím reportáží. Tentokrát vás seznámíme s tím, jak se žije diabetikům v Indii. O podmínkách léčby v této zemi jsme mluvili s místní zástupkyní mladých leaderů Jyotsanou Rangeen.

O Indii a diabetu jsme pro vás psali i v zajímavém článku Indie zažívá extrémní nápor: zemi hrozí, že se u více než poloviny populace rozvine diabetes. V něm se můžete dočíst, proč se indičtí obyvatelé potýkají zejména s nárůstem diabetu II. typu.

Jyotsano, prozradila jsi o sobě, že jsi profesionální tanečnice. Jak dlouho již tančíš s diabetem?

medailonek

medailonek Jyotsany Rangeen | zdroj: časopis DIAstyl

Diabetes 1. typu mi byl diagnostikován před více než čtyřmi lety a byla to pro mě velká změna. V té době mi bylo 21 let, byla jsem velmi aktivní a již jsem profesionálně tančila. Ale vždycky říkám, že se můj život změnil k lepšímu. Být diabetičkou 1. typu je ohromující zkušenost, díky níž jsem silnější, patřím do skvělé komunity a diabetes mi také dal smysl života. Uvědomila jsem si, že náš život je vzácný a měli bychom být vděční za každý den, kdy se probudíme, a můžeme žít krásný život. Během této cesty s diabetem vidím, jak rostu a dělám věci, o kterých jsem si nikdy nemyslela, že bych jich byla schopná.

Život s diabetem vyžaduje tvrdou práci, odolnost, vytrvalost a odvahu. Moje vášeň je vrhnout světlo na cukrovku a ukázat ostatním, že jsme v tom společně.

Můžeš nám prozradit, jak se v Indii žije diabetikům?

V Indii se cukrovka stala hlavním problémem v oblasti zdravotní péče. Odhaduje se, že u nás touto chorobou trpí 66,8 milionu lidí, což představuje nejvyšší údaj ze všech zemí na světě. Rostoucí počet nemocných výrazně ovlivnil i systém zdravotní péče v Indii. Neznalost diabetu mezi lidmi v Indii se zhoršuje a je třeba ji naléhavě řešit. Téměř u poloviny lidí s diabetem zůstává diagnóza neodhalena a ti pak trpí akutními komplikacemi.

Nedávno jsme narazili na několik lidí s nediagnostikovaným diabetem, kteří museli bojovat o svůj život kvůli nevědomosti a nedbalosti rodin. V Indii jsou stále lidé, kteří se bojí přiznat před světem, že mají cukrovku, a starají se o sebe sami.

Máte u vás k dispozici všechny potřebné léky a zdravotní pomůcky?

V tomto ohledu je situace ještě horší – zejména co se týká nákladů na inzulin. Jsem z rodiny střední třídy a dodatečný výdaj na léčbu cukrovky je pro mě sám o sobě výzvou. V Indii nemáme pojištění pro lidi žijící s diabetem. Musíme si zařizovat a kupovat všechno sami, ať už jde o glukometr, injekce inzulinu, proužky nebo senzory. Diabetes 1. typu mě nyní stojí 7 000–8 000 rupijí (2 250–2 550 korun) měsíčně, což je pro rodinu ze střední třídy obrovský náklad. V mnoha měsících jsem proto musela snížit své osobní výdaje, abych si mohla dovolit potřebné pomůcky. Vzhledem k tomu, že jsem dospělá a pracuji, nechci se spoléhat na své rodiče.

Je při těchto nákladech inzulin dostupný pro všechny diabetiky?

V Indii je inzulin snadno dostupný všude, ale jeho cena se každým dnem zvyšuje. Když porovnám částku, kterou jsem platila za inzulin před 3 lety a nyní, ta současná je o 80 % vyšší. Často přemýšlím nad tím, že když je pro mě tak těžké zvládnout své výdaje, jak se s tím asi vypořádává znevýhodněná rodina, která nemá dostatek financí? Tato zátěž je mnohem horší než mít diabetes.

Existují lidé, kteří si nemohou dovolit ani základní injekci inzulinu a snižují své dávky, aby jim zakoupený inzulin vydržel déle. Inzulin je bohužel stále nepřístupný milionům lidí žijících s diabetem 1. typu. S rostoucím počtem diabetiků se problém špatného přístupu k inzulinu stává v Indii vážným zdravotním problémem.

A jak jste na tom s diabetickými pomůckami? Které pumpy se v Indii používají nejčastěji?

