Můj příběh: “Cvičením jsem porazila panické ataky. I tak se bojím, že se vrátí.”

Můj příběh: “Cvičením jsem porazila panické ataky. I tak se bojím, že se vrátí.”
Jóga je skvělým způsobem, jak navodit ve své duši klid Zdroj: Se souhlasem Lucie Angeliky Tykalové

Úzkostné projevy a panické ataky jsou nepředstavitelně emočně vypjaté a nepříjemné situace, které podle Světové zdravotnické organizace zažil každý druhý člověk na této planetě. Tyto psychické ataky na naše vědomí doprovází i silné fyzické příznaky, jako je bušení srdce, nevolnost, třes rukou nebo bolest na hrudi. Pojďme si tyto projevy přiblížit, ale zároveň i vyprávět příběh diabetičky Ivety, která nad panickými ataky zvítězila.

Diabetici mají sklon k psychickým onemocněním mnohonásobně vyšší – negativní zprávy, přidružené onemocnění a každodenní kontrola nad diagnózou diabetu mohou zlomit i silného a odolného člověka.

Jak to všechno začíná?

Už od dob lovců mamutů v sobě máme silně zakořeněno, že pokud se náš mozek cítí v ohrožení, tělo začne reagovat zrychleným dýcháním, třesem a zostřenými smysly. Připravuje se zkrátka na boj nebo útěk, a to i v případě, že mu reálně nehrozí žádné nebezpečí. Prvotním impulsem je tedy náš mozek, po jehož signálu se v našem těle začne hromadit neuvěřitelný příval energie.

Cukrovku 1. typu mi diagnostikovali v pětadvaceti letech. Jako zdravotní sestra jsem měla jasnou představu, co od onemocnění očekávat – a překvapivě jsem byla prvních pár týdnů v klidu. To, co se však dělo následující měsíce potom, se vymykalo veškerému zdravému rozumu a nepřála bych to ani nejhoršímu nepříteli. První panickou ataku jsem prožila krátce po první hypoglykémii. I když jsem o tom měla leccos načteno a věděla, jak ji zvládnout co nejrychleji, můj mozek v tu chvíli nedokázal pobrat, co se za takovou hypoglykémií skrývá. 

Úzkost, nebo panická ataka?

Mezi úzkostí a panickou atakou je poměrně velký rozdíl (úzkostné projevy však v panickou ataku mohou přejít). Úzkost může přepadnout člověka před nějakou výzvou, která na něj působí jako silný stresor – mnoho lidí, návštěva doktora, stísněné prostory. Často ji doprovází černé myšlenky a může trvat klidně i celý den.

Zatímco panickou ataku mohou odstartovat různé vjemy, které my osobně nepovažujeme za důležité – nepříjemný zvuk, povědomý pach, ale i dlouhodobě nahromaděný stres. Projevy panické ataky jsou silnější a intenzivnější, do pár minut však odezní.

S příchodem té největší kovidové vlny jsem přivedla na svět krásnou holčičku. Izolace a tragické zprávy o počtu nakažených a mrtvých ve mně spustily všechny možné negativní reakce. Strach sama o sebe, jako diabetičku, ale i o své dítě, přecházely v ty nejčernější scénáře, kdy obě ležíme a umíráme v nemocnici. Byly dny, kdy jsem ani svého manžela, který pracuje denně se stovkou lidí, nechtěla pustit domů z obavy, že je nakažený. Bylo to nejhorší období v mém životě: úzkost střídaly panické ataky a já najednou nevěděla, jak si s tím poradit. 

Jak se úzkosti a panické ataky projevují?

Tyto dva projevy jsou si velmi podobné – jediný rozdíl je v intenzitě. Nejčastějšími projevy jsou: bušení srdce, pocení, sucho v ústech, silná potřeba na záchod, nechutenství a pocity na omdlení. Panická ataka k tomu všemu přidává ještě infarktové stavy, bolest na hrudi, silný třes celého těla, dušnost a pocity depersonalizace.

Panické ataky přicházely v ten nejnemožnější moment. Při jedné cestě autem, kdy jsem v sedačce vezla své šestiměsíční dítě k doktorovi, jsem z ničeho nic cítila silnou bolest na hrudi, začaly mi brnět rty a popravdě jsem myslela, že mám infarkt. Musela jsem zastavit a zavolat si sanitku. Desítky testů neodhalily nic neobvyklého, vlastně mi řekli, že jsem úplně v pořádku a já se cítila jako idiot a hypochondr. Bezpečnou zónou se tak pro mě stal jen náš byt – kdekoliv jinde to pro mě bylo utrpení. 

