Pasivně agresivní chování a nezvladatelné emoce? Dekompenzovaný diabetes může být odpovědí

Pasivně agresivní chování a nezvladatelné emoce? Dekompenzovaný diabetes může být odpovědí
Rozbouřené emoce mohou v životě nadělat pořádnou paseku. Zdroj: Shutterstock

Vědci už dříve zkoumali, zda diabetes může ovlivňovat chování lidí. Výsledky, ke kterým došli, vás překvapí! Setkáváte se i vy s nezvladatelnými emocemi, nebo snad s pasivně agresivním chováním u sebe či ostatních? Jakým způsobem se s tím vypořádáváte? Dejte nám vědět v diskuzi pod článkem!

Jste sami tím, kdo se léčí s cukrovkou a občas má nálady jako na houpačce? Nebo máte kolem sebe jiného diabetika, jehož chování už vám vážně začíná být nepříjemné? Zpozorněte. Prudké změny nálad způsobené výkyvy glykémie nejsou bohužel u diabetu až tolik neobvyklé. Je ale třeba o tom mluvit, jak se svými blízkými, tak přímo s diabetikem. Někdy si totiž člověk může uvědomovat změnu ve svém chování, nevnímá ale příčinu. Ta je přitom klíčem k tomu, jak celou situaci zvládnout.

Během pandemie rostl počet případů domácího násilí

Výkyvy nálad neřeší v posledních dvou letech jen diabetici. Dlouhodobá pandemická situace, která všechny v březnu 2020 překvapila, má za následek růst počtu případů domácího násilí. Už dávno se v této souvislosti nemluví jen o mužích, i ženy jsou často pachateli domácího násilí. Během minulých let byla celková situace ještě o něco vážnější, nahrávala dusné atmosféře, která se často rychle vytvořila. Lidé v pandemii ztráceli bezpečný domov, hádali se, byl na ně vyvinutý velký tlak. Změna zajetých zvyků pro ně byla složitá, i s partnerem trávili daleko více času, přišli o volnočasové aktivity, chyběla jim širší společnost, přátelé.

Pokud se k tomu přidal dekompenzovaný diabetes, problém byl na světě. Diabetes je chronické onemocnění, které významným způsobem ovlivňuje kvalitu života. Předpokládat, že zůstane vše při starém, je naivní. Neznamená to ale, že diabetik nemůže žít stejně kvalitní život jako zdravý člověk. Cestou k plnému zvládnutí celé situace je právě kontrola nad cukrovkou.

Studie potvrdily, že kolísající cukr diabetika v chování ovlivňuje

Provedené studie z roku 2012 odhalily, že právě kolísající cukr v krvi, který je charakteristickým prvkem nekontrolovaného diabetu, může přispívat ke změně nálad a vést k agresivnímu či útočnému chování. Vědci také zkoumali, zda kolísající cukr může vést ke kratší cestě k domácímu násilí, což se potvrdilo. Diabetici mají podle studie často k agresi blíže než ti, kteří cukrovku nemají. Pojí se s tím frustrace z chronického a nevyléčitelného onemocnění, hněv, pravidla od lékařů a v neposlední řadě samozřejmě ony zmíněné výkyvy glykémie.

Druhá studie z roku 2018 řekla, že nejzávažnějším rizikem mohou být právě hypoglykémie a hyperglykémie, jež obě vedou ke kognitivním poruchám, jako je nesoustředěnost, neschopnost se rozhodovat, snížená orientace či narušení poznávacích funkcí. Mohou vést dokonce k halucinacím, zmatenosti či k úplné ztrátě kontroly. Více ze studie zde.

Paul Langerhans: Fenomenální lékař, jenž se nedožil uznání za objevy, které měly zásadní vliv na léčbu diabetu

Beta buňky slinivky břišní (umístěné v tzv. Langerhansových ostrůvcích) produkují v těle zdravého člověka hormon inzulín. Při autoimunitním ...

Jak být pro diabetika oporou?

