Proč jsem mylně vnímala inzulínovou pumpu jako moje selhání

Začátečnická neznalost. Nevěděla jsem, kolik faktorů hraje roli. Menstruace, nemoc, spánek, stres, kombinace jednotlivých potravin, tuky, druhy sportu atd. Věřím, že vás jich napadne spatra nespočet dalších. A není nic více frustrující, než když nechápete, proč máte glykémii 12, když jste se snažili. Nyní už to sice vím, ale že by bylo jednoduché umět se vším zacházet, to se říct nedá.

Správných hodnot jsem se ale nemohla dobrat také kvůli sobě. Byla to kombinace obojího. Občas jsem dělala vědomé chyby, nejedla ukázkově. A pořád jsem si říkala, že už začnu tvrdý ukázkový režim a pořád jsem toho nebyla schopná. Což mě možná trápilo ještě víc. Není snadné dodržovat režim do konce života a hlavně nedobrovolně. Není za tím mnou stanovený cíl, jako například zhubnout. Mojí motivací je strach z komplikací. Ale to už odbočuji.

Nezvládla jsi to 

Nevím proč, ale mít pumpu bylo něco jako selhání. Že jsem to nezvládla. A to jenom proto, že jsem neschopná správně jíst a počítat. V tomto postoji mě utvrzovali i rodiče. Říkali: ,,Stačí, když se budeš snažit a nemusíš pak mít krabičku na těle.“ A tak jsem se snažila osm let. Zlomový okamžik nastal, když toho na mě bylo nedávno jednoduše moc. Neměla jsem vyrovnané glykémie z mnoha důvodů – vždyť vy určitě sami víte. Nemusím nic vysvětlovat.

Nikdy jsem na cukrovku nekašlala. Jsem si totiž plně vědoma případných následků, a proto se o sebe starám. Glykémie jsem nemívala nikdy vysloveně „špatné“. Měla jsem většinou 75–80 % v cílovém rozmezí a i glykovaný hemoglobin vždy vycházel přijatelně, ale pokaždé jsem odcházela z kontroly u doktora s tím, že by to mohlo být lepší.

Studium v zahraničí s cukrovkou: zážitek nebo průšvih?

Toužím po bezstarostném Erasmu (výměnném pobytu v zahraničí na jeden semestr na vysoké škole) plném zážitků. Zavírám kufr a lehám si vyčerpaná na ...

Cítila jsem se vyčerpaná. Vstávat v noci k „hypům“, probouzet se s „hyper“ – ať už z vysvětlitelných nebo pro mě z nevysvětlitelných důvodů. Řekla bych, že moje tělo je velmi citlivé na jakékoliv výkyvy glykémií. Moje tělo je obecně citlivé na všechno. A já jsem citlivá. No hrůza. Nicméně najednou jsem začala přemýšlet nad tím pomocníkem, který mi dokáže ohlídat glykémie v noci sám. Začala jsem si pohrávat s myšlenkou, zda by se mi neulevilo mít někoho na mé straně, kdo mi ulehčí. A tak jsem jednou ležela v posteli, vyčerpaná z glykémie, když mi přítel povídá: ,,A nechtěla bys tu pumpu?“ Oddechla jsem si a řekla: ,,A tak jo.“

A hlavně to vypadá skvěle! | zdroj: archiv Kateřiny Fortelkové – užito se svolením

Změna k lepšímu

Proč vlastně nevyužít toho, že mi něco ulehčí život? Proč si nenechat pomoct? Vždyť co je to za hloupost se tomu bránit? Zvládat diabetes není vůbec jednoduché, jako jsem si to na začátku myslela a jako mi to na začátku všichni podsouvali. A bylo rozhodnuto. Začala jsem řešit výhody inzulínové pumpy a poprvé si o ní opravdu zjišťovat informace. Vybrala jsem si tu s hybridní uzavřenou smyčkou a zatím jsem neskutečně spokojená. O tom, jak jsem si na ní zvykala, v čem mi pomáhá, a jak se s ní cítím, vám povím zase příště…

Zdroj: vlastní zážitky autorky

2883