Já v současné době používám inzulinovou pumpu Medtronic Paradigm. Je to asi šest měsíců, co jsem přešla z inzulinových per na pumpu. Právě tento typ pumpy se v Indii nyní používá nejčastěji a pak také pumpa Medtronic 640G. Stále nemáme přístup k dalším pumpám, jako jsou Tandem, Omnipod atd.

Používáte také senzory pro kontinuální monitoraci glykemie?

Bohužel v Indii nemáme k dispozici moderní kontinuální monitoraci, jako je například Dexcom. Dá se sehnat pouze stará verze G4, ale za velmi vysoké náklady. Máme ale možnost koupit si Abbott Freestyle Libre Pro k okamžité monitoraci glykemie. Díky snadné dostupnosti je toto zařízení v Indii široce využíváno a používám ho i já. Verze Pro, která je v Indii dostupná, byla původně určená pouze pro doktory. Firma Abbott však dosud nespustila v Indii prodej druhé verze, která ukazuje také stoupání glukózy.

Diabetes v Chorvatsku: Jaká je tamější péče a na co se připravit jako DIA turista?

Pro diabetiky je Chorvatsko bezpochyby vhodnou dovolenkovou zemí – nehrozí vám tam žádné exotické choroby, evropská kartička zdravotního ...

Jak je na tom Indie s edukací o diabetu?

Věřím, že nedostatek vzdělání je stejně nebezpečný jako nedostatek inzulinu. Během posledních několika let se nám podařilo v tomto směru leccos změnit, začít vzdělávat veřejnost a šířit povědomí o diabetu. Stále však zbývá mnoho práce. Z jazykových důvodů, ale i kvůli jiným překážkám nemá znevýhodněná část naší společnosti základní znalosti a vzdělání nejen o cukrovce, ale ani o základní hygieně. Denně s nemocí zápasí bez odpovídajících znalostí a podpory. Naším cílem je oslovit tyto lidi a poskytnout jim co nejvíce informací, které jim pomohou vést zdravý život.

Pokud vím, účastníš se také pravidelně DIA táborů a pomáháš s jejich organizací. Jak probíhají?

Kemp DIYA (Diabetes India Youth in Action) je prvním setkáním svého druhu v Indii. Probíhá v duchu myšlenky, že diabetes 1. typu není nemoc, ale životní styl. V neformálním a přátelském prostředí jsou mladí účastníci povzbuzováni, aby zapomněli na tabu a sdíleli své otázky a pochybnosti o životě s diabetem. Na tomto táboře není nic neobvyklého na tom, mít cukrovku 1. typu. Každý tu všechny strasti diabetu chápe!

Víme, že tato sociální podpora, pocit, že nejsou sami, a sdílené zkušenosti jsou velmi důležité.

V programu tábora jsou dále zábavné tréninky a hry, jejichž cílem je přimět účastníky, aby pochopili důležitost fyzické aktivity při léčbě diabetu. Také je podporujeme v budování komunity. Tím, že si vytvoří zvláštní pouto s jinými diabetiky, změní způsob, jakým s diabetem žijí.

Rozhovor s Terezou Kutilovou: Co ji vedlo k ilustracím knih pro malé diabetiky?

Nová kniha Sladké děti spojuje všechny tři dosud vydané publikace pro děti s diabetem, tj. Šípkové Růženky naruby, Sladký roky a Naděje nikdy ...

Co chceš ve své zemi z pozice „mladého leadera“ změnit?

Mým největším cílem bylo vždy inspirovat lidi žijící s diabetem, aby se nevzdali svých snů, ale aby našli svou sílu a dokázali ve svém životě provést změny nezbytné pro zvládnutí nemoci. K tomu přispívám svou advokátní prací zde v Indii. Snažím se pomáhat lidem získat více informací a rozptýlit mýty a mylné představy související s cukrovkou. Diabetes není konec světa, ale začátek nového krásného a mocného světa. Jak už jsem uvedla, chtěla bych vrhnout na cukrovku světlo a ukázat ostatním, že jsme v tom společně.

Ráda bych všem diabetikům vzkázala: „Nenechte cukrovku, aby vás zastavila v plnění vašich snů. Dívejte se na každý den jako na vzácný dar od Boha a buďte vděční za cestu, kterou jste již ušli. Jsme silnější než diabetes!“

Zdroj: časopis DIAstyl, autorizovaný text užitý v původním znění a se souhlasem autorky Adély Sklenářové

609

Diskuze k článku