Nevyžádané rady diabetikům, které si raději nechte pro sebe: To jsi jedl asi hodně sladkého

Nevyžádané rady diabetikům, které si raději nechte pro sebe: To jsi jedl asi hodně sladkého
Občas je nejlepší neříkat nic a myslet si své Zdroj: Freepik

Pravděpodobně je ve vašem okolí někdo, kdo má cukrovku. Může to být váš přítel, někdo z rodiny nebo kolega. A pravděpodobně jste se právě vy dopustili nějaké nejapné poznámky nebo rady, která takového člověka mohla buď rozesmát, nebo rozhněvat, ale i zranit. Kolem cukrovky totiž panuje spousta mýtů a stereotypů, a tak vzniká mnoho dezinformovaných komentářů právě na adresu lidí s diabetem.

Osoba s cukrovkou je mnohem víc než jen diabetik. Může to být vášnivý sběratel starých knih, vynikající muzikant nebo nadšený sportovec – každý člověk s diabetem má zkrátka svůj vlastní jedinečný příběh. Vždycky pamatujte na to, že slova jsou mocnou zbraní, která mají na takového člověka neuvěřitelný dopad.

Pojďte se podívat na sbírku těch nejčastějších nevyžádaných komentářů a rad, které jsem jako diabetik sepsala.

Kolik máš?

Tak na tuhle otázku neumím vlastně nikdy odpovědět správně. Kolik mám jako právě teď? V průměru? Nebo obvykle? Většina lidí má totiž v podvědomí zapsáno, že maximální výše glykémie je 6, ale také si mylně myslí, že tato hodnota je konstantní a nikdy se nemění.

Zajímavost: Diabetici 1. typu mají optimální hodnotu posunutou až na 10 mmol/l.

To jsi asi jako mladý jedl hodně sladkého.

Cukrovka nemá své jméno po cukru v potravinách, ale po tom, že moč diabetiků je sladká – to znamená, že 99 % diabetiků nemá cukrovku ze sladkého. Diabetes 1. typu je autoimunitní reakcí a diabetes 2. typu je dán genetikou, nezdravým životním stylem, ale i mnoha dalšími faktory.

Ty tohle jako můžeš?

Většinou odpovídám: „Dokud mám ještě zdravé zuby, tak ano.“ Myslete na to, že diabetik nad svým jídlem přemýšlí pořád – každý den, každou minutu, každou vteřinu. Když vy jste duchem na pláži s drinkem v ruce, nám v hlavě jede kalkulačka, jestli si můžeme dneska dopřát ten malý kousek koláčku.

Nevypadáš na to, že máš cukrovku.

Co definuje diabetika? Propadlé tváře, nadváha, nebo čekáte, že má cukrovkář od rána do večera v jedné ruce hamburger a v druhé kolu? Pamatujte na to, že neexistuje žádný typický vzhled diabetu – mnoho lidí s diabetem 2. typu je štíhlých, a zároveň mnoho lidí s diabetem 1. typu má nadváhu.

Ty si pícháš inzulín? Tak to musíš mít těžkou cukrovku.

Někteří užívají na zvládnutí nemoci léky, jiní to zvládnou dietou a cvičením. Inzulín však neurčuje, jak těžkou formu diabetu dotyčný má, nebo že by onemocnění nezvládal. Onemocnění se zkrátka a dobře časem mění, my se jenom snažíme zvládnout svou diagnózu co nejlépe.

Fakt: Diabetikovi 1. typu léky nepomohou, a bez inzulínu se tak neobejde, pícháme si ho i několikrát denně.

Už nejez, když máš tak vysokou hladinu cukru.

Tohle je dost těžká podpásovka. Výše glukózy není ukazatelem úspěchu, protože existuje mnoho faktorů, které ovlivňují hladinu cukru v krvi, a některé jsou zcela mimo naši kontrolu. Takže, když si před vámi někdo změří cukr, a vy náhodou uvidíte jeho hodnotu, maximálně se zeptejte, zda je vše v pořádku.

Můj partner, když sní celou čokoládu na posezení, říká s oblibou něco ve smyslu: „Ty jo, teď mám určitě cukr tak na třiceti.“ Mně to přijde vtipné, protože mě vnímá takovou, jaká jsem, ale zároveň vím, že kdyby takovou hodnotu opravdu měl, byl by nejspíš dávno v nemocnici.

Mojí babičce uřízli nohu – a ona pak umřela.

Zdržte se sdílení hororových příběhů o vašich příbuzných, kteří měli komplikace diabetu. My si jsme opravdu velmi dobře vědomi všech nástrah a obtíží, které nás mohou potkat. Není potřeba je vyslovovat nahlas.

