Můj příběh: Dovolenou u moře jsem si užila se synovcem diabetikem. Občas jsme museli improvizovat

Můj příběh: Dovolenou u moře jsem si užila se synovcem diabetikem. Občas jsme museli improvizovat
Dětští diabetici si musí při pobytu u moře hlídat mimo jiné riziko přehřátí. Radovánky na pláži si však užijete i večer Zdroj: Pixabay

Ráda bych se s vámi podělila o svůj příběh z dovolené, kterou jsem letos absolvovala se synovcem, který má diabetes 1. typu. Mylně jsme si mysleli, že o nemoci už máme nastudováno snad všechno a nic nás nemůže překvapit. Co jsme ale nečekali, byl nechápající personál ve tříhvězdičkovém hotelu u moře.

Pokud se chystáte s dítětem diabetikem na prázdniny k moři, doporučuji napsat si předem seznam všech věcí, které je v souvislosti s nemocí potřeba zajistit. Můžete se tak vyhnout řadě nepříjemností, kterých jsme si my bohužel užili víc než dost.

Se sluncem opatrně. Přehřátí hrozí hlavně dětem, seniorům a chronicky nemocným

Pokud se vydáte na exotickou dovolenou, je třeba počítat s jiným počasím, než na které jste zvyklí z domova. Extrémně horké počasí nás ale zrovna ...

Cukrovka může být diagnostikována i na pohled zdravému dítěti

Je to teprve necelý rok, kdy mému desetiletému synovci Honzovi byla diagnostikována cukrovka 1. typu. Když byl Honza mladší, jevil se jako zcela zdravý kluk. Ale ještě před tím, než se u něj nemoc projevila se všemi svými typickými příznaky, viděli jsme, že s ním něco není v pořádku. Vzhledem k tomu, že býval více unavený a měl často žízeň, naznačovalo to na možnost cukrovky. Jelikož nežiji ve stejném městě, nejsem s ním v denním kontaktu a vídáme se spíše nárazově, nemyslela jsem si tehdy, že jeho stav je až tak vážný. Potvrzení nemoci bylo pro všechny členy rodiny nepříjemným zjištěním.

Nicméně byli jsme osudem nuceni podrobně se s nemocí seznámit a přijmout ji. Během několika měsíců jsme vypozorovali, co Honzovi dělá dobře, co si ještě může dovolit, a co již naopak ne. Zdálo se, že nemoc je dobře kompenzovaná, proto letos padlo rozhodnutí vzít Honzíka na zahraniční dovolenou, a to letecky k moři.

Cukrovka vyžaduje detailní přípravu na cestu letadlem

Dovolená se zkomplikovala hned na samém začátku plánování, jelikož švagr se nemohl uvolnit na dostatečně dlouhou dobu z práce. Cestovali jsme tedy ve složení Honza, jeho máma (čili moje sestra) a já – teta Honzy. Letadlem jsme letěli všichni již několikrát, ale tentokrát to bylo poprvé s cukrovkou. Od lékaře jsme obdrželi potvrzení v anglickém jazyce, že je synovec pacientem diabetologie, abychom se tím v případě potřeby mohli prokázat při letištních kontrolách.

Předem jsme si zjistili podmínky, za kterých se mají přepravovat léky, inzulín do jeho pumpy a další pomůcky potřebné k měření glykémie.

Zde bych chtěla zdůraznit, že inzulín a související vybavení se přepravují zásadně v příručním zavazadle!

V nákladovém prostoru by mohlo dojít k jejich znehodnocení vlivem příliš nízkých teplot. Dali jsme také na dobře míněné rady známých a rozložili inzulín do dvou zavazadel, kdyby náhodou došlo ke krádeži nebo ztracení tašek.

Ani hotel s několika hvězdami nepokryl základní potřeby diabetika

Cesta letadlem proběhla naprosto v pořádku a všichni tři jsme se již těšili, jak po ubytování z hotelu vyběhneme na pláž. Když nám milá paní na recepci předávala kartu od společného pokoje, netušili jsme, že si na dovádění v moři budeme muset ještě chvíli počkat.

