Reportáž: Jak se žije diabetikům na Maltě?

Reportáž: Jak se žije diabetikům na Maltě?
Martina studuje účetnictví v magisterském programu na vysoké škole. Diabetes jí byl diagnostikován ve 13 letech. Zdroj: se souhlasem autorky Martiny Malliy

Péče o diabetiky, jejich vzdělávání i přístup k potřebným pomůckám se v různých zemích liší. Jak vypadá život s diabetem na slunné Maltě? O tom jsme si popovídali s Martinou Malliou, která na Maltě žije a snaží se v rámci celosvětového programu Young Leaderů pomáhat také dalším diabetikům.

Martina Mallia studuje účetnictví v magisterském programu na vysoké škole. Diabetes jí byl diagnostikován ve 13 letech. Ráda cestuje, poznává nové kultury a pokud má příležitost, ráda se setkává s lidmi z celého světa. Již dříve se prostřednictvím různých organizací snažila na místní úrovni pomáhat osobám s diabetem, nyní je aktivní členkou Asociace diabetiků na Maltě, kterou zastupuje také v programu Young Leader in Diabetes (YLD) pod hlavičkou Mezinárodní diabetické federace (IDF).

Jak ses stala členkou programu YLD, který zastřešuje Mezinárodní diabetická federace IDF?

Před více než třemi lety mě Asociace diabetiků na Maltě na tento post nominovala a já jsem se tak dostala na letní tábor pro Young Leadery. Jsem za tuto příležitost velmi vděčná, jelikož jsem měla možnost setkat se s ostatními diabetiky z celé Evropy, kteří mě svými edukačními aktivitami a projekty velmi inspirovali. Na základě toho jsem se rozhodla vytvořit vlastní projekt.

Mohla bys nám svůj projekt představit?

Samozřejmě, můj projekt vznikl na základě předchozího průzkumu – díky rozhovorům s ostatními diabetiky 1. typu na Maltě jsem zjistila, že mladí diabetici často nemají možnost si o své nemoci otevřeně promluvit s ostatními a sdílet tak své zkušenosti. Navíc je na ně často nazíráno negativně, když si na veřejných místech měří hladinu glykemii či dokonce aplikují inzulin – to je způsobeno nedostatečnou edukací široké veřejnosti na Maltě, což bych ráda změnila…

Lucie Borhyová: Omezovat se v jídle? Tělo si řekne, na co má chuť

Máme za sebou svátky. Jak probíhají Vánoce a adventní čas u Lucie Borhyové a jejích nejbližších? V podstatě jako každý rok. A to pohádkově. My ...

Jakým způsobem?

Ráda bych vytvořila na sociálních sítích hned dvě kampaně, které by pomohly šířit osvětu a povědomí o diabetu. Ráda bych prostřednictvím těchto projektů vysvětlila široké veřejnosti například rozdíly mezi diabetem 1. a 2. typu či detailně popsala příznaky nemoci. Tyto aktivity by postupně měly vést k tomu, že se lidé s cukrovkou nebudou stydět za aplikaci inzulinu či měření glykemie na veřejných místech. Je důležité, aby veřejnost pochopila diagnózu diabetu včetně všech projevů a komplikací.

A jak je to na Maltě s edukací samotných diabetiků?

Edukace, která probíhá především v nemocnici těsně po záchytu a diagnostice cukrovky, je u nás na velmi vysoké úrovní. O to více kontrastuje nedostatečné povědomí široké veřejnosti o této nemoci. Lidé všeobecně netuší, jaké jsou projevy diabetu či jaké komplikace v souvislosti s cukrovkou mohou u diabetiků nastat. Tuto situaci bych prostřednictvím svých projektů ráda změnila. Věřím, že díky dostatečné informovanosti posílí rovněž prevence diabetu 2. typu, jelikož lidé budou schopni identifikovat příznaky onemocnění.

Fungují na Maltě například letní dia-tábory?

Ano, před pandemií covidu se dia-tábory pořádaly každoročně. Tyto tábory byly jak edukační, tak motivační – děti s diabetem měly skvělou možnost navzájem se poznat, navázat kamarádství, a navíc sdílet zkušenosti o léčbě diabetu.

Jaké je to mít diabetes na Maltě? Máte dostatek materiálu jako jsou proužky, jehly atd.?

Ano, veškerý potřebný materiál je díky ministerstvu zdravotnictví poskytován diabetikům zdarma. Co se týká množství těchto pomůcek, je přihlíženo k průměrné spotřebě každého diabetika, takže se jen zřídka kdy stává, že někomu něco z pomůcek pochybí.

Jak uchovávat inzulín, aby neuškodil, ale pomáhal? Nesvědčí mu mráz, chlad ale uvítá

Nestarat se o to, jak správně zacházet se svým inzulínem, znamená vystavit se riziku hyperglykémie, hypoglykémie, ale i jiných zdravotních ...

A jak je to s inzulínovými pumpami? Máte k nim dobrý přístup, nebo využíváte k aplikaci inzulinu pouze pera?

Lidem s diabetem 1. typu jsou k aplikaci inzulinu zdarma poskytována inzulinová pera. Co se týče pump, ty zatím byly uvedeny pouze soukromými společnostmi, a ještě se proto příliš nevyužívají.

A co senzory pro kontinuální monitoraci glykemie, je možnost je v rámci léčby diabetu využívat?

V současné době je na Maltě velmi nákladné a obtížné takový senzor získat. Asociace diabetiků se však prostřednictvím diskusí s ministerstvem zdravotnictví snaží zajistit, aby k nim měli všichni pacienti s diabetem 1. typu bezplatný přístup. To se již pomalu daří plnit, jelikož se právě rozběhl proces, který má zajistit zavedení státem hrazených senzorů pro děti mladší 16 let, což považuji za velmi slibný první krok.

Zdroj: časopis DIAstyl, autorizovaný text užitý v původním znění a se souhlasem autorek Adély Sklenářové a Martiny Malliy

787

Diskuze k článku