Příběh diabetika vyléčeného z koronaviru

Andrew O’Dwyer (52) je jeden z prvních diabetiků 1. typu, který se již vyléčil z onemocnění COVID-19. Na internetu je možné najít jeho deník, který popisuje, jak se s nemocí vyrovnával a jak v jeho případě ovlivnila léčbu diabetu.

Příběh diabetika vyléčeného z koronaviru

Dvaapadesátiletý diabetik, který žije v Londýně, onemocněl nemocí COVID-19 poté, co se v únoru vrátil se svými přáteli z italských Dolomit. Pozitivní testy mělo sedmnáct lidí z čtyřiadvacetičlenné výpravy. Někteří z nich pak předali nemoc ještě svým partnerům a dalším rodinným příslušníkům. Andrew se preventivně rozhodl pro karanténu, hned po příjezdu z Itálie. V izolaci si psal deník, který později zveřejnil novinářům.

Neděle 1. března

Celý den jsem zůstal doma, vypořádal jsem se s nevyřízenými e-maily a sledoval jsem televizi. V této fázi jsem neměl žádné příznaky a cítil jsem se úplně v pořádku. Jen jsem sledoval zprávy a pozoroval, co se děje v Itálii.

Pondělí 2. března

V tento den jsme zjistili, že dva lidé z naší výpravy byli nemocní. Oba skončili v nemocnici a byli mezi prvními deseti lidmi, kteří měli v Británii pozitivní test. Jeden z nich vykazoval známky nemoci a bylo to velmi rychlé. Kvůli svým problémům se srdcem byl převezený do nemocnice. Druhým nemocným byl nejmladší člen skupiny, takže bylo docela překvapivé, že onemocněl. Je mu teprve 20 let. Všichni jsme věděli, co se děje, protože jsme byli ve spojení přes skupinu v aplikaci WhatsApp.
Mám devítiletého syna, který bydlí poblíž. Ve zprávách viděl informace o koronaviru a chápe, že na tom nejsem moc dobře. Nejsem si jistý, jestli plně rozumí tomu, co to znamená, ale ví, že jeho táta musí zůstat pár týdnů doma. Když přišel ze školy, promluvil jsem si s ním přes FaceTime, abych mu řekl, že jsem v pořádku.

Úterý 3. března

Ráno mi zavolal syn a řekl, že je na autobusové zastávce naproti mému bytu. Podíval jsem se z okna a zamával na něj. Řekl mi, že mě objímá a ovinul kolem sebe ruce. Totéž jsem udělal i já a řekl mu, že ho miluji. To bylo příjemné posílení po několika dnech strávených v bytě v izolaci.
Začalo mi docházet jídlo a sousedka mi nabídla, že mi nakoupí. Dal jsem jí seznam věcí, které budu potřebovat, kdybych onemocněl. Byly to většinou obyčejné věci, jako banány, kukuřičné lupínky, plechovky polévky, pečené fazole, léky proti bolesti a dietní colu. Se svými sousedy se přátelím a ukázalo se to jako užitečné.
V této fázi jsem se cítil naprosto v pořádku, ale neopustil jsem dům.

Středa 4. března

Poprvé jsem kontaktoval linku záchrannou službu na lince 111, protože v naší skupině přibývalo pozitivně otestovaných lidí. Trvalo asi 40 minut, než jsem se provolal k poradci. Vysvětlil jsem, že jsem byl v kontaktu s koronavirem a že jsem se vrátil ze severní Itálie. Klinický poradce mi zavolal o hodinu a půl později a řekl mi, abych se izoloval, což jsem už dělal, a že pošlou zdravotní sestru ke mě domů, aby mě otestovala.
Dvě sestry, které mi měly přijet udělat výtěr zavolaly předem. Řekli, že se mnou budou mluvit napřed po telefonu, aby zkrátili pobyt u mě na minimum kvůli možnému přenosu infekce. Kolem 3.30 dorazili v neoznačeném autu a v ochranných oblecích. Zaklepali na dveře, vešli, sáhli mi dvěma vatovými tyčinkami dozadu do krku a odešli. Trvalo to několik sekund.

Čtvrtek 5. března

Vstal jsem, najedl se a udělal nějakou práci přes počítač jako obvykle. Necítil jsem se špatně, ani jsem neměl pocit, že bych v sobě měl nějaký virus. Pokračoval jsem v izolaci podle pokynů a čekal na výsledky. Bylo mi řečeno, že se mi můj praktický lékař sám ozve.