Na první pohled se pokoj zdál v pořádku – čistý, prostorný, vkusně zařízený. Ovšem při vybalování léků jsme zjistili, že v něm chybí pro Honzu naprosto zásadní věc – lednička. Tuto položku jsme si vzhledem k tomu, že se jednalo o naši první zkušenost s cestováním mimo domov při Honzově diagnóze, zapomněli ověřit. Nutně jsme potřebovali uchovávat inzulín v chladu, protože při teplotách nad 35 °C hrozí značné riziko ztráty jeho funkce.

Osvěžující drinky pro diabetiky: Užijte si pohodu léta se sklenkou plnou zdraví

Pořádáte-li přátelskou sešlost u vás doma, nemyslete jen na hosty, které snadno pohostíte konvenčním mojitem či aperolem. Připravte si zdravý a ...

Z pokoje jsme si udělali chladničku

Jelikož umím z naší skupinky anglicky nejlépe, vydala jsem se vzniklou situaci řešit zpět na recepci. Personál nejprve nechápal, proč potřebujeme ledničku, když máme neomezeně k dispozici služby restaurace a barů. Když konečně porozuměli, byl zase problém ledničku najít a přinést.

Neměli jsme důvěru nechat léky uskladněné v ledničce v centrální kuchyni, jelikož hotel byl veliký a personálu, který by mohl přijít do kontaktu s naším léčivem, bylo mnoho. Báli jsme se, že by se cenný inzulín mohl ztratit nebo kvůli nepozornosti personálu prostě skončit mimo ledničku, aniž bychom to mohli jakkoliv ovlivnit. O jeho případném znehodnocení bychom tak třeba ani nevěděli a Honza by jej normálně používal.

Nakonec jsme se dočkali miniledničky až po několikáté urgenci, za dva dny. Do té doby jsme si museli vystačit s klimatizací na pokoji.

Chladili jsme si proto pokoj na co nejnižší teplotu, a v noci spali zavrtaní do peřin a svetrů, přestože venku byla vlahá tropická noc.

Inzulín jsme umístili na šikovně vytvořenou soustavu skříněk, na „dofuk“ od klimatizace, a doufali jsme, že toto provizorní řešení postačí. Mobilní aplikací jsme zjistili, že teplota klimatizovaného vzduchu vycházejícího přímo z klimatizace byla asi 10 °C, což se v naší situaci jevilo jako nejpřijatelnější riziko. Jelikož jsme všichni relativně otužilí, nižší teplota v pokoji nám zvláště na spaní nijak nevadila.

Malý šikula si dokázal poradit sám

Když se nám podařilo vychladit pokoj na 18 °C i během dne, vydali jsme se konečně ven. Po návratu z pláže jsme však zjistili, že v době naší nepřítomnosti klimatizace nebyla zapnutá. Elektřina totiž na pokoji fungovala pouze tehdy, pokud byla zasunutá hotelová karta. Když jsme si při odchodu z pokoje kartu vzali s sebou, automaticky se přestal pokoj chladit. Zde naštěstí přispěchal na pomoc sám Honzík a strčil do zdířky na hotelovou kartu svoji Pokémon kartičku – padla tam skvěle. Chlazení inzulínu bylo zajištěno i během dne!

Všichni jsme si společný čas u moře užili

Až na počáteční problémy s umístěním inzulínu se zbytek dovolené skvěle vydařil. Honza hodně plaval a stravoval se umírněně, i když měl kolem sebe spoustu lákadel. Věřím, že i moje sestra si trochu odpočinula od všech povinností a starostí, které s sebou péče o dítě diabetika nese. Už se těšíme, kam vyrazíme v zimě. To naštěstí ledničku tolik potřebovat nebudeme. Pro jistotu si však vybavení pokoje příště ověříme raději telefonicky.

Zdroj: osobní zkušenost Terezy

10371

Diskuze k článku