Příběh: Cukrovka je za trest

Psal se rok 1983, byl jsem malý chlapec a nastoupil jsem na základní školu. Na podzim jsem dostal chřipku, následovala léčba antibiotiky a injekce gamaglobulinu. Stále pátrám po informaci, jestli gamaglobulin způsobuje cukrovku.

Příběh: Cukrovka je za trest

Tento experimentální výrobek tehdejší doby jsem dostával již od tří let. Mé rodině bylo tvrzeno, že mi to posílí imunitu. Nejsem si jistý, jestli mi to posílilo imunitu, ale jedna věc je jistá, na podzim roku 1983 jsem byl hospitalizován v nemocnici s definitivní diagnózou diabetes mellitus 1. typu. To jsem ještě netušil, co mě v životě čeká.

Nemoc se pro mě stala noční můrou

Nepříjemnou informaci o mé nemoci mi místo ošetřujícího lékaře sdělila zdravotní sestra, a to velice necitlivým způsobem. Stala se pro mě noční můrou. Dozvěděl jsem se, že cukrovku mám na celý svůj život a injekce do smrti. To jsem dostal teda pěkný dáreček k Vánocům. Cukrovku navždy. Bojovat s cukrovkou je jako boj s větrnými mlýny. Nevyplatí se. Lékaři mi říkali, že mám hodně sportovat, a proto jsem se sportu aktivně věnoval celý svůj život. Asi to nebyla zrovna šťastná rada. Díky tomu jsem míval velké výkyvy glykemie, což mi rozhodně do budoucna neprospělo. Za celý svůj život jsem vystřídal pět odborných lékařů a žádný z nich mě neinformoval, jaká je ideální kompenzace cukrovky při sportu. Podstatné informace jsem se dozvěděl až v roce 2014 v pražském IKEMu.

Zaměstnavatelé nestojí o osoby postižené cukrovkou

Za absurdní považuji přístup základní školy, kde mi nebyly doporučeny žádné sportovní kurzy, lyžařské výcviky ani školní výlety s odůvodněním, že učitelé o cukrovce nic neví. Naštěstí tyto nepříjemnosti ze základní školy mě už neprovázely na střední ani vysoké škole. Aspoň na chvíli jsem si oddechnl. Po ukončení studia jsem pracoval pro mezinárodní společnost a při nástupu do zaměstnání jsem zaměstnavateli svou nemoc nesdělil. Při mém pracovním nasazení nešlo ideálně cukrovku kompenzovat. Bohužel jsem při dalším výběru nového zaměstnání, kdy jsem se hlásil na manažerské pozice, udělal chybu – sdělil jsem budoucímu zaměstnavateli můj skutečný zdravotní stav. Tato skutečnost měla za následek, že jsem vždy skončil ve výběrovém pohovoru jako druhý. Zdá se vám to absurdní? Bohužel je to tak. Zaměstnavatelé nestojí o nemocné a osoby postižené cukrovkou.

Stále se setkávám s absurdními věcmi

U předposledního zaměstnavatele jsem opět zamlčel skutečnost o mé nemoci a byl sem přijat na pozici regionálního manažera.Po dvou letech jsem práci ukončil, protože se kompenzace mého zdraví neslučovala s požadavky na výkon práce pro zaměstnavatele.Po takto náročných letech mi bylo lékaři doporučeno, že si mám svůj pracovní čas organizovat dle potřeb své nemoci. V současnosti pracuji pro společnost, která pomáhá druhým lidem a svůj pracovní čas a cukrovku si dokážu dobře organizovat. Ale i přesto se stále setkávám s absurdními věcmi, které lidem ubližují. Cukrovka je za trest…

Diskuze k článku

Komentujte

Buďte první kdo bude komentovat!

Upozornit na
avatar
wpDiscuz