  • Podpořte ho v dodržování diabetické diety. Nenabízejte člověku s cukrovkou potraviny, které pro něj nevnímáte jako vhodné. Zeptejte se ho, s jakým druhem jídla má dobrou zkušenost, a s jakým naopak. Ptejte se, co prožívá po jídle, co se mu děje s cukrem. Zajímejte se.
  • Naslouchejte. Aktivní naslouchání je důležité. Neméně podstatná je však i zpětná vazba, která doloží, že druhého skutečně posloucháte. Pokládejte například ujišťující věty: „Opravdu?“, „Vážně?“ nebo „To zní zajímavě, řekneš mi detaily?“. Dotyčný tak bude ze setkání s vámi odcházet s pocitem, že si perfektně popovídal. A to navzdory tomu, že třeba vy jste neměli šanci vůbec nic říct a tento dotyčný vedl dlouhý monolog. Lidé o sobě velmi rádi mluví a ještě raději mají ty, kteří je poslouchají. Pokud ale vidíte, že se dotyčný už příliš trápí a na své emoce nestačí, podpořte ho v hledání vhodného terapeuta. V Americe je běžnou praxí, že lidé navštěvují psychologa stejně pravidelně jako obvodního lékaře. Psychické zdraví je stejně důležité jako fyzické.
  • Ve stavu nouze nabídněte diabetikovi rychlý zdroj sacharidů. Mějte připravené malé občerstvení, je-li to možné.

TIP PRO DIABETIKY: Mluvte se svými blízkými o tom, jak mohou reagovat na vaše případné výkyvy glykémie. Informovanost je základ. Nepodceňte ji nejen u svého partnera a rodiny, ale také u lidí vám blízkých, se kterými trávíte volný čas.

Co dělat, když diabetik podceňuje léčbu? Jak reagovat na agresivitu?

Vy sami nejste diabetik, ale týká se vás situace, kdy vám cukrovka zasahuje do života? Pokud žijete s někým, kdo léčbu diabetu dlouhodobě podceňuje, nebo je dokonce agresivní, je pro vás důležitých hned několik bodů. Prvotně je důležité uvědomit si, že není vůbec vaše zodpovědnost, jak k léčbě přistupuje, pokud se bavíme o dospělém člověku.

Diabetik musí chtít sám řešit své záležitosti. Nepřebírejte iniciativu, neřešte za něj problémy. Můžete ho však podpořit ve správných věcech…

Též buďte připraveni o cukrovce, která se vám vkradla do života, mluvit. A to ať s partnerem, přáteli, rodinou či odborníkem. Pokud váš vztah ale směřuje k hádkám, disrespektu, urážkám či dokonce fyzickým atakům, ihned se někomu svěřte. Mějte nastavenou hranici, přes kterou už nejste ochotni jít, vězte, co je vaše „poslední kapka“. Nezapomeňte, že omlouvat agresivní chování člověka jen kvůli nemoci není z dlouhodobého hlediska řešení. Může se také stát, že se dostanete do situace, kdy už nebudete nic z toho vidět objektivně. Buďte připraveni naslouchat ostatním, kteří vám nastaví zrcadlo.

Můj příběh: „Cukrovka mi ukázala, jakého partnera mám vedle sebe a dala mi šanci na nový začátek.“

Diagnóza cukrovky může prověřit i partnerské vztahy. A ty takovou zkoušku nemusí vydržet. Vždy jsem si myslela, že Pavel je ten pravý. Nebyl ...

Kam se můžete obrátit, když už to přesáhlo všechny meze?

  • Policie České republiky: 158
  • Linka pomoci obětem kriminality a domácího násilí: 116 006
  • Nonstop linka důvěry krizového centra RIAPS: 222 58 06 97
  • Rosa, centrum pro týrané a osamělé ženy: 241 432 466, SOS: 602 246 102

Zdroj: ScieneDirect, VeryWellHealth, MojeAmbulance, Zpravy.aktualne

28662

Diskuze k článku