Můj příběh: Snahu o hubnutí a zdravé stravování ukončily až kapačky. Převoz záchrankou si nepamatuji

Můj příběh: Snahu o hubnutí a zdravé stravování ukončily až kapačky. Převoz záchrankou si nepamatuji
Přehnaná snaha o zdravý životní styl nemusí vždy dopadnout dobře Zdroj: Drazen Zigic / Freepik

Nic se nemá přehánět, praví stará moudrost. O tom, že je platná i dnes, se přesvědčila na vlastní kůži paní Ludmila (69). Rozhodla se, že vyhraje svůj boj s cukrovkou dostatkem pohybu a zdravou stravou. Bohužel se jí to nevyplatilo. Nebýt pohotové dcery, těžko říci, zda by vůbec přežila. Co se stalo?

Cukrovku mi diagnostikovali někdy před třemi čtyřmi lety. Bylo to moje takové první vážnější onemocnění. Ale na to, že mi táhne na sedmdesát, jsem si říkala, že je to pořád ještě dobré, že je to „jen“ cukrovka. Nasadila jsem prášky, které mi doktorka předepsala, upravila trochu stravu a začala chodit na delší procházky se psem. Žiju sama, manžel tragicky zemřel před více než deseti lety, tak mi společnost dělá čtyřnohý chlupáč Brok.

Změna přišla s nasazením inzulínu

Celkem se mi dařilo držet cukr v normě. Sem tam jsem si samozřejmě neodpustila nějakou tu dobrůtku, nebo jsem zhřešila s holkami na kafíčku a pochutnala si na dortíčku, ale celkově mě doktorka chválila, že jsem vzorná diabetička. Zlom ale nastal loni na jaře.

Měla jsem pořád silné bolesti břicha, a tak jsem musela na různá vyšetření. Zjistili mi kromě žlučníkových kamenů taky nějaké problémy s játry. I když jsem se skoro celý život vyhýbala alkoholu a dala si maximálně skleničku vína při nějaké oslavě, jaterní krevní testy dopadly hodně špatně. Doktoři se proto – mimo jiné – rozhodli změnit mi léčbu cukrovky. Namísto antidiabetik, které jsem polykala ráno a večer, mi dali inzulín, aby se tolik nezatěžovala játra. Musela jsem si začít píchat a těžko jsem to nesla. Injekce odmala nesnáším, je to moje noční můra, a najednou píchat sama do sebe. Musela jsem se to naučit, ale chtěla jsem se inzulínu co nejdřív zbavit – a tak jsem se rozhodla, že nad cukrovkou vyzraju.

Příspěvky zdravotních pojišťoven v roce 2024: Diabetici mohou získat tisíce na péči i pomůcky

Nad rámec klasického zdravotního pojištění přispívají jednotlivé zdravotní pojišťovny v různých částkách i v různých oblastech. Různí se i ...

Cvičení a zdravá strava mě pohltily

Když to dneska vyhodnotím zpětně, říkám si, že jsem se vlastně chovala jak mimoň. Ale vrátit už to nejde… Prostě jsem se rozhodla, že vezmu své zdraví do svých rukou a odbourám nejen inzulín, ale celou cukrovku. Rapidně jsem změnila stravu, začala jíst víceméně jen zeleninu a nějaké mléčné výrobky, sem tam jsem si dala kousek libového masa. Úplně jsem vysadila pečivo, přílohy a cokoliv sladkého. K tomu jsem začala hodně sportovat – denně jsem nachodila se psem kolem deseti kilometrů, k tomu jsem si koupila domů rotoped a cvičila na něm. Začala jsem chodit i na jógu.

Možná by na tom nebylo nic tak špatného, jenže já tomu úplně propadla a hnala jsem se jen za touhou dostat se do remise, zbavit se cukrovky, inzulínu i prášků. Viděla jsem jen číslo na váze a vše ostatní šlo kolem mě. Přestala jsem sledovat, jak pořád snižuju celkový příjem potravin, ale pořád jsem si píchala poměrně velké množství inzulínu – tak, jak mi to původně nastavila doktorka. Akorát jsem nějak zapomínala na měření cukru…

Zachránila mě dcera

Posledních pár dnů před mým kolapsem už jsem se cítila slabá, ale měla jsem snad zatemněný mozek, vůbec mě nenapadlo, že by mi mohl lítat cukr. Vlastně jsem si žila jen ve své představě, že už nade mnou cukrovka nemá moc, ale ovládám já ji. Chyba lávky. V ten osudný den jsem byla už od rána strašně unavená, vlastně jsem jen ležela v posteli. Matně si vzpomínám, že mi ještě volala dcera, ale víc už nic. Pak už si jen pamatuju, že jsem se k plnému vědomí probrala až v nemocnici. Vůbec jsem nevěděla, co se stalo.

Musela mi to pak až připomenout dcera – když mi odpoledne volala, přišlo jí, že s ní komunikuju „divně“ a jsem mimo. Prý jsem tvrdila, že jsem v pořádku, ale nedalo jí to, a tak se rozhodla přijet mě zkontrolovat. Dorazila do hodiny od telefonátu, ale už mě našla ležet na zemi, nic jsem nevnímala. Okamžitě volala záchranku a změřila mi cukr – měla jsem hypoglykémii, byla jsem v hypoglykemickém šoku, glukometr ukazoval pouze 2,1. Vůbec si nepamatuju, že u nás byli lidi ze záchranky, že mi píchali glukagon, dávali mi kapačku a vynášeli mě na nosítkách do sanitky… Prý jsem s nimi už pak trochu komunikovala, ale já mám úplný výpadek.

Masáže při diabetu: Pomohou při neuropatických bolestech i se snížením hladiny cukru v krvi

I když je cukrovka mnohdy uváděna jako kontraindikace masáže, dobrou zprávou je, že některé druhy naopak mohou být pro diabetiky prospěšné – ...

Dopadlo to dobře, dnes už jsem chytřejší

V nemocnici mě naštěstí dali do kupy, ale pobyla jsem si tam skoro měsíc. Setkala jsem se s nutriční sestrou, která mi pomohla nastavit jídelníček. Dcera mi domluvila konzultace s její kamarádkou psycholožkou, díky níž jsem přijala svou cukrovku i píchání inzulínu. Sice se dál snažím jíst zdravě a dost se hýbat, ale píchání inzulínu už beru jako samozřejmost – a hlavně si hlídám denní příjem, hodnoty glykémie i dávky inzulínu. Za své předchozí chování bych si nejradši nafackovala. Byla to ale asi lekce, kterou jsem potřebovala, abych si uvědomila, že mám poslouchat doporučení od doktorů…

Zdroj: autorka vycházela z rozhovoru s hlavní aktérkou, paní Ludmilou

42224

Diskuze k článku