prof. MUDr. Alexandra Jirkovská, CSc.: Zásadní je dobře motivovaný pacient i edukátor

Stojí za projektem skupinových edukací diabetiků, který v ČR běží už několikátým rokem. Vydala o něm knihu a dokázala prosadit zařazení této formy edukace do sazebníku pojišťoven. Jak projekt probíhá a co jej ještě čeká, prozrazuje prof. MUDr. Alexandra Jirkovská, CSc. z pražského IKEM v následujícím rozhovoru.

prof. MUDr. Alexandra Jirkovská, CSc.: Zásadní je dobře motivovaný pacient i edukátor

Čtenáři DIAstylu vás z různých článků nepochybně znají. Mohla byste se nicméně trochu představit po odborné stránce?

Už zhruba třicet let se zabývám diabetem a jemu přidruženými komplikacemi, současně i interní medicínou. Z hlediska diabetu mě dlouhodobě zajímá edukace diabetiků, a to především těch, kteří se léčí nějakým intenzivním režimem nebo inzulinovou pumpou nebo teď nověji i kontinuální monitorací glykémií. Samozřejmě se ale zabývám edukací všech diabetiků, i druhého typu bez inzulínu. A druhá oblast, která mě zajímá, je syndrom diabetické nohy, kterým jsem se začala zabývat také před třiceti lety při zakládání podiatrických ambulancí.

Zabývám se také popularizací diabetu jako onemocnění a kvalitou života diabetiků, spoluzakládala jsem organizaci pro pacienty s diabetem. Počátkem devadesátých let jsme začínali Společností diabetiků a pak se z toho vyvinul i Svaz diabetiků ČR. Součástí programu této pacientské organizace byl i časopis DIA život, na němž jsem první léta intenzivně spolupracovala. Zajímá mě také problematika dietní léčby diabetu.

MENŠÍ SKUPINY A ZKUŠENÍ ODBORNÍCI

 

Mohla byste prosím čtenářům přiblížit projekt skupinové edukace diabetiků, který vedete?

Skupinová edukace probíhá spíše v menších skupinkách po 4-8 pacientech během 4 lekcí, které vedou zkušení odborníci – diabetolog, edukační sestra a nutriční terapeut. Diabetici mají možnost vzájemné diskuse či průběžných konzultací jejich výsledků. Na základě zkušeností s tímto projektem, který je už čtvrtým rokem realizován Pracovní skupinou pro edukaci Výboru ČDS a je podporován Českou diabetologickou společností, mohu říci, že se u diabetiků, kteří se ho účastní, velice významně zlepšuje nejen diabetes, ale i krevní tlak, krevní tuky, hmotnosti a také psychika.  Velmi důležité je vytvoření příjemné a tvůrčí atmosféry v rámci edukační skupiny, kde budou pacienti bez ostychu diskutovat o problémech spojených s léčbou diabetu. To se daří díky obětavé práci edukátorů v jednotlivých edukačních pracovištích pro diabetiky.

Kdy je vhodné zařadit právě skupinovou edukaci pacientů?

Zatímco individuální edukace má své místo hned na počátku onemocnění diabetem, tak v další fázi, kdy už pacienti rozumí základům cukrovky, je vhodné absolvovat program skládající se z několika lekcí skupinové edukace. V průběhu celoživotní léčby je pak nejlepší kombinovat v případě potřeby skupinovou a individuální edukaci, která je již zaměřena na specifické potřeby jednotlivých diabetiků.

Musí si pacienti tuto edukaci hradit z vlastních financí?

Ve zmíněném projektu je diabetikům poskytována vysoce odborná edukace bezplatně. Naším cílem je pomoci lidem s diabetem samostatně řídit cukrovku na základě konzultací s odborníky a také sdílením zkušeností s ostatními zúčastněnými.

Jaké podmínky musí diabetik splnit, aby se mohl těchto edukací zúčastnit?

