“Musela jsem odbourat závislost na sladkostech”

Od mládí jsem měla zvyk každý den navštívit cukrárnu a dát si kávu a dva zákusky. Sladká jídla a sladkosti byly pro mě v dětství i později prioritou. A pak došlo k odhalení mého diabetu. Stalo se to úplně náhodou – před 29 lety v době, kdy jsem byla těhotná.

“Musela jsem odbourat závislost na sladkostech”

Bylo to moje první těhotenství a z mého pohledu probíhalo normálně. Gynekolog, který mě sledoval v poradně pro těhotné, byl můj dlouholetý kamarád. Znal mé návyky i skutečnost, že jsem se neustále a dost intenzivně věnovala mnoha sportům. A to i v těhotenství, dokud to bylo možné. Každý měsíc se na povinné kontrole ukázaly cukry v moči – na jeden nebo dva křížky. Lékař věděl, že každý den jím sladké, hodně sportuji, nemám nadváhu a všechny ostatní výsledky byly v pořádku, tak to nechal být. Na kontrole ve sedmém měsíci těhotenství ho ale jednou zastupovala jiná doktorka a té se mé křížky nelíbily. Nenechala se odbýt skutečností, že jím hodně sladkého a sportuji. Okamžitě mě odeslala do diabetologické ambulance na testy a tam se jednoznačně prokázala cukrovka s hodně vysokými hodnotami. Ihned byl indikován inzulin, 3x denně krátkodobý, večer dávka dlouhodobého, a důsledný selfmonitoring s diagnózou gestační diabetes. Protože jsem hodně sportovala, vůbec jsem nevnímala typické příznaky nemoci a připisovala je svému stavu nebo zvýšené tělesné námaze.

Ilustrace do knihy.

Jak se zbavím závislosti?

Po diagnóze mi vznikl ještě další problém: jak odbourat nepřiměřenou závislost na sladkostech tak, aby se dieta úspěšně zvládla? Tři týdny mě hospitalizovali na endokrinologii, kde eliminací soli, tedy neslanou dietou, úspěšně otupili moji chuťovou závislost na sladkém a vytvořili základ pro zvládnutí diety diabetika.
Nemoc mi zůstala i po ukončení těhotenství a nebyla zvládnutelná pouze dietou a léky. Nepřetržitě až dodnes žiji na dávkách krátkodobého a dlouhodobého inzulinu. Jsem poměrně rezistentní, účinek nastupuje velice pomalu, a tak se 3x-4x denně měřím a podle výsledků upřesňuji dávky.
Mé okolí a mnozí kamarádi o mé nemoci vůbec nevědí. Nikoho s ní nezatěžuji a naučila jsem se s ní hezky žít. Ráda rodině uvařím, upeču sladké, ale zvykla jsem místo cukru přidávat med. Kromě vanilkového cukru a kostek cukru do kávy pro návštěvy, volný cukr doma ani nemáme. Umělá sladidla také nepoužívám. Hodně mi pomohlo naučit se mezi jídlem důsledně dodržovat 2,5 až 3hodinové pauzy, aby mi hodnoty cukru stačily klesnout.

Bez sportu si život nedokáže představit.

Sport mi hodně pomáhá

S ohledem na délku nemoci i na vysoké dávky léčiv kupodivu nemám zatím žádné važné komplikace. Kromě inzulinu žádné jiné doplňující léky neužívám. A dodnes hodně sportuji. Intenzivně plavu, hraji tenis, badminton a golf, v létě ráda jezdím na kole a v zimě na lyžích a úplně nejraději chodím pěšky. Navíc před sportem si mohu dopřát třeba kopeček zmrzliny nebo nějakou malou sladkost. V zimě, kdy oproti jiným ročním obdobím již večer sportovat nedokážu, jsou mé hodnoty glykemie vždy o něco vyšší a můj stav o něco horší. Jediný problém je pro mě aplikace inzulinu. Neumím si píchat lék do ruky a stehen. Aplikuji si ho tedy střídavě jen na tři místa a vpichy jsou proto bolestivé, ale snesitelné.
Za svůj dobrý zdravotní stav děkuji především mnohaleté starostlivé péči prim. MUDr. Jindřicha Olšovského, Ph.D., z FN U Svaté Anny v Brně.

PhDr. Alžbeta Vlčková (56)

– žije v Brně a živí ji svobodné povolání, konkrétně výtvarné umění a psaní
– jako dobrovolník Nadačního fondu Modrý hroch vede arteterapii na Klinice dětské chirurgie, ortopedie a traumatologie FN Brno
– její fejetony si můžete přečíst na webu iDNES na adrese alzbetavlckova.blog.idnes.cz

Zobrazit diskuzi
Diskuze k článku

Komentujte

avatar
  Subscribe  
Upozornit na