Aspoň, že to není rakovina.

Ano, takové onemocnění je opravdu vážné, ale není ani fér, abyste bagatelizovali naši diagnózu, která pro nás znamená doživotní kontrolu nad každým snězeným soustem.

Staňte se biohackerem a doplňte do těla histidin, ten pomůže s obezitou i citlivostí na inzulín

Není žádným tajemstvím, že obezita a cukrovka spolu úzce souvisí. Stát se biohackerem tak může znamenat vnést i trochu zábavy do jinak zavedených ...

Pohled na krev/injekce mi nedělá dobře.

Diabetes s sebou zkrátka a dobře nese píchání injekcí, občasné krvácení, dezinfekci alkoholem a vkládání předmětů do podkoží. Také víme, že to pro některé může být náročné a opravdu to u oběda neděláme proto, abychom podráždili vaši jemnocitnost, ale zkrátka a dobře – chceme přežít. Možná stačí jen dívat se pár vteřin jinam.

Ale tak to nebude pořád, v pubertě to bude lepší.

Nebo také „nestačily by prášky“, ale i „to je chudák, že si nikdy nemůže dát něco sladkého“. Především u malých dětí jsou takové nevyžádané rady opravdu nepříjemné a zraňující. Věřte totiž, že mluvíte k jejich matkám, mnohdy zoufalým matkám, které by upsaly duši ďáblu, aby jejich dítě bylo zdravé. Bagatelizovat nemoc, nedej bůh mluvit o takovém dítěti jako o chudákovi, není v pořádku! Ano, je to náročné, ale i takový malý drobeček jednou může žít naprosto plnohodnotný život.

Nebojíš se mít děti?

Samozřejmě, že se bojím. Bezesné noci, kojící drama, šikana, a ty peníze, co stojí pořídit základní vybavení pro novorozeně. Jo, ty myslíš vzhledem k cukrovce? Každá žena vnímá riziko ohledně těhotenství a následného porodu, dokonce si uvědomujeme i riziko dědičnosti, ale neprohlubujte naše obavy svými nevyžádanými komentáři.

Vyzkoušel jsi… / cukrovka je mýtus.

Nejhorší, a dokonce nejnebezpečnější je, když od vás diabetik musí poslouchat, že jste určitě nevyzkoušeli léčbu Orků nebo skřítků, nebo že je cukrovka mýtus, protože na nás zdravotnické týmy chtějí vydělat balík. Cukrovka se nedá vyléčit, ničím a nikým, u 2. typu se dá navodit remise, ale i tak jste doživotně odkázaní na kontroly u doktora.

Všichni netrpělivě čekáme na nové pokroky a záblesk nějaké naděje, ale mezitím „pouze“ tvrdě pracujeme na tom, abychom se udrželi naživu.

Další nevyžádané komentáře:

    • „Co to máš na té ruce?“ Tím mě sledují mimozemšťani.
    • „Co to posloucháš za muziku.“ To není MP3, to je moje inzulínová pumpa.
    • „Zkoušel jsi změnit jídelníček?“ Ano, teď už musím vyzkoušet jenom žvýkat kameny.
    • „Myslel jsem, že to mají jenom děti.“ Jistě, když vyrostou, tak cukrovka zázračně vymizí.
    • „Jak jsi to chytil?“ Jednou takhle na koupališti…
    • „Náš pes měl taky cukrovku, tak jsme ho utratili.“ Děkuji za povzbuzení.
    • Taková mladá a už má cukrovku.“ Ano, taky mě to šokuje.
    • „Já bych si nemohla píchat.“ Ale ano, kdyby ti šlo o život, tak mohla.

Jak mluvit s diabetikem?

Jak už jsem psala, některé komentáře mohou být úsměvné, ale některé velmi zraňující, a když je pak člověk poslouchá denně, nezbývá mu nic jiného než se obrnit sarkasmem. Jak z toho ven? Snažte se být pro toho druhého oporou, mluvte s dotyčným o cukrovce jen v případě, že si to bude přát, a místo nevyžádaných rad se spíš zeptejte: „Jak ti můžu pomoct, když ti třeba bude špatně?“

V práci mám skvělé kolegyně, které už ví, co od mých stavů očekávat. Dokonce jsou tak ohleduplné, že když máme nějakou oslavu, tak vždycky upečou něco zdravého a bez cukru. Jak samy říkají: „Aspoň nepřibereme.“

A jaké nevyžádané perly jste si vyslechly vy? Napište nám do komentářů!

Zdroje: healthpartners.com, premierhealth.com, asweetlife.org

4161

Diskuze k článku