Primabalerína Zippora Karz: nenáviděla své tělo

Splnil se jí sen. V patnácti letech se přestěhovala z Los Angeles do New Yorku a začala studovat na prestižní Americké škole baletu. A už o tři roky později získala hlavní roli v Louskáčkovi. Brzy nato však se začaly objevovat podivné příznaky.

Primabalerína Zippora Karz: nenáviděla své tělo

Dnes slavná primabalerína Zippora Karz (50) trpěla pocity žízně a hladu, častým močením a velkou únavou. Nijak zvlášť si toho však nevšímala. „Myslela jsem, že to souvisí se stresem, který je před velkou rolí a při náročném tréninku normální,“ vzpomíná tanečnice. K lékaři musela, až když se jí v podpaží od kostýmů udělaly velké rány, které se vůbec nehojily. Bolestí nemohla ani zvednout ruce.

Myslela si, že je to chyba

Diagnóza byla velmi strohá. Zippora získala několik málo informací a letáček, kde si přečetla o dlouhodobých komplikacích cukrovky – onemocnění srdce a cév, slepotě, selhání ledvin a ztrátě končetin. „Jediné, na co jsem v tu dobu myslela, bylo, abych už zase byla zpátky v divadle,“ přiznává. „A také na to, že není možné, abych právě tuhle nemoc měla.“ Musí to být přece chyba v laboratoři nebo je to vlivem vyčerpanosti ze zkoušek… Nebyla.

Baletka s diabetem 2. typu?

Lékaři jí diagnostikován diabetes 2. typu, což byla vlastně dobrá zpráva, ten se přeci dá pomocí disciplíny zvrátit a disciplína této tanečnici rozhodně nebyla cizí. Chvíli to fungovalo, ale později, jakkoli byla dokonalá v dodržování režimu, se začaly její glykemie zhoršovat. Lékař jí vysvětlil, že byla pouze v tzv. „honeymoon“ fázi diabetu 1. typu. Dostala tedy inzulin a to brala jako obrovské selhání. Nenáviděla své tělo za jeho nedokonalost. Zároveň bylo nesmírně náročné v tak nabitém programu zvládnout léčbu inzulinem. Nevěděla, jakou si má dát správnou dávku před večerním vystoupením, a tak bylo časté, že při představení zkolabovala.
Místo toho, aby se šla poradit za svým lékařem, vyhledala jiného. Ten diagnózu opět změnil na diabetes 2. typu a inzulin jí sebral. Navíc se domníval, že je posedlá hlídáním glykemie a tak jí řekl, ať glukometr nepoužívá. Předpokládal, že o trochu vyšší glykemie je pro ni lepší než neustálé hypoglykemie během představení.

Stačilo málo a netancovala

Netrvalo to dlouho a původní příznaky se opět vrátily, byla ovšem v tak velkém popření, že jí ani nenapadlo změřit si glykemii. Pouze díky každodennímu náročnému tréninku a dokonalé disciplíně při dodržování jídelníčku, takto přežila skoro rok. Ale vypadala a cítila se hrozně, žádné hlavní role již nedostávala.
To byl ten čas, kdy se konečně „probudila“ a změřila si hladinu cukru v krvi. Její glukometr ovšem na takovou hladinu cukru nestačil. A tak konečně převzala odpovědnost za své tělo a přijala diagnózu diabetu 1. typu. Začala s intenzivním inzulinovým režimem a přemýšlela, jak spojit náročný balet s touto diagnózou.

„Musíte převzít odpovědnost za své tělo“

Byl to opravdu náročný čas a nechybělo moc, aby kariéru baleríny zabalila. To ale svému snu nemohla udělat. Trochu polevila ve svých nárocích a postupem času se naučila, jaké dávky inzulinu potřebuje. Dnes je učitelkou baletu a svůj diabetes má pevně pod kontrolou. O svém příběhu dokonce napsala knihu The Sugarless Plum, skrze kterou chce i ostatní motivovat k tomu, aby převzali odpovědnost za své zdraví, své tělo a také aby si splnili své sny.

Diskuze k článku

Komentujte

avatar
  Subscribe  
Upozornit na