Můj příběh: „Těhotenskou cukrovku mi tchyně dávala za vinu“

Přinášíme vám příběh mladé budoucí maminky Kláry, které život ukázal, jak velký vliv může mít psychika při řešení zdravotních problémů a proč není vždy dobrý nápad sdílet je s okolím.

Můj příběh: „Těhotenskou cukrovku mi tchyně dávala za vinu“

Gestační diabetes není u těhotných žen ojedinělý a mnohdy s sebou nese mnoho dezinformací. I těm Klára musela čelit.

„Když čekáte první dítě, provází vás mnoho strachů, se kterými neumíte pracovat. Ať už je to první screening, druhý nebo obyčejné měření tlaku. Jedním z mých strachů bylo vyšetření na těhotenskou cukrovku. Pokud totiž hledáte na internetu, čeká vás mnoho katastrofických scénářů, které vám vylíčí, co všechno můžete už v těhotenství miminku způsobit. Když se k tomu přidají nevyžádané rady z okolí, kterým jako prvorodička neumíte čelit, stres ze selhání je na světě.“

Mé těhotenství nezačínalo zrovna ideálně

Když jsme se s Davidem rozhodli, že se začneme snažit o miminko, nebyla jsem v nejlepší formě. Doba koronaviru mě uvěznila doma na home officu a tak jsem už několik měsíců jen seděla doma na židli. Jelikož jsem neuměla v domácím prostředí dodržovat pracovní dobu, času na sportovní aktivity mi moc nezbývalo. Každý den jsem pracovala od rána do noci. S tím se samozřejmě pojilo minimum pohybu, nepravidelná strava a přibírání na váze.

Když jsem otěhotněla, už tehdy jsem měla pěkných pár kilo navíc. Moje tchyně to nikdy nezapomněla okomentovat se slovy, že: „To budeš jak koule, počkej!“ Fakt, že nejvíc ze všeho mi chutnalo sladké, jí jenom nahrával. „Jen počkej, tebe ta těhotenská cukrovka určitě nemine. Měla by ses trochu ovládat.“ s oblibou dodávala. A já tak uvěřila, že těhotenská cukrovka je z toho, že jím až příliš sladkého a každou další čokoládu si vyčítala. Těhotenské chutě však byly silnější.

Oba náběry ukázaly vysoké hodnoty, bylo mi jasné, co se děje

Když jsem šla poprvé na odběry a první náběr ukázal vysoké hodnoty glykémie, poslali mě domů. S milými slovy, ať se ničeho nebojím a přijdu znovu. Scénář se však opakoval a laborantka za mnou šla s informací, že ani tentokrát test nedokončíme. „Víte, máte to vážně o desetiny. Hranice pro odběr je 5,1. Dokonce před pár lety by taková hranice byla ještě v pořádku. Ničeho se nebojte, poraďte se s gynekologem. Pošle vás na diabetologii a vše se vyřeší.“ uklidňovala mě. Pro mě to však byla rána pod pás.

V momentu, kdy jsem začala hledat rizika pro našeho nenarozeného syna, jímala mě hrůza. Kromě toho byla pro mě vidina přísné diety absolutní peklo. Nemám žádnou vůli, věděla jsem to vždy. Když se to dozvěděla tchýně, hned mě zepsula. „Já jsem ti to říkala, to je samá kobliha a dortíček a pak to takhle dopadá! Víš moc dobře, z čeho to máš.“

Každému bych poradila, aby neřešil své zdraví s laikytěhotenská cukrovka

Ve chvíli, kdy jsem tu podporu potřebovala, tak zkrátka nepřišla. Cítila jsem se vinná za vše, co jsem od začátku těhotenství jedla. Hormony fungovaly dokonale, takže pocit nejhorší budoucí matky na světě se dostavil opravdu rychle. Potřebovala jsem několik dní na to, abych se srovnala, promluvila si s doktorem a konečně pochopila, že gestační diabetes má mnoho příčin. Pomohlo mi mluvit se skutečným odborníkem.

Každému bych dnes poradila, aby neřešil své zdravotní problémy s lidmi, kteří nemají zdravotnické vzdělání. Ušetří si mnoho zbytečných nervů. Do budoucna bych se chtěla tématu gestačního diabetu věnovat a šířit tak osvětu mezi ženy, které prožívají to stejné, co tehdy já.

Autor: Ing. Mgr. Denisa Zajíčková, foto: Pixabay

Zdroj: autorka vycházela z rozhovoru s hlavní aktérkou Klárou

Zobrazit diskuzi
Diskuze k článku
Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x