Náhradní sladidla – nové možnosti pro diabetiky

Sladká chuť je pro většinu lidí chuť příjemná, ale pro nemocné s diabetem jsou sladkosti zapovězeny. Touha po nich je však veliká, není divu, že je vyvíjeno mnoho úsilí, nahradit cukr v potravě nějakou jinou látkou, která by chutnala sladce, nezvyšovala glykémii a neobsahovala tolik kalorií (energie).

Náhradní sladidla – nové možnosti pro diabetiky

 

 

Nalezeno bylo mnoho sloučenin, které mají sladkou chuť, běžně se užívají, ale přece jenom, většina z nich není úplně ideální náhradou sladkého cukru. Nově bylo povoleno použití další přírodní látky, která rozšíří dosavadní paletu, a která jistě pomůže řadě pacientů s diabetem se lépe vyrovnat s přísnou diabetickou dietou.

Stévia Rebaudiana

     Stévii užívají domorodci odedávna. Nevadí jim, že nevědí, co obsahuje, historicky si pokusem a omylem ověřili, že neškodí a chutná sladce. Proto s ní sladí. V Asii je velmi oblíbeným sladidlem, v Japonsku kryje údajně 50 % potřeby umělých sladidel. Chuť má skutečně příjemnou (sám jsem ochutnal sušené lístky). Domorodcům je zřejmě celkem jedno, že stévie sladká má i latinské jméno (Stevia Rebaudiana Bertoni), a že patří mezi populární éčka (byl jí přiřazen kód E960). Je jim i jedno, že se vedou bouřlivé diskuze o její bezpečnosti nejen na vědeckých, ekonomických ale i na politických fórech.
Alkaloid steviosid je patrně tou látkou, která dává stévii sladkou chuť. Má sladivost 200 – 300 krát větší než cukr. Stévie je v posledních letech podrobně analyzována, obsahuje diterpenové glykosidy a další zajímavé látky. Má také velmi zajímavé účinky. Extrakt ze stévie má ochranný účinek proti alloxanu, látce která dovede zničit buňky produkující inzulín. Snižuje krevní tlak v pokusech na zvířátkách i u Japonců, důkazy jsou celkem přesvědčivé. Snižuje glykémii, tyto studie jsou ale krátké, mají i metodické chyby, důkazy tedy nejsou zcela přesvědčivé.

Steviosid zvyšuje také produkci inzulinu

Zdá se, že když si osladíte život stévií, bude vám to stačit k pocitu sladké sytosti, a nebudete se dojídat další náloží energie. To je dobrá zpráva, nicméně výzkum byl proveden na zvířátkách. Steviosid zvyšuje také produkci inzulínu. Výtažek ze stévie „roztahuje“ cévy. Pro všechny výše uvedené údaje jsou k dispozici vědecké důkazy. Nechme však vědě, ať se vypořádá pomocí běžného aparátu klinických studií s tím, jestli stévie přinese navíc nějaké účinky jiné, než pouze příjemnou sladkou chuť se snížením příjmu energie. Nicméně, jak se ukazuje, náhradní sladidla sil vybírají lidé podle individuálně vnímané chuti. Stévie, podle mého názoru, je vítaným rozšířením spektra náhradních sladidel, zejména pak pro pacienty s diabetem.

V Evropské unii byla Stévie nyní povolena jako řádné náhradní sladidlo.

Tím se rozšiřuje spektrum látek, které je možné užít k oslazení potravin, nápojů i života s dobrým pocitem, že po tomto sladkém se netloustne. A u pacientů s diabetem navíc s pocitem, že sladká stévie nezvyšuje glykémii.

Stévii je možné vypěstovat i doma

Ve své subtropické domovině roste na písčitých půdách ve vlhkých a neprosychajících lokalitách. Přirozeně se vyskytuje na kyselých zeminách s pH 4–5,5, nicméně nejlépe prospívá na půdách bohatých humusem. Potřebuje teplo, nejlépe lehce nad 25 °C. Tedy doma, za oknem, nebo ve skleníku. Teploty již lehce nad nulou stévii zničí. Na zimu nutno zastřihnout, 10 cm nad zem. Na jaře vypučí. Dá se množit i vegetativně, k dostání jsou i semena. Ty vysejete na povrch substrátu ve skleníku v březnu a jenom lehce zasypeme tenkou vrstvičkou kompostu. V květnu přesadíte do květináčů. Skliďte mladé části výhonů a užijte je za čerstva, nebo je usušte. Výhony lze sklízet, jakmile dosáhnou 40 – 50 cm, krátíte je asi na 20 cm. Další sklizeň může následovat za 2 – 3 měsíce v závislosti na přírůstcích. Při pěstování ve skleníku stévie obrůstá. Zaštipováním rostliny podpoříte její větvení. Dobrou chuť.

prof. MUDr. Milan Kvapil, CSc, MBA

Diskuze k článku

Komentujte

avatar
  Subscribe  
Upozornit na