Dětem s revmatem pomůže Žirafa Amálka. V Česku vznikla první audiokniha pro malé pacienty
Žijeme v uspěchané době. Počet rodin, kde se denně vaří, rapidně ubývá. A když už se někde vaří, jen málokdy se jedná o využívání celých potravin. Ve snaze ušetřit alespoň pár minut na volný čas, na děti, případně prostě jen na odpočinek sahají lidé čím dále častěji po různých polotovarech nebo hotových potravinách. Velkým problémem jsou ale potravinářské přídatné látky, které jsou v nich obsažené.
Potravinářská aditiva jsou v důsledku prudkého nárůstu zpracovaných potravin všudypřítomná. Navzdory jejich hojnému využívání ale pořád víme poměrně málo o tom, jak se tyto přídatné látky vzájemně ovlivňují, a zejména, jak mohou jejich různé kombinace ovlivnit naše zdraví. Proto se tímto tématem hlouběji zabývali vědci v rámci studie publikované letos v dubnu v časopise PLOS Medicine. Zkoumali, jak mohou směsi běžných potravinářských přídatných látek souviset s rizikem vzniku cukrovky 2. typu.
Stále více důkazů spojuje ultrazpracované potraviny s metabolickými onemocněními, a to potenciálně jak kvůli jejich špatné nutriční kvalitě, tak kvůli přítomnosti potravinářských aditiv. V průmyslově vyspělých zemích ale dnes bohužel tyto ultrazpracované potraviny představují 15–60 % denního energetického příjmu.
Mezi zpracované potraviny se řadí jakékoli potraviny, které byly během přípravy nějakým způsobem upraveny, a to i velmi jednoduchým způsobem, jako je zamražení, pečení nebo sušení. Některé typy zpracovaných potravin, například hotová jídla, balené pečivo nebo zpracované maso, mohou mít negativní vliv na lidské zdraví.
Pravdou je, že většina potravin vyžaduje určitý stupeň zpracování a zdaleka ne všechny zpracované potraviny jsou pro tělo škodlivé. Pojem „zpracované potraviny“ tedy může působit zmatečně, protože většina potravin, které si koupíme, je nějakým způsobem zpracována. Existuje však rozdíl mezi mechanicky a chemicky zpracovanými potravinami.
Mechanické zpracování, které zahrnuje například mletí masa, tepelnou úpravu nebo pasterizaci potravin, nemusí způsobovat nezdravost upravených potravin. V případě, že během zpracování nejsou přidávány chemické látky nebo aditiva, nemusí mít upravená potravina negativní vliv na zdraví.
Výsledkem chemického zpracování jsou naopak ultrazpracované potraviny, které mají obvykle vysoký obsah cukru (zejména rafinovaného), umělých přísad a transmastných kyselin. Z tohoto důvodu jsou hlavním původcem obezity a dalších civilizačních onemocnění na celém světě. Chemicky zpracované potraviny často obsahují přídatné látky (aditiva), které prodlužují trvanlivost potravin, zvýrazňují nebo obnovují barvu potravin, zvyšují nebo regulují kyselost, mají zahušťovací vlastnosti, dodávají potravinám sladkou chuť apod.
Mezi příklady „ultrazpracovaných potravin“ se řadí například:
Výrobci při výrobě takových potravin využívají více než 300 přídatných látek, aby dosáhli zlepšení chuti, vzhledu a trvanlivosti. Zatímco u jednotlivých přídatných látek se provádí hodnocení bezpečnosti, jejich směsi nebyly podrobeny stejné kontrole, přestože je konzumují miliardy lidí.
Okra neboli ibiškovec jedlý je jednoletá bylina. Jde o starou kulturní rostlinu, která kdysi divoce rostla na březích Nilu. Egypťané ji ve 12. ...
Nedávný výzkum naznačuje, že některé přídatné látky mohou vyvolávat záněty, narušovat střevní mikroflóru a přispívat k metabolickým problémům. Kohortová studie NutriNet-Santé již dříve spojila některá umělá sladidla a emulgátory s chronickými onemocněními, jako je cukrovka 2. typu. Nezabývala se však tím, jak se kombinace přídatných látek nacházejících se ve většině ultrazpracovaných potravin mohou vzájemně ovlivňovat a mít dopad na metabolické zdraví.
Tato nová rozsáhlá epidemiologická studie zahrnovala 108 643 účastníků s průměrným věkem 42,5 roku, kteří byli sledováni po dobu 7,7 let. Členové výzkumného týmu hodnotili příjem potravinových aditiv pomocí podrobných potravinových deníků, které porovnávali s databázemi složení potravin a laboratorními analýzami. Na základě toho identifikovali pět běžných směsí přídatných látek.
Jedná se o první rozsáhlou studii, která hodnotí dlouhodobou expozici směsím potravinářských aditiv u velké populace a dává ji do souvislosti s rizikem diabetu 2. typu. Během období studie byla u 1 131 účastníků nově diagnostikována cukrovka 2. typu. K jakým závěrům vědci došli?
Podle vědců byly dvě z pěti přídatných směsí spojeny s vyšším rizikem vzniku cukrovky 2. typu, a to i po úpravě celkové kvality výživy.
Vystavení těmto směsím bylo spojeno s 8%, resp. 13% zvýšením rizika cukrovky 2. typu. Zbývající tři směsi nevykazovaly žádnou významnou souvislost s diabetem 2. typu.
Rebarbora se v historii používala spíše k léčebným než kulinářským účelům. Ve skutečnosti se kulinářské využití rozšířilo teprve před dvěma ...
Některé přídatné látky se mohou vzájemně ovlivňovat způsobem, který zesiluje nebo snižuje jejich individuální účinky. Přestože přesné mechanismy, které stojí za zvýšeným rizikem cukrovky, zůstávají nejasné, jednou z hlavních hypotéz je narušení střevního mikrobiomu. Je známo, že přídatné látky jako karagenan, acesulfam-K a sukralóza ovlivňují metabolismus glukózy prostřednictvím změny střevních bakterií. Je zajímavé, že jedinci s cukrovkou 2. typu mají často podobné profily mikrobiomu jako lidé, kteří konzumují nevýživná sladidla. Jiné studie naznačují, že některé směsi mohou dokonce způsobit buněčné nebo genetické poškození, a to i v případě, že každá přídatná látka zůstává v rámci limitu stanoveného zákonem.
Je tedy zřejmé, že je potřeba brát v úvahu nejen jednotlivé přídatné látky, ale i jejich vzájemné působení v reálných potravinářských výrobcích. Je také nutno aktualizovat hodnocení bezpečnosti potravin tak, aby odráželo způsob, jakým jsou přídatné látky skutečně konzumovány, tj. ve směsích, nebo jednotlivě.
K potvrzení těchto výsledků a odhalení biologických mechanismů je zapotřebí dalšího výzkumu. Přesto studie podporuje doporučení v oblasti veřejného zdraví omezit využívání potravinářských aditiv, která nejsou nezbytná. Stejně tak spotřebitelé by měli namísto zpracovaných potravin konzumovat celé potraviny, které jsou pro zdraví rozhodně přínosnější.
Zdroje: news-medical.net, nzip.cz, journals.plos.org