-- reklama --

Můj příběh: Diagnóza prediabetu mi změnila život. Namísto léků jsem zvolila radikálnější řešení

Můj příběh: Diagnóza prediabetu mi změnila život. Namísto léků jsem zvolila radikálnější řešení
Změna životního stylu je při prediabetu zásadní Zdroj: prostooleh/Freepik

Zatnout zuby a vydržet. To bylo motto paní Michaely (36), která se rozhodla vzít svůj život pevně do svých rukou. Poté, co jí obvodní lékařka sdělila, že jí kvůli zvýšeným hladinám cukru v krvi hrozí cukrovka, udělala krok, ke kterému se odhodlávala už delší dobu. Co se stalo a jak se s diagnózou prediabetu vyrovnala?

„K zásadní změně u mě došlo, když začala pandemie koronaviru. Tehdy jsem musela práci v kanceláři vyměnit za práci doma, namísto aktivit s kolegy jsme se najednou všichni zavřeli doma a pouze jsme si telefonovali. Každý z nás netrpělivě očekával, kdy už se konečně budeme moct vrátit do práce a do normálního života,“ vzpomíná Michaela. Tehdy však ještě netušila, že k návratu do normálu už nedojde – její zaměstnavatel se totiž po čas pandemie rozhodl, že nebude držet tolik kanceláří a těm, u kterých to bylo možné, nařídil trvalou home office. Mezi ně patřila i Michaela.

Zvyknout si na nový režim nebylo snadné

Když jsem po měsících doma zjistila, že mě návrat do kanceláře nečeká, byla jsem z toho dost špatná. Už ty uplynulé měsíce se podepisovaly na mojí psychice – a toto mě dorazilo. Abych se nezbláznila, utvrzovala jsem sama sebe v tom, že doma je to přeci super, že mám volnost, nikdo mě nekontroluje,… Jenže s mým sebeutvrzováním přišlo i postupné neřešení některých věcí, jako byl pravidelný režim, ať už z hlediska spánku, vstávání, či jídelníčku. Postupně jsem zlenivěla, svůj stesk po původním životě v kanceláři zajídala sladkým, normální jídlo jsem jedla tak jednou dvakrát denně…

Můj životní styl se kromě psychiky podepsal i na mojí váze – věděla jsem, že přibírám, ale doma v teplákách a vytahaném triku se to ztratilo. A chodit ven mě stejně nebavilo. To, že mám problém, jsem si uvědomila až po více než roce, kdy se vrátila sestra ze zahraničí a na rovinu mi řekla, že jsem šíleně přibrala. Po stoupnutí na váhu jsem zjistila, že jsem nabrala skoro dvacet kilo.

Padají vám vlasy? Vedle stresu či poruchy štítné žlázy může být na vině i cukrovka

Jak poznat, že vám vlasy vypadávají nadměrně? Za normální hranici je považováno vypadávání 50–100 vlasů za den, při mytí dokonce až 300 vlasů, ...

Diagnóza prediabetu mi otevřela oči

Tenkrát jsem se za sebe strašně styděla a rozhodla se začít se sebou něco dělat. Jenže mé snahy o více pohybu a pravidelnější stravu ztroskotaly vždy po pár dnech. Bylo to marné. Navíc jsem byla unavená, hned jsem se zadýchala, takže mi vlastně dělalo dobře nic nedělat. Když se mi už ale několik dnů v kuse motala hlava a strašně mi bušilo srdce, rozhodla jsem se jít ke své obvoďačce. Ta mi kromě vysokého tlaku zjistila, že mám hodně cukru v krvi – řekla mi, že ještě nemám cukrovku, ale jsem od ní opravdu jen kousíček.

Její diagnóza prediabetu pro mě byla zlomem. V tu chvíli jsem si uvědomila, jak špatně se ke svému tělu chovám. Nikdy jsem nebyla moc příznivcem léků, a pokud to nebylo nutné, řešila jsem nachlazení a podobné problémy radši bylinkami.

Doktorka mi vyšla vstříc – vyplatilo se to

Poprosila jsem proto doktorku, aby mi zatím nenasazovala žádné prášky. Ty na tlak jsem tedy vzít musela, ale co se budoucí cukrovky týká, dala mi šanci. Dostala jsem odklad na tři měsíce pod přísahou, že se zaměřím na zdravý životní styl.

Bylo to pro mě jakési nakopnutí, motivovala mě její důvěra i strašák ve formě nemoci, které bych se už nemusela zbavit, pokud bych ve svém stylu života pokračovala. Vlastně bych ani nečekala, že budu schopná udělat tolik zásadních kroků během chviličky, ale podařilo se. Okamžitě jsem najela na nový jídelníček a začala se postupně víc hýbat. Začátky byly kruté – dostat do sebe jídlo pětkrát denně pro mě byl zpočátku nadlidský výkon a hýbat se každý den bolelo. První dny jsem byla ráda, že jsem svižnou chůzí ušla pár set metrů a nevypustila u toho duši, ale týden co týden jsem dělala větší pokroky. Ručička na váze klesala – pomalu, ale jistě. A já se hlavně s každým dekem, které šlo dolů, cítila lépe a lépe.

Z deníku diabetika: Sestavit diabetický jídelníček je pro mě nadlidský úkol. Začínám být zoufalá

Paní Haně (58) diagnostikovali diabetes 2. typu před necelým půl rokem. Od začátku si byla vědoma, že musí upravit nejen svůj životní styl, ale ...

Důležité je nevzdávat se

Nebudu zastírat, měla jsem kolikrát chuť vykašlat se na to, polevit, odpočívat… Ale vidina cukrovky mě děsila. A tak jsem makala dál. Dnes už jsem na své původní váze, kterou jsem měla před koronavirem. A světe div se – moje hladiny cukru jsou v normě. Měla jsem štěstí, že jsem začala ještě zavčasu – přijít k doktorce o pár měsíců později, už bych se asi práškům nevyhnula. Tentokrát jsem ale svůj boj vyhrála – a udělám vše pro to, abych se i v budoucnu nejen tomuto onemocnění ubránila.

Zdroj: autorka vycházela z rozhovoru s hlavní aktérkou, paní Michaelou

23512

Diskuze k článku