Můj příběh: Vsadila bych se, že je to kletba. Můj život je nekončící řada problémů

Můj příběh: Vsadila bych se, že je to kletba. Můj život je nekončící řada problémů
Poslední roky se mi dějí samé negativní věci, říká paní Alena Zdroj: Freepik

Někdy už si říkám, že nejspíš někdo vyrobil panenku woodoo a píchá do ní špendlíky. Jinak si neumím vysvětlit, proč se mi neustále dějí samé negativní věci, říká paní Alena (44). Občas, když v noci nemůžu spát, přemýšlím, komu jsem v životě ublížila. Ráda bych vlnu nezdarů a problémů zvrátila, ale nevím jak. Nedávno mi diagnostikovali cukrovku II. typu. Předpokládám, že ji mám ze stresu. Ale kdo by se v mé situaci nestresoval?

Všechno začalo mým rozvodem. Ten já osobně pokládám za nejlepší rozhodnutí svého života a každý rok výročí rozvodu oslavuji dvojkou vína. Bývalý manžel mi zahýbal, ale to nebylo všechno. Nejspíš proto, aby se vypořádal s pocitem vlastní viny, na mě několikrát vztáhl ruku. Blahořečím sama sobě, že jsem sebrala sílu a dokázala od něj odejít i s našimi dětmi. Bála jsem se, že jednou vztáhne ruku i na ně.

Zpočátku to ještě šlo

Po našem útěku od manžela byla celkem pohoda. Přestěhovala jsem se s dětmi do pronájmu, který byl hodně skromný, i tak byl ovšem téměř nad mé finanční možnosti. Ale ten pocit úlevy, že jsem z dosahu exmanžela (a hlavně, že jsou po většinu času z jeho dosahu děti), překonal veškerou nejistotu a strach z budoucnosti. Měla jsem ale slušné zaměstnání, tak jsem věřila, že nás dokážu uživit. Můj bývalý tenkrát vyhrožoval, že mi děti soudně vezme, ale tušila jsem, že to jsou jen řeči. A také byly.

Sharon Stone se chce seznámit a randí přes seznamku. Nápadníci jsou ale hodně divní

Sharon Stone byla hvězdou devadesátých let. Díky rolím ve filmech jako Casino, Specialista, Základní instinkt, Total Recall nebo Rychlejší než ...

Všechno se rozbije, nic se nepodaří

První rok to nebylo nijak špatné. Dokonce jsme se s manželem dohodli na rozvodu, který po prvotním handrkování proběhl překvapivě slušně. Díky majetkovému vypořádání jsem si mohla vzít hypotéku na docela hezký 2+1. Ale tím se nejspíš veškerá pozitiva vyčerpala. Začal koloběh nepříjemných událostí, který trvá dodnes. Začalo to tím, že se začaly rozbíjet věci. Ne, nemyslím, že by je po nocích ničil nějaký poltergeist, takový blázen zase nejsem. Prostě se každou chvíli něco pokazilo. Nejdříve odešla pračka. Tam se to dalo chápat, byl to starší kousek, který mi věnovali rodiče do „nového začátku“, protože jim stála nevyužitá v garáži. Pak odešla spojka u auta. I to ještě beru, bylo to staré auto. Jenže pak majitel reorganizoval firmu, ve které jsem pracovala, a já byla po 10 letech věrné práce propuštěna pro nadbytečnost.

Potíže s hypotékou

Nová práce byla za méně peněz, práci jsem v zaměstnání nestíhala, tak jsem často pracovala po nocích, k tomu jsem si na víkendy musela přibrat brigádu, abych nás uživila a zvládla splácet hypotéku. A pak přišla další vlna potíží: přestala fungovat žehlička, na autě byl děravý výfuk, vyhořel mi fén na vlasy, poměrně nová pračka odešla do věčných lovišť (naštěstí v záruční lhůtě), zlomila jsem si ruku a nemohla pracovat, takže jsem se dostala do finančních problémů kvůli menšímu výdělku. A pokračovalo to dál: málem jsme vyhořeli od vadné elektrické zásuvky, s autem jsem zůstala viset na cestě, protože odešel jeden vstřik, porouchala se lednička, z auta mi ukradli vánoční dárky pro děti – a tak dále. Je to pořád něco. Už nevěřím, že by to byla náhoda, v životě by přece měla být nějaká rovnováha, ne?

Pepř je černé zlato: Zlepšuje paměť, pomáhá při cukrovce, proti zánětům i s hubnutím

Pepř byl v historii tak vzácný a cenný, že byl používán jako platidlo. V Římě se dokonce používal k placení daní a platů vojákům. Byl v minulosti ...

Bude to kletba

Už několik let neustále řeším jen samé problémy a sama sobě se divím, že jsem se ještě nepropadla do totální deprese. Nejspíš proto, že mě drží nad vodou mé děti, ty jsou totiž skvělé. A finančně mi pomáhají rodiče a sestra. Nebýt jich, už bych dávno byla v exekuci a s dětmi někde pod mostem. Vím, to přeháním, rodiče by mě asi podpořili. Ale chtěla bych už konečně začít žít „normálně“ jako ostatní lidé. Už se nepamatuji, kdy jsem naposledy byla v pohodě. Něco s tím ale udělat musím, protože se to už promítá do mého zdraví. S cukrovkou se snad nějak poperu a doufám, že se mi podaří dostat se do remise. Jenže to bych potřebovala být v klidu, a ne se pořád nervovat, co se zítra zase stane. Už jsem zvažovala, že pozvu nějakého „vymítače“, aby tu kletbu zlomil.

Zdroj: autorka vycházela z rozhovoru s hlavní aktérkou, paní Alenou

Foto: Freepik

34729

Diskuze k článku