Pokračování knihy Šípkové Růženky naruby

Úspěšná knížka Diany Kutilové "Šípkové Růženky naruby" o dětech s diabetem 1. typu bude mít pokračování. Sbírka na na serveru Hithit byla úspěšná, a tak již nic nebrání vydání knihy "Sladký roky", která je věnovaná teenagerům.

Pokračování knihy Šípkové Růženky naruby

V prvním díle knihy jsme se seznámili s desetiletou dívkou Rózou, které do života vstoupí cukrovka. Po prvním strastiplném půlroce s nemocí odjíždí na měsíc do lázní, kde potkává děti se stejnou diagnózou. Se Zdeňku a Simonou ji spojí pevné pouto přátelství a pocit sounáležitosti v boji s nemocí, kterou jim osud nadělil.

Autorkou ilustrací ke knize je Terka Kutilová.

Ve druhém díle Sladký roky se z hlavní hrdinky Rózy a jejích kamarádek Simony a Zdeňky staly již třináctileté slečny, které žijí jako všichni ostatní teenageři školou, kamarády a spory s rodiči. Navíc se musí vyrovnávat se svojí diagnózou, která v tomto věku kriticky ovlivňuje jejich život. Toto životní období, které je náročné nejen pro ně, ale také pro celou rodinu, se bez laskavého nadhledu a ironie snad ani přežít nedá. Proto lehce ironický název Sladký roky, který stejně jako u prvního dílu pochopí především ti, kterých se sladká diagnóza týká. Kniha je ale určena i všem ostatním, kteří se o tématu diabetes prvního typu u dětí chtějí zábavnou formou dozvědět více.

Ukázka z knihy Sladký roky

„Oběd! Už tě volám počtvrtý. To nemůžeš přijít hned, musím pro tebe chodit?“ Máma stojí ve dveřích mýho pokoje. „Nojo, už jdu!“ ale ještě rychle dopisuju zprávu Adamovi.
„Kolik máš glymču?“ ptá se máma, když si sedám ke stolu. Nemám čas podívat se na pumpu, protože dopisuju tu zprávu, takže se máma podívá sama.
„Cože? Máš devatenáct? Děláš si srandu? To neslyšíš, že ti pípal alarm na vysokou glykemii? K čemu máš senzor, když se stejně na displej nepodíváš? To ho nemusíš mít, když ti je zatěžko si to přes den pohlídat. Hlavně že v noci k tobě vstávám a hlídám tě a ty si to přes den nejsi schopná pohlídat sama?“
Tón mámina hlasu mě přinutí zvednout oči od mobilu. Tyjo, je zle. Pokládám mobil s rozepsanou zprávou. Nojo, fakt mám na displeji 19 a dvě šipky nahoru. Že bych si zapomněla dát ke snídani bolus? Vypadá to, že jo. Ty kráso, z ranní čtyřky to takhle vyskočilo na devatenáct. Dávám si bolus k jídlu, s korekcí mi to vypočítalo mega dávku. Stejně teď ještě nemůžu jíst, dám si aspoň polívku bez nudlí. Mezitím posílám zprávu Adamovi.
„Okamžitě odložte ty mobily a při jídle na ně vůbec nesahejte,“ říká táta zvýšeným hlasem. Odkládáme se Šimonem mobily na stůl. Během oběda oběma několikrát pípnou. To jsem zvědavá, jestli to je Adam. Už jsem se najedla, chci si vzít mobil a jít nahoru.
„Tak snad si po sobě ty talíře aspoň odneseš,“ říká máma. Beru talíře a pokládám je na linku. „Do myčky!“ houkne na mě máma. Otevírám myčku a dávám je tam: „Tak už jsou všichni spokojený?“ Beru mobil a jdu do pokoje. Píše Simona, je s mámou v Thajsku v džungli, posílá mi fotky opic na liáně. Za chvíli se na telefonu připojí i Zdeňka. Píše, že jede do Brna za Vojtou. Svý mámě to neřekla, protože by ji nepustila. Simona to nechápe, jí je už čtrnáct, ale mámě říká všechno. Já to chápu, máma se o ni bojí. Teď ještě víc, když už má jenom ji.
Zdeňka je v Brně, Simona v Thajsku a co budu dneska dělat já? Zavolám Darje a domlouváme se, že půjdeme na hřiště. Máma nic nenamítá, je ráda, že jdu ven. Pořád mám glykemii 19, snad to půjde dolů. Darja se přistěhovala k nám na vesnici před půl rokem. Je z Ukrajiny, je o rok starší a chodí k nám na školu do osmičky. Jsme na hřišti jen chvíli a začíná pršet. Utíkáme se schovat k nám domů. Prší jako z konve. Navrhuju mámě, že bychom mohly zajet do kina a Darja by jela s náma.
Máma hned souhlasí a natěšeně říká Šimonovi a tátovi, že odjíždíme, ať si večeři připraví sami. My si koupíme u Číňana křupavou kachnu a pak se společně smějeme v kině trochu přihlouplý komedii. Máma se směje na celý kino, až se za ni trochu stydím. Když vycházíme z kina, má oči celý rozmazaný, jak jí tekly slzy od smíchu. Říká, že to bylo tak blbý, až to bylo vtipný.

O projektu Sladké děti

Spolu s vydáním knihy Šípkové Růženky naruby založila Diana Kutilová projekt Sladké děti věnovaný osvětě diagnózy diabetes prvního typu nejen u dětí ale i u dospělých.
“Naším cílem je nyní pokračovat v projektu, který odstartoval osvětovou kampaň, která má za cíl lepší informovanost ve společnosti, ve školách, u dětí i dospělých. Knížky dnes moc neletí, ale Šípkové Růženky naruby se osvědčily. Nejen jako zábavné čtení, ale také jako pomoc a podpora dětí s diabetem prvního typu i jejich rodičů,” uvádí Diana Kutilová.

 

Zobrazit diskuzi
Diskuze k článku

Komentujte

avatar
  Subscribe  
Upozornit na