-- reklama --

Můj příběh: Věčně se hádáme o jídlo. Prý ty moje diabetické blafy jíst nebude

Můj příběh: Věčně se hádáme o jídlo. Prý ty moje diabetické blafy jíst nebude
Manželova představa o večeři je jasná. Moje dietní jídlo absolutně odmítá. Zdroj: Pixabay

Manžel vyžaduje denně guláš s osmi, já mám cukrovku, říká paní Jana (50). Ano, vařila jsem poctivou českou kuchyni celé naše manželství, ale teď se změnila situace a já potřebuji změnit jídelníček. Jenže manžel to nechce pochopit. To mám kvůli němu vařit dvě jídla denně, ačkoliv ještě chodím do práce?

Jsme spolu přes 20 let. Než jsme se brali, byla jsem normální hezká štíhlá holka, doma jsme se stravovali poměrně zdravě. Už když jsme s Honzou začali randit, všimla jsem si, že u nich doma se vaří jinak. Typicky česky. Nebo spíš staročesky. Guláš, knedlo-vepřo-zelo, španělský ptáček, plněné papriky s rajskou a knedlíkem… Byla jsem hrozně zamilovaná a chtěla jsem být ta nejlepší přítelkyně (a později manželka) na světě.

Naučila jsem se vařit i svíčkovou

A tak jsem se postupně naučila vařit to, na co byl Honza zvyklý. Moje tchyně byla skvělá, dala mi recepty a poradila, takže si Honza nikdy nestěžoval, že by mu u maminky chutnalo víc. A naše cesta do ráje byla lemována knedlíky, omáčkami, kachnou se zelím, pečeným vepřovým kolenem a řízky s bramborovým salátem.

Asi jsem si ho rozmazlila

Honza pracuje na stavbě, vypracoval se na mistra. I když v práci chodili s ostatními chlapy do místní vývařovny na oběd, domů se vracel hladový jako vlk, a tak jsem vyvařovala a vyvařovala. Ostatně, byla jsem na mateřské a podle Honzy jsem měla na vaření dost času. Ano, to jsem vážně měla. Syn byl hodný, zvládala jsem uklidit i navařit. Honza si nikdy neměl nač stěžovat. Peněz na dobré jídlo nikdy nelitoval, finance nám koneckonců nikdy nechyběly. Honzovi rodiče byli majetní a Honza dostal do manželství slušné pánské „věno“, takže jsme se nemuseli nijak moc omezovat. A náš život plynul…

Mlsáme při cukrovce: Domácí mrkvánky s ořechovou náplní

Původní recept na mrkvánky je s povidly. Ta jsou ale velmi sladká a pro diabetiky nevhodná, takže jsem je v receptu nahradila ořechovou náplní. ...

Zhubnout potřebujeme oba

Ze začátku jsem si ani nevšimla, že plíživě přibírám. Nebo jsem tomu nevěnovala pozornost. Když se mi blížila padesátka, měla jsem o 20 kilo víc. Ani Honza ale nezůstal štíhlý jako proutek. Když přestal dělat fyzicky těžkou práci a začal mistrovat, taky se zakulatil. Ale v kuchyni jsme doma dál jeli v zajetých kolejích. Stejná jídla pořád dokola, každý den teplá večeře.

Kdyby věděl, jaké blafy mu budu jednou vařit, vůbec by si mě prý nevzal

A pak jsem se dozvěděla, že mám cukrovku druhého typu. Verdikt doktorky byl jasný: urychleně změnit jídelníček, zhubnout, začít se pořádně hýbat (v tom jsem měla opravdu rezervy) a rovnou jsem dostala i prášky, které prý – když se to zlepší – snad budu moci časem vysadit. Prý je to jen na mně.

Ale doma padla kosa na kámen. Honza absolutně odmítal jakoukoli jinou stravu, než na kterou byl zvyklý. Zatímco já jsem přišla na to, že například pečený pstruh se salátem je úplně skvělý, Honzovi chyběly knedlíky. Jeho představa o večeři prostě byla talíř knedlíků, omáčka, maso, navrch jedno pivko nebo kafe a bábovka. Když večeře nebyla po jeho, tvrdil, že jde spát hladový, nevyspí se dobře a druhý den nemá dost sil na práci. Dokonce z něho jednou vylítlo, že kdyby věděl, co mu budu „na stará kolena“ házet na talíř, ani by si mě nevzal.

Nopál: Božská rostlina Aztéků, která pomůže s hubnutím, detoxikací a glykémií

Pokud se trápíte s nadbytečnými kily a toužíte zhubnout, máte cukrovku nebo pocit, že by si vaše tělo zasloužilo detoxikační kúru, můžete sáhnout ...

Hádáme se skoro každý den

Problém je v tom, že oba zatím pracujeme. A já si neumím představit, že bych měla vyvařovat dvě jídla na večeři denně. Sice nedělám rukama, ale z práce chodím taky unavená, máme v práci pěkný šrumec. Ale podle Honzy jsem jednou jeho manželka a jsem povinna starat se o domácnost, což zahrnuje i vaření.

Došlo to tak daleko, že jsem Honzovi začala opatrně podsouvat, že by se mohl naučit vařit svá oblíbená jídla a o práci v kuchyni bychom se rozdělili. Ostatně, třeba můj táta vaří skvěle a rád. Jenže Honza všechny muže, kteří se otáčejí v kuchyni, vnímá jako podpantofláky. Můj táta podle něj není žádná výjimka. Nepomohlo ani pouštění pořadů, jako je MasterChef, v televizi, aby viděl, že vaření může být i o něčem jiném. Prý by je s třemi drobky na obřím talíři pěkně hnal, to údajně není žádné jídlo. Začínám být bezradná.

Nechci strávit každý víkend tím, že budu celou sobotu a neděli vařit pro manžela typická česká jídla „do foroty“, jen aby byl spokojený. Ale zatím to vypadá, že jakýkoli kompromis je v nedohlednu…

Zdroj: autorka vycházela z rozhovoru s hlavní aktérkou, paní Janou

36187

Diskuze k článku