Pokud má člověk s diabetem zájem zúčastnit se projektu skupinové edukace, stačí, když se obrátí na svého ošetřujícího lékaře, který může zjistit, které edukační pracoviště se na tento typ edukace zaměřuje. Na webových stránkách České diabetologické společnosti www.diab.cz můžete nalézt seznam všech edukačních pracovišť. Jsem přesvědčená, že ošetřující lékař vřele uvítá zájem svých pacientů o kvalitní vzdělávání týkající se zvládání diabetu. Ať už se totiž člověk s diabetem léčí jakýmkoliv inzulínem či léky, je vždy důležité, aby se o sebe uměl co nejvíce, v rámci svých možností, postarat sám a stal se tak plnohodnotným členem vlastního léčebného týmu. Pacient by měl být vždy v centru zdravotní péče, což je názor, který zastávám již dlouhou dobu.

Kdo může být vhodným edukátorem?

Dobrý edukátor by měl být empatický, chápat problémy, které pacient má, ovšem nemusí s ním vždy sympatizovat, to znamená, že nemusí souhlasit se všemi jeho názory. Edukátor má pacientovi poradit podle aktuálních odborných znalostí. Současně má být schopen se vžít do role pacienta, aby mu poradil na základě jeho individuálního stavu. Edukační sestra, která zná problémy pacientů mnohdy lépe než lékař, by měla umět poznat, co může rozhodnout sama a kdy by se již měla poradit s lékařem. Edukátor by měl být odborníkem ve svém oboru, tedy konkrétně v diabetologii, a současně disponovat znalostmi z oboru psychologie či pedagogiky. Důležité je také mít sociální inteligenci. Jedná se tedy o poměrně náročnou činnost a já si nesmírně vážím lékařů a zdravotních sester, kteří se dlouhodobě edukací zabývají.

 

MINIMÁLNĚ TŘIKRÁT ZA ROK

 

Jsou skupinové edukace vhodné pro diabetiky 1. i 2. typu?

V rámci našeho programu je edukace pacientovi vždy doporučována jeho ošetřujícím lékařem, většinou diabetologem, na základě předem stanovených kritérií – bere se tedy v potaz to, zda má pacient například špatnou kompenzaci diabetu, časté hypoglykemické stavy, počínající komplikace diabetu, či zda se jedná o poměrně nedávno diagnostikovaného diabetika. Lékař tedy nabídne těmto vybraným diabetikům možnost zúčastnit se skupinové edukace a zjistí, zda je motivován ke zlepšení léčby cukrovky. Motivace je velmi důležitým aspektem, a to jak u zdravotníků, tak u lidí s diabetem. Účinnost edukace na zlepšení diabetu se projeví až poté, co se jí diabetici zúčastní opakovaně, většinou minimálně třikrát za rok. Kdo se odhodlá účastnit se první lekce, do které se mu často moc nechce, přesvědčí se, že to stojí zato. V dotaznících nám pak vychází, že by se chtěli pacienti účastnit dalších lekcí, i když u kurz skončí.

Jaký byl vůbec vývoj toho programu?

Už v roce 2016, kdy jsme s projektem skupinové edukace začali, většinou u pacientů s diabetem druhého typu léčených inzulinem, se jim významně zlepšily hodnoty glykovaného hemoglobinu, lačné glykemie, tuky v krvi, tlak a nakonec se jim i psychicky vedlo lépe. Díky úžasným kolegům, sestřičkám, lékařům a dalším odborníkům byl tento první ročník velmi úspěšný. Stejně úspěšný byl ale projekt i v následujícím roce, opět u diabetiků léčených inzulínem, s průměrným věkem kolem 60 let. A v roce 2018 jsme to zkusili i u diabetiků, kteří nejsou léčení inzulinem. Tam je vždycky trošičku složitější docílit zlepšení kompenzace edukací. Přesto se to úplně srovnatelně s předchozími ročníky povedlo. Zdravotní pojišťovny uznaly význam tohoto léčebného edukačního programu a podařilo se obhájit nový výkon Týmová strukturovaná skupinová edukace diabetiků, který je hrazen v edukačních pracovištích.

