Mám rád výzvy, říká nejsilnější muž světa Jiří Tkadlčík, diabetik 1. typu. Čeká ho křest ohněm

Mám rád výzvy, říká nejsilnější muž světa Jiří Tkadlčík, diabetik 1. typu. Čeká ho křest ohněm
Jiří Tkadlčík má nejen silné tělo, ale i silnou vůli Zdroj: Se souhlasem Jiřího Tkadlčíka

Cukrovku má od tří let, inzulín je jeho věrný společník. Přesto tento sympaťák s dokonale vypracovaným tělem překonává rekordy a plní si své sny. Český strongman U 105 kg Jirka Tkadlčík se v rozhovoru pro DIAstyl podělil o novinky ze svého sportovního i osobního života.

Poslední rok byl pro českého siláka nabitý událostmi a úspěchy. Na podzim 2023 přivezl ze světového poháru v čínské Šanghaji zlato, z jarního mistrovství Evropy strongmanů ve váze do 105 kg v Maďarsku dovezl stříbrnou trofej, jen o pár týdnů později se ve Finsku na mistrovství světa popral s vážnými zdravotními problémy, a přesto získal zlato. Tento charismatický sportovec je skutečným ztělesněním nezdolné vůle. A protože se u Jirky Tkadlčíka pořád něco děje – v poslední době je to plánovaný návrat do boxerského ringu –, zeptali jsme se jej, jak jde život.

Co je u Vás nového, Jirko?

Tak nových věcí je poměrně dost, ale z té sportovní stránky bude nejzajímavější asi zápas v boxu v prosinci. Na to se velice těším. A samozřejmě tomu teď podléhá i příprava. Bude to hodně o fyzičce, takže mě čeká hodně opakování v posilovně, nějaké běhání, kolo – a samozřejmě i boxerská příprava. Je to velice zajímavé a obohacující.

Jak došlo k tomu, že se vracíte k boxu?

Já bych neřekl úplně, že se vracím, ale je pravda, že jsem asi rok a půl boxoval zamlada. Bylo to tenkrát spíš „for fun“, i když to bylo docela dobré. Teď k tomu došlo tak, že mě oslovil Atilla Végh, který mi nabídl zápas. A jelikož jsem v poslední době procházel docela dlouhou rekonvalescencí kvůli zranění zad a spíš jsem si těžkými tréninky ubližoval, kývl jsem na to. Ten box je pro mne výzva, protože jsem dlouho neboxoval a samozřejmě fyzička šla dolů. No a teď je potřeba máknout a nastavit to tak, aby výkon na zápase byl dobrý.

Kdy dojde na ten zápas a je něco, čeho se obáváte?

Zápas se uskuteční 27. 12., čili po vánočních svátcích. Hrozně moc se těším. Samozřejmě, nebudu lhát, strach z toho mám. Je to něco nového, navíc je to první zápas a před O2 arénou, doufejme, že vyprodanou. Bude to pro mne hodně velký křest ohněm. Nejvíc se obávám toho, že nepředvedu dobrý výkon. Pokud jde o rány, no asi nějaká přijde, ale nesmí to být tedy fatální K. O. (smích). Ale určitě tam nějaké rány schytám. Kdybych to dal bez toho, abych schytal ránu, asi by to byl malý zázrak. Soupeře se nebojím, ale mám před ním samozřejmě respekt, stát se může ledacos. Teď je to v mých rukách – musím se postarat, aby ta příprava byla co nejlepší.

Co to je, co Vás žene stále dál a dál?

Popravdě, je to asi moje povaha, protože mám rád výzvy, jsem takový dobrodruh. Mám seznam svých přání a tužeb, které bych rád zvládl, než umřu. V podstatě se mi je daří postupně plnit. Někdy je na to příhodnější doba, někdy je ta doba horší. Ale stojí za tím asi moje touha poznávat různé věci, zjišťovat, co je za nimi. Nejen dívat se na box v televizi, ale vyzkoušet to se vším všudy, to se mi líbí. Těch sportovních plánů je ještě mnoho a mnoho a naštěstí zdraví nějak slouží, takže dobrý. Můžu to postupně realizovat.

Co zdraví a cukrovka?

No, pokud jde o cukrovku, teď je to s tím boxem zajímavé, protože hodně padám do hypoglykémie. Ale celkově bych řekl, že mi to zase krásně shodí glykovaný hemoglobin. A musím se hodně dojídat, což je pro mě novinka. Dříve jsem jedl, když jsem měl hlad, a teď cítím, že akutně potřebuji živiny, jinak se dostanu do hypa.

Co se týče dalších zdravotních aspektů, stále hojím ta zraněná záda. Vyhodil jsem si dvě plotýnky, to už se mi podařilo zčásti dostat zpátky. U té jedné je ale průšvih, že už zpátky nepůjde, takže mi dosedl obratel na obratel a začalo to srůstat. Tak jsem teď ve fázi rehabilitace. Ale není to klasická rehabilitace, kdy člověk dochází do nemocnice a cvičí s ním sestřička. Já makám na kyčlích, na všem ostatním a dělám prevenci.

Jinak asi dobrý. Myslím, že se těším dobrému zdraví a jsem za to vděčný. Samozřejmě, spoustě dobrých věcí jdu naproti. Nechci říkat, že je to samozřejmost, ale když se člověk o sebe stará, tak to funguje. Jasně, taky mě někdy potká nějaká ta viróza, ale má to u mne obvykle daleko mírnější průběh. Každopádně nejsem typický případ vzhledem k cukrovce a je to u mne jinak než u nesportujících lidí. Takže, jsem za to rád a „klepu na dřevo“ s pokorou.

Co byste rád pod vánoční stromeček?

Ty jo, tak na to se mě už dlouho nikdo nezeptal. Kdyby to mělo být z kategorie těch nesplnitelných přání, tak bych asi úplně nejvíc chtěl, abychom celá rodina byli stoprocentně zdraví a měli se rádi a byli šťastní. A pokud jde o ty obecné věci, tak bych samozřejmě chtěl udělat hezké Vánoce, hlavně pro dceru, být s rodinou a nějak adekvátně se zabavit. Čili neležet jen doma, jíst cukroví a koukat na pohádky, ale prokládat to třeba nějakými aktivitami, příjemně stráveným volným časem, ideálně se sportem v mém případě. Tak to bych si asi přál na Vánoce.

Že bych vyloženě chtěl autíčko Fraglstik (narážka na film Santa je úchyl, pozn. red.) nebo nějaký batoh, to už asi ne. Samozřejmě, když pod stromečkem něco najdu, budu mít velkou radost. Jak se říká v Pelíškách, ideální dárek je ten vyrobený rukama. I když, kdybych něco dělal já, tak by to asi dopadlo katastrofálně. Ale když najdu pod stromečkem ručně vyrobený dárek třeba od dcery, tak mi to určitě radost udělá.

Zdroj: autorizovaný rozhovor s Jiřím Tkadlčíkem

Diskuze k článku

Udržte cukrovku pod kontrolou – zjistěte své kardiovaskulární riziko Udržte cukrovku pod kontrolou – zjistěte své kardiovaskulární riziko