První glukometr vážil 1,2 kg!

Vynález glukometru a domácího měření glykemie je jedním z největších, ale také nejméně známých milníků v dějinách diabetu, zatímco objevitele inzulinu Bantinga a Besta zná snad každý diabetik.

První glukometr vážil 1,2 kg!

Historie domácího měření glykemie se začala psát na začátku sedmdesátých let. První metodou zhodnocení množství cukru v krvi byly chemické proužky Dextrostix používané od poloviny 60. let, na něž se aplikoval poměrně velký vzorek krve a po uplynutí šedesáti vteřin se smyl. Proužek se díky chemické reakci enzymu s glukózou a následné interakci vzniklého peroxidu s přítomným barvivem zbarvil modře. Podle intenzity modrého zabarvení porovnávané s referenčním vzorníkem barev bylo možné odhadnout glykemii. Velmi nízké i velmi vysoké hodnoty byly vidět poměrně jednoznačně, ale mezi nimi bylo široké pásmo hodnot, u nichž se barva odečítala obtížně. Výsledek testu také závisel na správné technice jeho provedení, pokud se špatně smyl nanesený vzorek krve, ukazoval Dextrostix nesprávnou glykemii. Tyto proužky navíc byly určeny výhradně do ordinací lékařů.

Váha 1,2 kg, cena přes 10 tisíc korun

1) Glukometr A. R. M. (Ames Reflectance meter)

První přístroj na měření glykemie vyvinul Anton H. Clemens. Jednalo se o zařízení, které dokázalo automatizovaně hodnotit modré zbarvení Dextrostix proužku. Využil k tomu princip fotometrie, tedy měření rozdílného odrazu světla od modré barvy na měřícím proužku. Čím tmavší proužek byl, tím méně odraženého světla přístroj detekoval. První glukometr se jmenoval A.R.M. – Ames Reflectance Meter. Vážil 1,2 kilogramu, po zapnutí se půl hodiny zahříval, měl problém s výdrží baterie a stál v přepočtu více než deset tisíc korun. Využívali jej lékaři v ordinacích, a kdo nebyl lékař, nemohl si v prvních letech měřič vůbec pořídit.
Glykemie se měřila pouze u lékaře

 

Kvůli glukometru vystudoval medicínu

Jak se tedy první glukometr dostal k pacientovi s diabetem? První domácí použití glukometru je připisováno americkému inženýrovi Richardu Bernsteinovi. Richard žil s diabetem 1. typu od svých dvanácti let a život mu komplikovaly nepředvídatelné výkyvy glykemií, několikrát do měsíce se potýkal s těžkými hypoglykemiemi. Když se dozvěděl o existenci přístroje, který dokáže změřit hladinu cukru v krvi, chtěl jej získat domů, aby se s jeho pomocí dokázal zbavit hypoglykemií. Jako nezdravotník si A.R.M. glukometr nemohl pořídit, ale díky své ženě lékařce se mu podařilo jeden takový přístroj domů sehnat. Začal si měřit glykémii 5–8x denně a sledovat, jaký vliv na ní má jídlo, pohyb a inzulin.
Za několik let používání glukometru získal Richard Bernstein velké množství zkušeností a chtěl se o ně podělit s odbornou lékařskou veřejností. Protože však nebyl zdravotník, ale pouze inženýr, nechtěl jeho článek žádný odborný časopis otisknout. Proto se v pětačtyřiceti letech rozhodl vystudovat medicínu a dnes je i ve svém pokročilém věku jedním z nejžádanějších a nejkontroverznějších diabetologů ve Spojených státech.

Lékař půjčil pacientce glukometr, sklidil kritiku

V Evropě stál na začátku dějin domácího měření glykemie příběh těhotné pacientky s diabetem 1. typu ve Velké Británii. Tato diabetička měla velmi rozkolísané glykemie a její lékař neviděl jinou možnost zvládání cukrovky než časté měření krevního cukru. Pacientka jej však žádala, aby si mohla měřit glykemie doma a nemusela kvůli tomu zůstávat v nemocnici, jak bylo dosud zvykem. Samostatná kontrola glykemie pacientem byla v roce 1975 docela novinka a lékař, který těhotné diabetičce domácí měření umožnil, se dočkal ostré kritiky, že nechává pacienta samostatně manipulovat s něčím tak nebezpečným, jako je glukometr.
Atmosféra se však v následujících letech začala rychle měnit. Již v roce 1978 se ve Spojených státech konala první konference věnovaná měření glykemie a v Anglii bylo na toto téma začátkem 80. let uspořádáno několik sympozií. Měření glykemie v nemocnicích, na intenzivních jednotkách, neonatologických odděleních a i doma u pacientů s diabetem se stalo zajímavou novinkou v léčbě diabetu a získávalo stále více a více pozornosti.

