Polární výpravy s diabetem: „Chce to dobrou přípravu“

Polární výpravy s diabetem: „Chce to dobrou přípravu“

Polární badatelé Alena a Jaroslav Klempířovi zasvětili prakticky posledních 20 let svého společného života Grónsku – zemi, která je zcela a bez výjimky uchvátila. Cukrovka se však nevyhýbá ani polárníkům...

S manželi Klempířovými jsme přátelé, koluje nám v žilách stejná „polárnická“ krev. Patří mezi nejaktivnější lidi, které znám. Jejich neutuchající entuziasmus a pracovitost, se kterou se vždy vrhají za novými úkoly, jež si sami sobě vytyčují, jsou inspirující. Jsou to nejen neúnavní průzkumníci grónské kultury, ale také sociální geografové, etnografové a mezinárodní novináři. Jaroslav Klempíř se již několik let léčí s diabetem 2. typu. Jeho cestovatelskou touhu to však nijak nezmenšilo. Loni v létě jsme několikrát seděli společně v jejich pražském bytě a svorně nadávali na příliš horké počasí.

Při svých četných výpravách do oblastí kolem polárního kruhu jste si mezi Gróňany našli mnoho přátel. Dokonce vás přezdívají „čeští Eskymáci“. Jak jste si toto oslovení zasloužili?
Nejdříve bychom rádi pozdravili čtenáře DIAstylu v té naší „eskymáčtině“: „Tikilluarit Kalaallit Nunaat!“ – Vítejte v Zemi lidí! Naše přízvisko čeští Eskymáci vzniklo až po delším soužití s Gróňany. Zhruba tak za pět až šest let, kdy se dny a týdny našich pobytů v Grónsku přetavily v dlouhé měsíce, kdy jsme poznali polární léto a také polární noc. Mnoho českých občanů se otřásá, když vyprávíme o polárních mrazech a vichřicích během polární noci. Ale my známe toto období i z té druhé stránky – na obloze tančí s barevnými závoji polární záře a ve velebném arktickém tichu křupe sníh pod nohama. Když domorodci poznali, že mezi nimidovedeme žít, stali jsme se„Eskymáky z Prahy“. Ze strany Gróňanů je to velké uznání.

Čím vás okouzlilo právě Grónsko a jaká je vaše motivace k opakovaným návratům do této severské krajiny?
Musíme přiznat, že po prvním delším pobytu v severozápadním Grónsku byl u nás diagnostikován tzv. „arktický virus“. Nebojte se! Není to nic nakažlivého a přenosného! Je to jen skutečnost, že se do polárních krajů musíte stále znovu a znovu vracet. A právě to se nám stalo. Je životním elixírem stýkat se s usměvavými, klidnými lidmi, přehodit výhybku z hektického života Evropy na mírný a vlídný život Grónska. Žít mezi lidmi, kteří jsou hrdí na svou zemi. Poznat jejich obdivuhodný až neuvěřitelný duchovní život, který převzali od svých předků. Grónsko vás vybízí k zamyšlení nad smyslem života, nad veškerým konáním lidí. Přístup Gróňanů a Evropanů k životu je velmi odlišný. Stále v něm ještě převažují klasické hodnoty.

Inuité nazývají Grónsko ve svém jazyce Kalaallit Nunaat neboli „Země lidí“. I vy se, pokud vím, snažíte o celistvý pohled na Grónsko právě jako na Zemi lidí…

Už sám název Země lidí je velmi vypovídající. Poukazuje na vzájemnou úctu, vzájemně dobré vztahy. To znělo velmi lákavě a velmi zajímavě už tehdy před 20 lety. Bylo naším přímým záměrem poznat Grónsko v jeho celistvosti. Především jsme chtěli poznat život lidí v dějinných a současných souvislostech. A veškeré poznatky předávat v naší vlasti. Nebylo to určitě nic jednoduchého. Gróňané jsou úžasní, milí lidé, ale do svého nitra, do své duše vám dají nahlédnout až po dlouhé době. Musíte být velmi trpěliví. To je veliká výzva. Dokonce bychom řekli, že trpělivost byla stěžejním kamenem přežití v nepředstavitelně drsné arktické krajině. Jejich dalším stěžejním povahovým rysem je smysl pro humor. I ten jim pomohl přežít. A hlavně obrovská osobní statečnost. Je to veliké dobrodružství propátrávat tak rozdílnou kulturu, odkrývat duši obyvatel Země lidí. Původní náboženství je nekonečnou studnicí poznávání bohaté kultury lidu tohoto ledového království.

Jací tedy Gróňané jsou a jaký je jejich kulturní svět?
Jsou báječní. Jsou to lidé, kteří vás obdarují vřelým přátelstvím, nádherným úsměvem, ochotou pomoci vám v tísni. A jejich kulturní svět? Téma, které je naší doménou. Velmi obsáhle se mu věnujeme v naší knize Grónsko – ostrov splněné touhy. Gróňané jsou nesmírně tvůrčí. Jak v oblasti řezbářství, malířství, hudbě, tak i v literatuře a poezii. Veškeré projevy tvůrčího charakteru se týkají Grónska. Gróňané jsou velcí vlastenci. A hlavně, i v dnešní době zachovávají své kulturní tradice, svoji národní kulturu. Věříme, že národ, který se dokáže tak upřímně radovat z projevů své kultury – bylI jsme na nich osobně účastni, byli jsme jejími svědky –, má šanci si zachovat svoji identitu. To je optimistické poznání v současném velmi silně globalizovaném světě.

