-- reklama --

Můj příběh: Když ti život dá citron, udělej z něj limonádu. Lidi za to stojí

Můj příběh: Když ti život dá citron, udělej z něj limonádu. Lidi za to stojí
Doufala jsem, že to byl osud Zdroj: Pixabay

Každá situace má dva zásadní body. To, jak vážná je pro vaši další budoucnost, a to, jak se k ní postavíte. Tereza i její maminka ukazují, že pověstná síla žen není jen bájný mýtus!

Když byla mojí mamce diagnostikována cukrovka 2. typu, pustila se do léčby skutečně s odvahou. Bála jsem se, jak to ovlivní náš život jako rodiny, ale nic byste nepoznali. Moje máma byla a stále je velmi silnou ženou, která byla vždy pevným bodem v našich životech. Tak o čem je vlastně náš příběh?

Vyhněte se v novém roce jojo efektu: Zradit vás může strategie velkých porcí

Je nutné si uvědomit, že hubnutí a udržení dosaženého váhového úbytku jsou dva zcela odlišné procesy. Pokud jste úspěšní při hubnutí, neznamená ...

Máma nikdy nedala najevo, že je toho na ni moc

Přiznám se, že když nám máma sdělovala svou diagnózu, myslela jsem, že už se nikdy nebudeme společně smát. Jako by byl na naši rodinu vrhnut stín. Každý den se probudíte a znovu si připomenete, že se to opravdu děje. Ta velká změna se děje a nejde z ní uniknout. Vnímala jsem to hodně intenzivně, ačkoliv jsem tenkrát ještě netušila, co takový diabetes obnáší. Bylo mi osmnáct let a zajímaly mě spíše ženy kolem mě. Tenkrát jsem totiž prožívala svůj coming out. Uvědomila jsem si, že muži mě nepřitahují a nebála jsem se to přiznat svému okolí. Ačkoliv táta byl trochu překvapený, máma mi byla velkou oporou. Zvládala tak nejen svou cukrovku, ale i mé náročné psychické stavy. Přiznat mou sexuální orientaci bandě bláznivých puberťáků na střední se totiž nakonec ukázalo jako to nejtěžší.

Čím jsem byla starší, tím víc jsem si uvědomovala, že se naší rodiny dotkla cukrovka mnohem více, než jsem tenkrát vnímala. Došlo mi to zejména ve chvíli, kdy jsem nastoupila do své první práce a začala se svými kolegy trávit obědy. Jejich strava mi připadala až šíleně nezdravá. Byla jsem zvyklá jíst tak, jak se potřebovala stravovat máma při své diagnóze. Nikdy mi to však vlastně nepřišlo divné, ta změna přišla přirozeně. Byli jsme zvyklí jíst to, co nám máma naservírovala. A sladkosti u nás doma nikdy moc nebyly, ani smažená jídla. Myslím, že jsme vždycky jedli zdravě.

Ernest Hemingway a Herbert George Wells: Co nevíte o slavných spisovatelích, kteří se léčili s diabetem?

Ernest býval velmi tvrdohlavým chlapcem v době dospívání. Rodiče z něj chtěli mít hudebníka a univerzitně vzdělaného člověka. On však vzdoroval a ...

Začala jsem své kolegy učit o zdravém stravování, mělo to úspěch

Nemohla jsem se dívat, jak se stravují kolegové a hazardují se svým zdravím. Nešlo jen o hrozbu cukrovku 2. typu, se špatnou životosprávou se pojí další onemocnění, která nejsou zanedbatelná. Založila jsem tak ve své práci „Klub zdravých jedlíků“. Název jsem si tenkrát vymyslela a přišel mi vtipný. Moje máma pracovala ve zdravotnictví, a tak jsem věděla, že mi pomůže svými dovednostmi a znalostmi, abych mohla kolegům pomoci. Překvapivě byl o pravidelná setkání zájem, dokonce je podpořilo vedení a umožnilo mi pořádat je v pracovní době, pokud nepřekročí týdně určený čas.

Časem jsme se dostali tak daleko, že jsme mohli pozvat i některé odborníky, kteří mluvili nejen o důležitosti kvalitní stravy, ale také o prevenci různých onemocnění, důležitosti pohybu i duševní hygieny. Ta mě zaujala nejvíc a začala jsem se jí věnovat více do hloubky. Přihlásila jsem se na studium psychologie a chystám se na přijímací řízení. Potěšilo mě, když za mnou přišel kolega Milan a řekl, že ačkoliv hodně trénuje v posilovně a navenek vypadá zdravě, až díky mně si uvědomil, proč je neustále unavený. Bylo mnoho těch, kteří přišli, že si uvědomili, jak málo jedí a co jejich tělo vlastně přijímá.

Elektronizaci zdravotnictví táhnou sami lékaři. Pomůže i při vydávání zbrojních průkazů

Takzvaná eZprava funguje podobně jako běžný e-mail. Například při propouštění pacienta z nemocnice tak může lékař pomocí několika kliků poslat ...

Lásku často najdete na místech, kde ji nečekáte

Pocit, že někomu pomůžete, je k nezaplacení. Kdyby nebylo mámy, která nás díky své cukrovce naučila zdravému stravování, nikdy bych v práci tato setkání nemohla realizovat. Dnes u nás v kanceláři nevidím na každém stole energetický drink či litry kávy. Podařilo se mi prosadit zdravé lednice, ve kterých kolegové každý den najdou čerstvé ovoce a zeleninu. Místo automatů s limonádami máme po kancelářích několik automatů na vodu.

Jedna diagnóza cukrovky tak ovlivnila pár desítek lidí v jedné firmě. A víte co? I to stačí. Pokud si z životních trampot vezmeme to, čím můžeme pomoci sobě i ostatním. Během organizování přednášek pro kolegy jsem potkala diabetoložku Elišku, do které jsem se bezhlavě zamilovala. Přála bych každému zažít ten pocit, který mám, když se vracím domů a vím, že je tam ona.

V jednom americkém seriálu vždy říkají: „Když ti život dá citrony, udělej z nich limonádu.“ I kdybyste měli v životě pomoci jen jednomu člověku, je to o jednoho víc než předtím. A to za to stojí.

Zdroj: autorka vycházela z rozhovoru s aktérkou Terezou

5180

Diskuze k článku