První glukometr bez předpisu vyvinul otec dítěte s diabetem

2) Glukometr Eyetone

Dva roky poté, co se v Americe začal používat Ames Reflectance Meter, se na trhu objevil japonský glukometr Eyetone. Byl levnější a o něco jednodušší na použití. Stále se však jednalo o přístroje určené především pro nemocnice a ordinace lékaře, pacienti je využívali jen velmi málo. První glukometr vyvinutý přímo pro pacienty s diabetem se jmenoval Ames Glucometer, který se v druhé polovině 70. let prodával ve Velké Británii.

3) Glukometr Glucochek

První glukometr dostupný pacientům bez lékařského předpisu byl britský Glucochek. Tento glukometr vyvinul otec diabetického dítěte, povoláním inženýr, který do něj promítl své nápady na to, jak zlepšit stávající technologii přístrojů na měření glykemie. Distribuce glukometru se ujala nově založená společnost Lifescan, která jej začátkem osmdesátých let začala dovážet do Spojených států.
V roce 1984 se objevily první glukometry Accu-Chek (v Evropě známé pod názvem Reflolux), které tehdy vyráběla společnost Boehringer Mannheim (později ji získala Roche). Tyto glukometry používaly vlastní měřící proužky Chemstrip bG a byly ve své době považovány za vysoce přesné. Příjemnou změnu zejména pro pacienty byl příchod glukometrů OneTouch, které po svém uživateli vyžadovaly výrazně méně kroků nutných pro změření glykemie. Stačilo jen nanést vzorek krve a počkat 45 vteřin na výsledek. Na rozdíl od jiných měřících přístrojů nebylo nutné vzorek před měřením omývat či osušovat vatou.

 

Až třetina výsledků byla nepřesných

4) Glukometr Reflolux v porovnání s dnešním tipem glukometru

Celková přesnost tehdejších glukometrů však byla z dnešního pohledu velmi špatná. U glukometrů fungujících na principu fotometrie závisela přesnost výsledku na správné aplikaci vzorku a následném vymytí přebytečné krve, která zkreslovala barevný výsledek měření. Bylo prováděno jen málo analýz přesnosti, avšak malá kanadská studie z osmdesátých let zjistila, že až jedna třetina měření byla mimo přijatelné rozmezí přesnosti. Tato zjištění postupně vedla v osmdesátých letech k vývoji standardů definujících požadavky na přesnost glukometrů, které jsou s příchodem nových glukometrů neustále inovovány a zpřísňovány.

Nový způsob měření se používá dodnes

5) Postupný vývoj glukometrů – zjednodušení ovládání a především zmenšení velikosti

Zásadní změna přišla s vývojem nové technologie měření glykemie. Tzv. elektrochemický princip měření nepracoval se změnou barvy a světlem, jako původní fotometrické přístroje, ale měřil množství elektronů uvolněných při chemické reakci enzymu s krevním cukrem. Ve svých počátcích měla tato metoda řadu potíží s přesností a spolehlivostí, ale se svým zdokonalováním začala postupně převládat a dnes ji využívá naprostá většina moderních glukometrů. První elektrochemické glukometry ExacTech přivedla na svět v druhé polovině 80. let společnost MediSense (později Abbott).
Prvního výrobce glukometrů, legendární firmu Ames, později koupil Bayer, čímž získal statut společnosti s nejdelší historií výroby glukometrů. Další vývoj přístrojů na měření glykemie se nesl v duchu zmenšování jejich velikosti, použití lepších proužků s novými metodami analýzy vzorku a především zvyšování přesnosti a spolehlivosti měření.

MUDr. Klára Picková

Zobrazit diskuzi
Diskuze k článku
Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x