Předmětem vašich četných výzkumů okolo polárního kruhu i v Čechách je pátrání po společné českogrónské minulosti. Co jste v archivech a historických pramenech objevili?

Málokdo uvěří, jak silnými pouty jsou svázány Čechy a Morava s dalekým, chladným ostrovem až na samém severním cípu světa. Hledali jsme v archivech, muzeích i v terénu, abychom upřesnili historickou dobu působení misií Moravských bratří v Grónsku. Misionáři byli součástí pronásledované jednoty bratrské. V Grónsku vedle šíření slova Božího přinášeli osvětu prostřednictvím kultury, psaného slova, hudby. Samuel Kleinschmidt, jehož rod pocházel z Čech, pravděpodobně od Potštejna nebo Letohradu, vytvořil gramatiku a slovník grónštiny, které se s malými změnami používají do dnešní doby. Misijní činnost byla ukončena po 167 letech v roce 1900. Budova v hlavním grónském městě Nuuk, kterou v roce 1736 začali budovat misionáři – Moravští bratři, se dodnes jmenuje „Nová Morava“. Dalším příkladem českého vlivu je město Ilulissat. Jeho název v grónštině znamená „ledová hora“, ale když se používala dánština, město se jmenovalo „Jakobshaven“. Jeho zakladatelem byl v roce 1741 Jakub Severin, význačný obchodník té doby, potomek českých rodičů. Objevili jsme mnoho historických dokumentů, a tak bychom mohli pokračovat dál a dál… Nezbývá než opět odkázat na naši knihu.

DIAstyl je časopis zejména pro diabetiky. Ve vztahu zdravotníků a diabetiků má důležitou roli kontinuální proces edukace. Vy přednášíte pro děti ve školách, pořádáte výstavy a cestovatelské besedy. Jak se cítíte v rolích„edukátorů“?
Naše poznání života v tak odlehlém koutu světa a s jinou, velmi odlišnou kulturou chceme předávat ve formě přednášek, výstav, uváděním našich filmů, vystupováním v rozhlase i v televizi. Na roli „edukátorů“ jsme tedy zvyklí. Jaroslav: Já jsem praxi v pedagogické činnosti měl a Alena je „edukátorský“ talent. A jsme přece také novináři.

Grónsko je zemí, kde se v létě může člověk „vyhřívat“ při paprscích půlnočního slunce, ale po větší část roku venku mrzne, jako když praští. To již vyžaduje cestovatelskou odolnost. Přinesla ti, Jaroslave, cukrovka při cestování nějaká omezení?
Jaroslav: Mráz máme rádi oba. A cestovatelská odolnost? Kdo chce kam, pomozme mu tam! Cestovat a hlavně žít v klimaticky obtížných oblastech znamená mít dobrou přípravu. Sportovní, ale hlavně tu psychickou. A omezení při cukrovce? Hlavní je mít disciplinu, podřídit se radám lékařů a pravidelně užívat předepsané léky.

Čtenáře DIAstylu jistě zajímá, jak sedařídiabetikůmv Grónsku.Setkalijste se s nějakým Gróňanem diabetikem?
Setkali. Zrovna s naším velmi blízkým přítelem. Užíval metformin 850. Tak jsme se denně navzájem dobírali. Hlavně s doporučením, jakou mít stravu. S humorem. Ale méně humorná je skutečnost, že vlivem stravy z fastfoodů, která do jídelníčku hlavně mladých lidí proniká, nejen od známých amerických firem, ale i dalším dovozem sladkostí převážně z Dánska, stoupá výskyt cukrovky a dalších civilizačních nemocí, které dříve Inuité vůbec neznali. S velkým znepokojením sledujeme nemírné popíjení coca coly. Vláda v současnosti vede kampaň za návrat k tradiční stravě.

Jak se stravujete v Grónsku vy? Máte tam svoje oblíbené jídlo?
Jaroslav: V Grónsku Alena stále a velmi dobře vaří. Ze všech možných darů přírody. Jsou to hlavně fantasticky dobré a ty nejčerstvější ryby. Zeleniny je dostatek, ale všechna se musí dovážet. Sladkosti vynecháváme. Nesladíme. Z Dánska se dovážejí hlavně mléčné výrobky a máslo.

Na podzim 2014 vám vyšla již zmiňovaná kniha„Grónsko – ostrov splněné touhy“. Máte před sebou v životě ještě další nesplněné touhy, na kterých pracujete?
Pracujeme na dalším, značně rozšířeném vydání naší knihy „Grónsko – ostrov splněné touhy“, která má k naší radosti vyjít znovu v nakladatelství Olympia ještě před Vánoci. A chystáme se ke zpracování několika dalších zajímavých projektů nejen z Grónska, ale i z historického období v Čechách. Také rádi přijedeme o vzdáleném Grónsku besedovat – o jeho životě, obyvatelích, přírodě. I s naším filmem. Přejeme čtenářům DIAstylu především mnoho nezbytného zdraví a osobní spokojenosti, ale i život vyplněný jakoukoliv činorodostí, která pomáhá překonávat nastalé zdravotní problémy. Loučíme se po eskymácku: Qujanaq!

MUDr. Jarmila Jirkovská

361

Zdroj fotografie: Shutterstock, není-li uvedeno

Zdroj informací: archivní číslo časopisu DIAstyl, není-li uveden jiný

Diskuze k článku