Nyní jedeme čtvrtý ročník, jehož cílem je vyzkoušet, zda bude fungovat skupinová edukace v diabetologických edukačních pracovištích, kam budou posílat své pacienty praktičtí lékaři, kterým chceme nabídnout spolupráci. Na důkladnou několikahodinovou edukaci nebývá v ambulancích praktických lékařů dostatek času, a to je velká škoda, především u nově zjištěných diabetiků, ale i u těch ostatních. Byla bych velmi ráda, kdyby se nám podařilo rozšířit skupinovou edukaci do edukačních pracovišť pro diabetiky a navázat spolupráci mezi diabetology a praktickými lékaři v oblasti edukace.

Děkujeme za odpovědi, na závěr se ale ještě zeptáme na vaše další odborné plány.

Určitě bych chtěla nadále pokračovat v práci konzultanta v diabetologii a podiatrii, organizovat konference a kurzy, pomáhat mladším kolegům s publikacemi a s výzkumem, ale i pomáhat zlepšit život lidem s diabetem v rámci Pracovní skupiny pro edukaci a Podiatrické sekce ČDS a dalších  organizací. Chystám se na nové vydání některých odborných knih určených nejen lékařům, ale i sestrám a pacientům. Velice ráda pracuji se zdravotními sestrami, děláme pro ně v IKEM kurzy certifikované Ministerstvem zdravotnictví v edukaci i v podiatrii. Chci nadále zůstat v kontaktu s praktickou medicínou a nablízku pacientům, to považuji za základ.

Ještě nám dovolte poznamenat, že v případě vaší rodiny jablko nepadlo daleko od stromu.

Ptali jste se, kdo může být dobrým edukátorem. Je nesmírně důležité, aby měl dobré rodinné zázemí a mohl se své práci věnovat. Já jsem měla štěstí, že má rodina pro to měla vždy pochopení. Manžel už v mládí za mnou jezdil s malými dcerami na rekondice diabetiků, vždy až ale poslední den, abych se jim mohla také věnovat. Těší mne, že jedna má dcera se zabývá diabetologií i podiatrií. Druhá je socioložka a rozumí motivaci lépe než já. Tak jen doufám, že mi splnění plánů vnější okolnosti a zdraví dovolí.

 

Bylo jí líto mladých diabetiků se závažnými komplikacemi

Prof. MUDr. Alexandra Jirkovská, CSc. působí jako diabetoložka již bezmála třicet let. Na otázku, jak se ke své specializaci dostala, odpovídá: „Studovala jsem v Praze, rodiče byli oba lékaři a byli z Prahy. Po válce ale skončili v pohraničí v Bohumíně, kde jsem strávila mládí. Pak jsem tedy odešla studovat do Prahy, kde jsem se seznámila s budoucím manželem, který už dokončoval aspiranturu na Akademii věd, a jeho práce byla vázána na Ústav fyzikální chemie Jaroslava Heyrovského. Já na konci studia měla dítě a tak jsem potřebovala práci v Praze. V roce, kdy jsem končila studium, bylo ale obtížné sehnat zaměstnání a já byla ráda za nabídku IKEMu na takzvaný studijní pobyt. Tehdy jsem začala s internou a preventivní kardiologií, poté také s gastroenterologií, a skončila jsem s diabetologií tak, jak se postupně rozvíjely jednotlivé programy. Zaujalo mne to, hlavně mi od počátku bylo velice líto poměrně mladých diabetiků se závažnými komplikacemi diabetu – náš Institut je specializován na pozdní komplikace a transplantace. S kolegou prof. Rušavým z Plzně jsme se každý na svém pracovišti začali zajímat o ulcerace na nohou u diabetiků, on více během hospitalizace a já i ambulantně. Pro získání zkušeností s podiatrickými ambulancemi i s edukačními programy ve světě jsem toho hodně procestovala po celé Evropě i v USA. Získané zkušenosti a nové směry jsem se pak snažila zavádět i u nás, a to za pomoci kolegů z Výboru České diabetologické společnosti ČLS JEP a hlavně za pomoci obětavých sestřiček a svých aspirantů a za podpory vedení IKEM.“

Zobrazit diskuzi
Diskuze k článku
Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x