Pátek 6. března

Stále jsem se cítil dobře. Díval jsem se na televizi a dělal nějakou práci z domova. Žádné zprávy o mých výsledcích, ale ani žádné příznaky.

Sobota 7. března

Byl to již týden, kdy se naše skupina vrátila z Dolomit a 16 lidí mělo pozitivní test na koronaviry. Právě v tento den jsem zjistil, že jsem sedmnáctým, kdo se nakazil. Asi ve 20:30 mi telefonoval konzultant z londýnské nemocnice St. George, který potvrdil, že mám COVID-19. Po celou dobu jsem věděl, že jsem asi pozitivní a potvrdilo se mi, že jsem od začátku s izolací udělal správnou věc. Byl jsem posledním ve skupině, kdo dostal své výsledky. Lidé, kteří žili v Manchesteru, dostali své výsledky jako první.
Všichni jsme se stále bavili přes WhatsApp skupinu a trochu jsme se tomu smáli  a vtipkovali.  Když se dostanete do takové situace, potřebujete trochu černého humoru.

Neděle 8. března

V tento den jsem začal mít příznaky. Měl sem trochu kašel. Ale jen občas. Vždy po pár hodinách, jsem pár minut kašlal. Tehdy jsem si toho ani moc nevšímal, ale později jsem si uvědomil, že to byly mé první příznaky. Poprosil jsem sousedku, aby mi koupila teploměr, abych si mohl kontrolovat teplotu a poprosil ji o vybrání poštovní schránky. Pil jsem a jedl normálně.

Pondělí 9. března

První den, kdy jsem začal mít horečku. Teplotu jsem si měřil kolem 12:30 hodin a měl jsem 36,4 stupňů. Ve čtyři odpoledne to bylo 37,7 a ve čtvrt na šest už 38,1 stupňů. Vnímal jsem, jak to stoupá a začal jsem se cítit fyzicky nemocný. Sporadický kašel byl čím dál častější a kašlal jsem déle. Měl jsem 15-20 záchvatů kašle a bojoval jsem s dechem. Těsně před 18:00 dosáhla má teplota 38,2 stupňů a kašel se nezmírnil. V 18:30 jsem se rozhodl zavolat sanitku, protože jsem nemohl chytit dech. Na lince mi řekli, ať si sbalím tašku a nechám dveře otevřené. Řekli mi, abych nic nejedl a nepil a že mi lékař zavolá zpět.
Ani o dvě hodiny později sanitka nepřijela, takže jsem zavřel přední dveře a vrátil se nahoru. Také jsem se rozhodl nedodržet jeho radu a dát si něco i jídlu, protože jsem diabetik. Moje hladiny cukru byly opravdu vysoké a potřeboval jsem injekci inzulinu.
Ve 22:30 mi volal lékař. V té době už jsem se cítil o něco lépe. Řekl mi, že původní informace, které jsem dostal byly nesprávné, a že mohu jíst. Kašel ustupoval, dech se uklidnil a moje teplota o půlnoci klesla, takže jsem šel spát.

Úterý 10. března

Když jsem se probudil, cítil jsem se naprosto fantasticky, což bylo překvapující, vzhledem k tomu, jak nemocný jsem se cítil den předtím. Střídavě jsem po celý den užíval Nurofen a paracetamol. Ale v 16:00 se nečekaně objevila zima. Zatopil jsem a lehl jsem si pod peřinu v mikině a lyžařské čepici, ale pořád jsem měl pocit že mrznu. Třásl jsem se a třásl jako sněhulák až do 20:00. Moje teplota se pohybovala kolem 38,2 stupňů. Byl to opravdu intenzivní pocit, ale ve 22:00 se zdálo, že se horečka zlomila. O půlnoci byla moje teplota 36,2 stupňů a šel jsem spát.

