Můj příběh: Cukrovku beru jako dar. Otevřela mi cestu k mému životnímu poslání

Můj příběh: Cukrovku beru jako dar. Otevřela mi cestu k mému životnímu poslání
Diagnóza diabetu může otevřít zcela nové obzory a vést ke splnění snů Zdroj: senivpetro/Freepik

Nemoc nemusí být vždy jen překážkou. A to ani tehdy, pokud jde o celoživotního společníka v podobě diabetu 1. typu. I když dokáže cukrovka řádně zasáhnout do života a natropit v něm spoustu potíží, může do něj přinést také řadu pozitivních změn. A původní sny a představy díky ní mohou získat zcela nové obrysy.

Novou životní cestu otevřela cukrovka i Simoně (23) – a jak dnes říká, nic lepšího ji nemohlo potkat.

Cukrovka mě zasáhla víc, než bych si dokázala představit

Bylo mi 18, když mi diagnostikovali cukrovku 1. typu. Chodila jsem do třeťáku na gymplu a nebudu zastírat, nebylo to jednoduché. Vlastně mě diabetes na pár týdnů vyřadil ze života, protože s sebou nesl řadu komplikací. Trvalo, než jsem se smířila s tím, že mám nemoc, které se už nikdy nezbavím, že už nemůžu žít tak, jako dosud, že se budu muset celoživotně hlídat. Do toho se mi samozřejmě honily hlavou i další myšlenky – hlavně, jak na mě budou koukat kluci, jestli si nějakého najdu, když jsem nemocná. Byla jsem v tu dobu chvíli po rozchodu, tak to bylo ožehavé téma.

Navíc jsem poměrně bojovala s aplikací inzulinu, měla jsem problém do sebe píchat, zápasila jsem i s jídelníčkem, do toho mi glykemky lítaly jak na horské dráze. Na psychice mi to moc nepřidávalo a nepomohl mi ani diabetolog – byl vždy dost odměřený a já byla zoufalá.

Znáte okurkovou vodu? Nápoj ideální pro diabetiky snižuje tlak a prospívá svalům i kostem

Nápoj připravený z okurky představuje skvělou nízkokalorickou alternativu k limonádám a jiným ochuceným nápojům s prázdnými kaloriemi. Díky ...

Změna doktora mi otevřela oči

Naši viděli, jak se trápím, byla jsem ve stresu a nechtěla už ani chodit na kontroly, protože jsem vždycky slyšela to samé – musíte na sebe být přísná a vydržet. Když se máma svěřila s mým zoufalstvím kamarádce, poradila jí změnu doktora. Dala nám kontakt na prý milou doktorku, ke které vozila svého tatínka. A ona mě vzala.

Když jsem šla k nové doktorce na první domluvený termín, byla jsem hodně skeptická, moc jsem si od toho neslibovala. Ale už během první minuty bylo jasné, že tentokrát to bude jiné. Strávila jsem v ordinaci hodinu, paní doktorka se mnou všechno probrala, všechno mi vysvětlila, poradila a objasnila i stravování. Konečně jsem měla pocit, že mě někdo chápe a umí mi pomoct. A taky mi v tu chvíli došla zásadní věc!

Budu studovat medicínu

V té době jsem taky dost řešila, kam se vrtnu po gymplu. Věděla jsem, že chci pomáhat lidem, ale pořád jsem nevěděla, jak přesně. Zvažovala jsem psychologii, fyzioterapii, učitelství, ale pořád jsem cítila, že to není to ono. Až v ordinaci mé nové diabetoložky mi to docvaklo – chci být doktorka. Přesně taková, jako byla tato. Empatická, obětavá, nápomocná, pro lidi.

Má myšlenka mě nepustila, a tak jsem na sobě začala makat – jak po zdravotní stránce, tak po té týkající se vzdělání.

Z deníku diabetika: Po přechodu na inzulin mám každou chvíli hypoglykemický šok. Musím prý vydržet

Doktoři mi nasadili inzulin, když mi začala klempírovat játra. Vzali mi krev a zjistili, že mám špatné hodnoty. Prášky, které jsem do té doby ...

Jdu si vstříc za svým snem

Od té doby už uplynulo pět let. Změnilo se mnohé – mimo jiné i to, že namísto gymplačky je ze mě studentka třetího ročníku lékařské fakulty, jejímž cílem je specializovat se na endokrinologii a diabetologii. Svou cukrovku si držím pod kontrolou a jsem za ni opravdu vděčná. Nebýt této diagnózy, možná bych nikdy neobjevila, co je mou životní cestou. Jsem opravdu šťastná, že mi cukrovka otevřela oči a umožnila mi jít si za svým snem. A věřím, že i já budu za pár let skvělá doktorka, která tu bude pro své pacienty se vším všudy.

Zdroj: autorka vycházela z rozhovoru s hlavní aktérkou Simonou

1621

Diskuze k článku