Děti diabetických rodičů: Jejich psychikou bychom se měli zabývat více než možnou dědičností

Diagnóza diabetu s sebou přináší mnoho otazníků, na které si nejsme schopni hned odpovědět. Bude někdy možnost vyléčit tuto nemoc? Jak to sám ...

Panické ataky a diabetes

Nejohroženější jsou v tomto případě ženy, zvláště ty, které neumějí pořádně zpracovat své emoce a mají psychické poruchy v rodinné anamnéze. Týká se to ale i dlouhodobě nemocných pacientů nebo chronických onemocnění (štítná žláza, diabetes). Je důležité říct, že prvotní příznaky úzkostí a panických atak korespondují s příznaky hypoglykémie. Zároveň však hormon kortizol, kterým je tělo masivně zaplaveno při těchto atacích, hladinu glykémie zvyšuje.

V oblasti diabetu jsem poměrně vzdělaná. Vím, na co si dát pozor, ale bohužel ze své praxe znám i diabetiky s těmi nejčernějšími scénáři. Před otěhotněním jsem tomu nevěnovala pozornost, ale teď zjišťuju, že si takové věci začínám brát moc osobně. Myslím při tom na svou dceru a na to, jestli náhodou nebude vyrůstat beze mě. Pokud nejsem tyto scénáře hned schopná zastavit, dokážu si jimi vyvolat úzkost i panickou ataku. 

Jak proti těmto projevům bojovat?

Je důležité připustit si, že se jedná opravdu “jen” o úzkost nebo panickou poruchu – nemyslet na to, že umíráme, máme infarkt nebo omdlíme. Můžete odvést pozornost koukáním na televizi, malováním nebo vám mohou pomoci homeopatika přírodního původu. Ostudou není ani vyhledat odbornou pomoc v podobě kognitivně-behaviorální terapie, tady se však připravte, že se na sezení čeká i několik měsíců.

Odvést pozornost od úzkostí a atak jsem se naučila tím nejhorším možným způsobem – jídlem. Jako bych se každým dalším soustem snažila zaplnit tu prázdnotu, která tam pomalu a jistě vznikala. Nadměrným jídlem, ale i kvůli kortizolu, byla moje glykémie všechno, jen ne uspokojivá. Jako perfekcionistka jsem ze svých výsledků byla vždy nešťastná, protože nevyrovnaná glykémie dřív nebo později znamená komplikace. A tak jsem se stále točila v kruhu úzkostí, panických atak a bezbřehého přejídání.  

Závěrem

Problémy tohoto rázu vnímáme jako velmi negativní, ale ony nevznikly jen tak – mají svůj důvod. Možná se vám jen tělo snaží říct: „Zpomal, v téhle situaci už se necítím dobře.” Ale také vám může nastavit velmi nepěkné a nepříjemné zrcadlo. Zamyslete se, jestli jste ve své práci nebo ve vztahu spokojeni. A nezapomínáte na sebe na úkor někoho jiného?

Na to, jak tyto problémy vznikají, mám svou vlastní teorii. Pokud něco ve vašem životě neladí s vaší osobností, vzniknou v duši malé trhlinky, které se rychle stávají prostorem pro úzkostné a panické poruchy. Já jsem se stala především mámou a manželkou, ale úplně jsem zapomněla na sebe. Přišla jsem o přátele, koníčky, a dokonce i o své tělo. Když jsem nakonec byla širší než vyšší, bouchla jsem do stolu a řekla dost. 

S odvahou jsem si našla cvičitelku a mentorku, které jsem na rovinu řekla o svém diabetu (i o tom, co se při cvičení může stát), ale i o svých psychických stavech. Nesoudila, nevyptávala se, jen řekla: Pojďme to zkusit! Nyní to jsou už čtyři měsíce, co 2× týdně cvičím sama i ve skupině pod bedlivým dozorem. Panické ataky jsou po dvou letech pryč, stejně tak jako část nabraných kil. Konečně mám čas pro sebe – a když přijdu domů, jsem plná radosti a úsměvů. Porazila jsem svou umíněnou hlavu, alespoň prozatím. Právě teď se bojím polevit, protože se bojím, aby se mé černé myšlenky nevrátily. 

Zdroje: zpracováno na základě rozhovoru s 30letou Ivetou, hedepy.cz, adicare.cz, medlineplus.gov

4988

Diskuze k článku