Příběh: Izraelské nálety zřejmě mohou za mou cukrovku

Žít v bezpečí a bez zážitků, nebo zít v nebezpečí a zapsat si na životní účet kvanta chvil a zážitků, o kterých budete moci vyprávět? Ať jsme zdraví či nemocní, máme nárok poznávat svět a zažít nespočet neuvěřitelných okamžiků, souhlasíte? Pojďme si něco říct o tom, jako to je žít…

Příběh: Izraelské nálety zřejmě mohou za mou cukrovku

Ilustrační foto

JÁ A GAZA

Kde začít… Ač jsem hrdá Pražačka, část mých kořenů sahá až do nebezpečného asijského kontinentu, právě do Palestiny. Zkráceně řečeno, část mé rodiny bydlí právě v téhle nešťastné oblasti. Jako malá jsem od otce slýchala, jak těžko ale krásně se tam žije, jaké mají zvyky a jak vynikající jídlo v Gaze je. Často vaříval jejich pokrmy, kterých jsme se dlouhá léta nemohli nabažit. Na druhou stranu, česká – ženská část naší smíšené rodiny byla nucena si zvykat na arabský režim, na to, jak být nesvobodně svobodný, jak poslouchat a často nemoci prosadit svůj názor, to ostatně k muslimské kultuře patří.

Nicméně jednoho dne nastal čas navštívit otcovo rodné město – byla jsem malá, když se rodiče rozhodli, že strávíme prázdniny v té době v poklidné Gaze. Měli jsme dva měsíce na to poznávat se s  rozvětvenou rodinou, jenže to otci zřejmě nestačilo a to se mi stalo osudným! Z dvou prázdninových měsíců se stal dvouroční pobyt v regionu, který se zde na den stal strach nahánějícím místem.
Rodina měla na otce opravdu velký vliv a popravdě řečeno ho přiměla k tomu, abychom se do Gazy přestěhovali natrvalo. Samozřejmě, že matka, sestra a já jsme tento „návrh“ odmítly, ale i přesto proti naší vůli jsme měly nové přechodné bydliště – na dva roky. A co mě tam kromě běžných věcí – dvouleté školní docházky, navštěvování rodiny a pochutnávání si na domácích dobrotách arabské kuchyně – potkalo, opravdu nikomu nepřeji.

JÁ A CUKROVKA

V roce 2000 v Gaze vypukla jedna z intifád, na kterou svět vzpomíná dodnes, obzvláště svět v mém těle, řekla bych. Někteří odborníci z řad lékařů se domnívají, že cukrovka mohla být způsobena intenzitou stresu, kvůli kterému přestala moje slinivka produkovat inzulín. Alláh mi jistě neodpustí, že dávám Gaze vinu za rozvinutí cukrovky, ale každá situace má své opodstatnění. Denně sledovat z okna dálkově řízené světélkující střely z bojových vrtulníků Apache, chodit do školy se strachem, kdy budeme nuceni z výuky utíkat se stíhačkami F 16 nad hlavou, nebo ve dvě hodiny v noci prchat ven z domu, aby se náhodou nezřítil. Některé noci byly tak nebezpečné, že jsme museli spát v chodbě daleko od oken, kdyby se následkem exploze bomby v okolí roztříštila, nebo pozorovat, jak do židovského sídliště stěhují tanky, aby následně zahájili další bombardování. Není to zanedbatelný stres a psychické napětí…

POZITIVNÍ STRÁNKY?

Konec dobrý, všechno dobré, i tak bych mohla náš boj v Gaze zakončit. I když nám otcova rodina vytvořila na tamní poměry velmi dobré životní podmínky, chovala se k nám přátelsky a přívětivě, s prostředím jsme se nesžily a nechtěly jsme dále být vystavené válečnému nebezpečí. Naštěstí jsme se dokázali s pomocí přátel a matčiny rodiny dostat zpátky a otcova rodina nám v tom nebránila. Přes hranice jsme prošly samy za morální podpory francouzského pracovníka Lékařů bez hranic a s převozem na letiště v Tel Avivu nám pomohla česká ambasáda v Izraeli, která nám v noci před odletem poskytla azyl a přátelskou péči. Zcela jistě, Gaza ve mně zanechala nejen znalost základů arabštiny a lásku k těm nejgurmánštějším pochutinám, ale i vzpomínky na tamní život a rodinu, o kterou se v posledních letech čím dál víc strachuji.

Hana El Bournova

GAZA…

Středomořská Asie, chutné pokrmy, muslimové, moře, ale také bomby, to vše je Gaza. Blízký východ, problémová část světa, oblast nikdy nekončící války? Ano! Oficiálně je Pásmo Gazy součástí tzv. Palestinských autonomních území, ale v podstatě je život v něm „kontrolován“ Izraelem. Palestinsko-izraelská otázka je velmi komplikovaná. Oblast je epicentrem ohniska vzniklého mezi dvěma kulturami, mezi dvěma náboženstvími. Konflikt v této oblasti je jedna velká nevyřešitelná záležitost, protože zde zcela jistě neplatí pořekadlo o tom, že moudřejší ustoupí. Mezi Araby a Židy je rozdmýcháváno stále větší nepřátelství, i když na oficiální úrovni vznikl nespočet příměří, jenže všichni víme, jak je to s dodržováním příměří.

 

Diskuze k článku

Komentujte

Buďte první kdo bude komentovat!

Upozornit na
avatar
wpDiscuz