Můj příběh: Tchyně se považovala za odborníka na cukrovku. Její rady mě mohly stát život

Můj příběh: Tchyně se považovala za odborníka na cukrovku. Její rady mě mohly stát život
S tchyní nás spojil zkrátka osud Zdroj: Pixabay

Osud se s Anetou nemazlil. Velkou tragédii prožila, když přišla o svého partnera Vaška. To je spojilo s jeho maminkou, která se začala bát, že ztratí i Anetu. Začala ji tak nesnesitelně kontrolovat a rozdávala jí ohledně cukrovky jednu radu za druhou. A jelikož Aneta neumí říkat ne, snažila se řídit vším, co kde slyšela. A problém byl na světě.

Říká se tomu „syndrom hodné holky“. Vždy souhlasíte s tím, co vám říkají ostatní. Bojíte se jim oponovat, protože nevěříte svým argumentům. Čekáte, že pokud budete následovat jejich radu, tak se jim zavděčíte. A tak přestanete věřit sami sobě a dáte ostatním prostor, aby ve vašem životě drželi otěže. Když přijde na zdravotní stav, rad je až příliš. Mě tenhle syndrom skoro dostal až k odmítání inzulinu. Dnes to nechápu.

Cukrovka II. typu zvyšuje riziko srdečních problémů, až polovina diabetiků o něm ale neví

Kardiovaskulární onemocnění jsou celosvětově nejčastějším zabijákem, který je příčinou více než 20,5 milionu úmrtí ročně. Přitom až v 80 % lze ...

Do života mi přišla velká tragédie

U cukrovky je jeden problém. Každý má pocit, že jí rozumí. Až na diabetiky. Víte, jak se říká, že nejlepší rodiče jsou ti, kteří nemají děti? Nejlepší diabetici jsou také ti, kteří cukrovku nemají. Když mi diagnostikovali diabetes 2. typu, zhroutil se mi svět. Neznám nikoho, kdo by to tak neměl a zpětně si myslím, že je to zkrátka normální. A možná je dokonce zdravé dovolit si občas padnout na dno. Sesypat se. Protože ze dna se dá dobře odrazit.

Partner Vašek mi byl velkou oporou. Vlastně jen díky němu jsem uvěřila, že to skutečně zvládnu a budu žít dál plnohodnotný život. Na začátku nevěříte, že by vše mohlo být zase v pořádku. Nevěříte ani tomu, že se ještě někdy budete cítit dobře. Ale přijde to. Vždy to přijde. Vašek mě nikdy nenechal pochybovat. „Zvládneme to. Jsme na to dva,“ říkával. Jenže pak se stala tragédie. Vaškovi nedal na hlavní přednost kamion a už se nedalo nic dělat. Ze dne na den, moje největší opora, životní parťák a vrba… Nebyl.

Pampeliška: Královna jara s protizánětlivými a antidiabetickými účinky

Pampeliška je rostlina s nádherně žlutými květy. Mezi nejběžnější druhy této rostliny patří Taraxacum officinale, který roste v mnoha částech ...

Tchyně ve mně viděla dceru, kterou neměla

S jeho maminkou Jarkou jsme si byly velmi blízké už během našeho vztahu. Přijít o milovaného člověka nás spojilo ještě víc. Měsíce plynuly, pak uplynul první rok. Rána se nehojila a s mojí cukrovkou to bylo jako na houpačce. Když ztratíte někoho tak důležitého, přestanete myslet i na své zdraví. Dlouho vám chybí důvod, proč na tomhle světe dál zůstávat. Tím nechci říct, že jsem měla sebevražedné sklony. Ale nemohla jsem najít ten pevný bod, kterého bych se dál držela. Jarka to viděla – a tím započala její angažovanost.

„Víš, Anet, musíš myslet taky na své zdraví. Tímhle Vaškovi život nevrátíš,“ domlouvala mi často. Věděla jsem, že má pravdu. Ale na diabetologii jsem tou dobou chodila opravdu sporadicky, spíše jsem opakovaně schůzky rušila. Jídlo jsem si nehlídala, inzulín byl pro mě jen nutné zlo. Moje tělo nefungovalo. Cítila jsem, že to vzdávám a nemám sílu bojovat dál.