Středa 11. března

Moc jsem se nevyspal, takže jsem se cítil opravdu omámený a bolelo mě v krku od kašle. Někdo z linky 111 volal na kontrolu, protože jsem diabetik. Řekl jsem jim o své horečce a kašli. Rozhodli se, že pošlou někoho, aby provedl hodnocení u mě doma. Ve 14 hodin se objevili v sanitce v plném nasazení a rozhodli, že mě vezmou do nemocnice St. Helier, kde mě zkontrolují. Když jsme dorazili, z nějakého důvodu mě nemohli přijmou. Přišla ke mě ale sestra a zkontrolovala, že jsem v pořádku. Poslali mě domů a řekli mi, abych se dál izoloval.

Čtvrtek 12. března

Ráno jsem dělal rozhovor s Hughem Pymem z BBC a cítil jsem se dobře. Je ve večerních hodinách se mi vrátil kašel a moje teplota stoupla. Zdálo se mi, že nemoc probíhá záchvatovitě. Několik hodin se cítím dobře a najednou mě to znovu zasáhne. V noci jsem poprvé spal hodně špatně, protože jsem stále kašlal. Měl bych asi říct, že ten kašel není jako normální. Je to nedobrovolný kašel, který vás nutí jít na všechny čtyři. Kašlal jsem, jako bych kouřil 40 cigaret denně. Objímal jsem toaletu, protože jsem si myslel, že budu zvracet. Z toho jsem měl také bolesti hlavy. Zjistil jsem, že protizánětlivé léky, jako Nurofen, mi opravdu pomáhají.

Pátek 13. března

Cítil jsem se téměř normálně a všichni z naší skupiny, kteří byli hospitalizovaní, už byli z nemocnice propuštěni. Jeden můj kamarád mi vyzvedl z lékárny na předpis inzulin a některé maminky ze školy zazvonily, aby se zeptaly, jestli chci kávu. Bylo to divné, ale neměl jsem chuť na kofeinové nápoje a toužil jsem po něčem ostřejším nebo po smoothie koktejlech.
Mojí jedinou starostí teď je, že jsem nebyl testovaný, aby se potvrdilo, že jsem negativní. Jak mám vědět, že už virus nemám? Opravdu si myslím, že to je něco, co by se mělo zkontrolovat.

Jaká je vaše rada pro lidi, kteří si myslí, že mají COVID-19 a kteří se izolují?

Potřebujete přátele, abyste se s tím poprali. Měl jsem štěstí, protože mí sousedé a přátelé mi přinesli potraviny a léky. Bez toho bych měl problém. Vím, že přátelé z naší skupiny měli smíšené zkušenosti s on-line nakupováním. Některé supermarkety odmítly, když byly požádány, aby zboží nechaly u dveří, kvůli koronaviru.
Moje druhá rada zní, vzít to vážně. Pokud si myslíte, že jste s tím přišli do styku, poslední věc, kterou chcete udělat, je rozšířit to na starší příbuzné nebo sousedy. Musíte myslet na ochranu těchto lidí a nejen na sebe.
A nakonec – nepropadejte panice. Není to příjemná nemoc, ale není to konec světa, pokud ho máte. Ve většině případů se jedná o nemoc typu chřipky, která je na chvíli docela vysilující, ale ze které se zotavíte. Je to otravné a stojí to trochu času, abychom tím prošli, ale většina lidí to zvládne.

Převzato z www.manchestereveningnews.co.uk.


Doporučení britské vlády pro osoby s diabetem

Britská vláda vydala doporučení týkající se osob s diabetem, která by měla vést ke snížení rizika nákazy COVID-19 a posílit kontrolu šíření nemoci. Osoby s cukrovkou spadají do rizikové skupiny pacientů, navíc samotný diabetes může způsobit, že jsou diabetici na onemocnění náchylnější. Vláda doporučuje, ale pacienti s diabetem dbali na správnou a výživově vyváženou stravu, která má vliv na glykemii i na celkový zdravotní stav organismu. Vláda doporučuje rovněž dostatek spánku, minimum stresové zátěže a pravidelnou kontrolu glykemie. Odborník Dan Howarth, který působí v oblasti zdravotnické péče, uvedl: „Coronavirus nebo Covid-19 může u lidí s diabetem způsobit komplikace. Pokud máte cukrovku a zároveň trpíte příznaky samotné nemoci, jako je například kašel popř. vysoká teplota a namáhavé dýchání, je nutné vždy pečlivě kontrolovat glykemii a zároveň kontaktovat příslušné orgány.

Zobrazit diskuzi
Diskuze k článku

Komentujte

avatar
  Subscribe  
Upozornit na