Pastinák

Tato dnes opomíjená zelenina byla dříve samozřejmou součástí jídelníčku. Novějším druhům zeleniny se ji však podařilo z naší kuchyně téměř vytlačit. V jiných zemích, např. v Anglii či skandinávských státech, ale pastink stále zůstává oblíbenou zeleninou.

Pastinák

U nás roste pastinák setý na lukách či u cest, občas se pěstuje i na zahrádkách. Ještě v 19. století mu v Čechách běžně říkalo dřenka. Pochází však z Přední Asie a již v antice byl znám jako léčivá rostlina a kořenová zelenina. Dá se říci, že v sobě spojuje chuťové vlastnosti petržele, celeru a mrkve.

Chléb s medovou chutí

V minulosti se sušené kořeny pastináku mlely a z této mouky se pekl chléb, který byl tmavý a měl prý medovou chuť. Přibližně v 17. století byl pastinák z našich kuchyní vytlačen nejen zmíněnou petrželí a mrkví, ale i v té době nově rozšířenými brambory. Dnes bývá jako zelenina poněkud opomíjen.

Sklizeň pastináku

Užívanou částí je kořen a někdy také plod. Kořen se vyrýpne z půdy v srpnu či září již v prvním roce. Po očištění od hlíny, pečlivém a rychlém omytí se rozkrájí a suší. Zralá semena se sklízí obvykle v září. Suší se stejně jako kořen ve stínu. Jako všechny siličné drogy můžeme k dosušení použít umělé teplo do 40 °C. Sušená semena i kořen mají příjemnou kořenitou vůni.

Uklidňuje a zmírňuje křeče

Kořen obsahuje silici, alkaloid pastinacin, furanokumariny (bergapten, imperatorin, xantotoxin apod.), sacharózu, draslík, vitamín C, pektin a bílkoviny.
Pastinák a přípravky z něj působí tlumivě, uklidňují, snižují tělesnou teplotu a zmírňují křeče hladkého svalstva. Působí také močopudně. Někdy se pastinák používá v lidovém lékařství jako prostředek zvyšující chuť k jídlu. Plody obsahují o něco méně silice než kořen.

Může způsobit podráždění

Furanokumariny senzibilizují pokožku na sluneční záření, toho se někdy využívá v kožním lékařství při léčbě depigmentací. Časté zacházení s čerstvou rostlinou může u citlivých osob způsobit podráždění až záněty kůže. Furanokumariny jsou mírně toxické, proto je jejich užití v potravinářství v některých zemích zakázané.
Vnitřně se sušený kořen či semena pastináku užívají ve formě nálevu proti křečím hladkých svalů, např. kolikovité bolesti při močových kamenech, jako močopudný prostředek, pro uklidnění a k povzbuzení chuti k jídlu. Nálev připravíme, když 2–3 čajové lžičky přelijeme šálkem vroucí vody, přikryjeme a necháme 15 minut stát. Nedoporučuje se užívat nálev déle než týden. Pastináku by se měly vyvarovat těhotné a kojící ženy.

Jak pastinák poznáte?

Pastinák setý (Pastinaca sativa) je dvouletá bylina z čeledi miříkovitých. Má zpravidla jednoduchý vřetenovitý bělavý kořen, podélně vrásčitý a příčně kroužkovaný až brázděný.
Dorůstá výšky až 100 cm, lodyha je přímá, hranatě rýhovaná, drsná až chlupatá, nahoře větvená. 3–4 krát zpeřené listy jsou naspodu leskle zelené u báze krátce pýřité. Malé zlatožluté květy jsou uspořádány do okolíků. Plody jsou ploché, okrouhle vejčité dvounažky mají po stranách dvě úzká žlutá křídla. Kvete během července a srpna.

MUDr. Mgr. Sylvie Špitálníková, Ph.D.

Diskuze k článku

Komentujte

avatar
  Subscribe  
Upozornit na