Můj příběh: „Dělejte jen to, co máte rádi. Život máte jeden.“

Můj příběh: „Dělejte jen to, co máte rádi. Život máte jeden.“
Štěstí je krásná věc, která se mnohdy skrývá úplně někde jinde Zdroj: Freepik

Martina si myslela, že ji diabetes naučil žít naplno. Ale zlá pracovní zkušenost a špatná volba jí ukázaly, že někdy dáváme přednost penězům před psychickou pohodou. Jak zjistila, že neposlouchá svou intuici a co jí pomohlo?

Žiju s diabetem už od svých třinácti let, jsem zvyklá, že musím čelit občasnému diskomfortu. Dostala jsem se ale do situace, která mě opět přesvědčila, že život máme jen jeden a nesmíme ignorovat náš šestý smysl.

Kritické myšlení na sociálních sítích: Proč mohou být sdílené subjektivní zkušenosti nebezpečné?

Nepřijímejte informace na sociálních sítích jako daná fakta. Analyzujte, vyhodnocujte. Čerpejte vždy z více zdrojů. V době, kdy je jednoduché ...

Když jste v pohodě, svět kolem vás funguje lépe

Toužila jsem po vysoké pracovní pozici už od mala. Bylo mi v podstatě jedno, o co půjde, toužila jsem zkrátka po úspěchu. „Peníze ještě nikoho šťastným neudělaly,“ říkala mi máma. A já vždycky odvětila: „Mně nejde o peníze, mami. Já chci to uznání, víš?“ Už pár let po škole jsem dostala nabídku do jednoho farmaceutického koncernu. Pracovala jsem na právním oddělení a brzy jsem zapadla do skvělé party lidí. Chodila jsem každý den do práce s úsměvem a v té době byly i mé hladiny cukru v krvi v normě.

Zkrátka jsem se zbytečně nestresovala a žila přítomným okamžikem. Ostatně, to je něco, co dneska každý neumí. Ponořit se do toho a neřešit zítřek. Ale cukrovka vás to naučí. Protože to, na čem skutečně záleží, je tenhle moment. Když mi nabídli pracovní pozici v konkurenční firmě s dvojnásobnou mzdou, neváhala jsem ani minutu. „To je můj splněný sen!“ pištěla jsem. „Jen si dej pozor, ať nenaletíš,“ varovala mě máma. Jako by to tušila.

Psychohygiena rodiče: Abyste se postarali o své dítě s diabetem, musíte se nejdříve postarat o sebe

Spokojený rodič rovná se spokojené dítě. I s diagnózou diabetu můžete žít plnohodnotný rodinný život. Nedovolte, aby vás diabetes zlomil. Být ...

Hnala jsem se za penězi a zjistila, že o tom to zkrátka není

Dva měsíce ve výpovědní době jsem se těšila, až nastoupím do nové práce. Až si vydělám tolik, že budu moct cestovat. Až si pořídím novou sedačku do obýváku a až budu dělat v těch krásných moderních kancelářích. Ale v době mého odchodu z původní práce přišla pandemie a veškeré zaučování probíhalo on-line, nikdo do práce nesměl. Byla jsem zoufalá. Trávila jsem hodiny na video meetingu, kdy mi kolega ukazoval, jak mám pracovat každý den. Dával mi úkoly jak malému dítěti. Vůbec jsem si nepřišla vážená, ani dostatečně pyšná. Byla jsem zoufalá.

Výpověď byla vysvobozením

Ta práce byla příšerná, s nikým z kolegů jsem si nerozuměla a já toužila jen po své staré pracovní pozici, která byla možná za almužnu, ale bylo mi v ní zkrátka dobře. Vydržela jsem to tři týdny, nakonec jsem dala výpověď. Překvapivě, i oni ji měli pro mě. „Nesplnila jste naše očekávání, jste pro nás zklamáním,“ podotkli tehdy. A mě to jen přesvědčilo, že dělám dobře a zasloužím si víc. Naučilo mě to, že všechno se pro peníze dělat nedá a někdy by člověk měl poslechnout ten svůj vnitřní hlas, který mu napovídá, že něco není zkrátka dobře. Protože právě tenhle hlas se většinou nikdy nemýlí.

Zdroj: autorka vycházela z rozhovoru s hlavní aktérkou Martinou

243