Problémy s močovým měchýřem trápí diabetiky častěji. Cukrovka ale nemusí být hlavní příčinou

K poruchám funkce močového měchýře vede u diabetiků poškození nervového zásobení (tzv. diabetická neuropatie). Současně také dochází k porušení ...

Začala to přehánět a já se bála nesouhlasit

Jarka mi každý den volala. „Co jsi jedla? Řekni mi to. Nebo já ti něco uvařím a přinesu ti to, chceš?“ nabízela pomoc. Zpětně si říkám, jak silná žena to musela být, když ztratila syna, a ještě u toho zvládla držet dalšího člověka nad vodou. Mě. Její iniciativa přešla do minimálně dvaceti hovorů denně, dotazů na sport, hodnoty cukru v krvi, můj psychický stav nebo další nezbytné věci, které potřebovala každý den slyšet.

Kolikrát jsem jí vysvětlovala, že mi radí nesmysly. Ale nezajímalo ji to. Když jsem se nechovala podle jejích rad, urazila se. A to tak, že mi potom psala vyčítavé smsky, jak si její pomoci nevážím. „Tak se s tou ženskou přece nebav,“ radila mi po dvou letech Jarčiných kontrol kamarádka Šarlota. „To nejde, přišla o syna. Obě jsme ho ztratily,“ argumentovala jsem. „Brzo ztratíš rozum,“ odpověděla mi se smíchem. Ale zas tak humorně to nemyslela. Jarka totiž neustále každému vyprávěla, jak tu cukrovku nezvládám.

Ernest Hemingway a Herbert George Wells: Co nevíte o slavných spisovatelích, kteří se léčili s diabetem?

Ernest býval velmi tvrdohlavým chlapcem v době dospívání. Rodiče z něj chtěli mít hudebníka a univerzitně vzdělaného člověka. On však vzdoroval a ...

Musela jsem s tchyní přerušit veškerý kontakt

A to i v době, kdy se rána trochu zacelila a život začínal být normální. Psala mým rodičům, prarodičům i přátelům, aby mě hlídali. Někteří, zejména naši, se toho chytli a rozdávali mi jednu další radu za druhou. Já všem radám věřila, protože jsem se bála nesouhlasit. Každou chvíli jsem tak zkoušela něco jiného. Většinou to, co mi poradil někdo, kdo si to přečetl na internetu. Když ale Jarčina známá přišla se stejnou diagnózou, byl tím spíš oheň na střeše. Její kamarádka byla totiž fanouškem alternativní medicíny a nevěřila doktorům. Byla však natolik dobrá, že přesvědčila i Jarku o tom, že moderní způsoby léčby jsou úplně k ničemu. Takže mi třeba volala, abych si už nenechávala předepsat inzulín, nebo zemřu. Vylíčila mi, jak nebezpečně je to dnes vyráběno. Poté tvrdila, že mi pomůže panák alkoholu po ránu. Pak různé bylinky, posílala mi kontakty na léčitele. A já pořád všemu věřila.

Osud tomu chtěl, že jsem si našla nového partnera, lékaře. Ten mě rychle vyvedl z omylu a já začala procitat. Takhle to dál nešlo, rad už bylo příliš. Několikrát jsem se s ní pohádala a kontakt následně přerušila. Dostala jsem od ní tolik rad, od těch absurdních až po ty zvláštní, že už jsem nemohla jinak. Všem v okolí jsem vysvětlila, že když něco budu potřebovat, zeptám se. Snad znovu s Jarkou jednou najdeme společnou řeč. A já už nikdy nebudu kývat na vše, co mi druzí řeknou. Ten inzulín jsem totiž opravdu chtěla vysadit, jen kvůli tomu, co říkala. Díky bohu se mě ta myšlenka držela jen pár hodin.

Zdroj: autorka vycházela z rozhovoru s hlavní aktérkou Anetou

16817

Diskuze k článku