Léčivá síla vrby bílé

Vrba bílá je strom, se kterým se již velmi dlouho setkáváme v pověstech a pohádkách, ale také je to strom, jehož léčivé účinky vedly ke vzniku jednoho z nejznámějších léků na světě. Vysloužil si dokonce zápis do Guinessovy knihy rekordů. Víte, o který jde?

Léčivá síla vrby bílé

Léčivé účinky odvarů z kůry a listí vrby bílé jsou známé již odedávna. Listí vrby používali proti revmatismu již Asyřané ze sumerského období. Egypťané rovněž. V Ebersově papyru je podrobný návod k protizánětlivému použití odvaru z listů myrhy a vrby – zejména k tišení kloubních bolestí. Také Hippokrates věřil výtažku z vrbové kůry podle starého egyptského předpisu.

PROČ VRBA ZABÍRÁ NA MALARICKOU HOREČKU?

První vědecká zpráva z 18. století o použití prášku z vrbové kůry pro léčbu horečky, vesměs asi malarické, se připisuje Reverendu Edwardu Stoneovi z Oxfordshire. Stone, který zastával doktrínu, že příčina nemoci dává návod k léčbě, podal zprávu předsedovi britské Královské společnosti v roce 1763. Dokonce nabídl zajímavé vědecké vysvětlení: vrba působí proti malarické horečce, protože vrba roste ve vlhku, kde je rovněž mnoho malárie. Ať už to bylo jakkoliv, nepochybně Stone objevil antipyretický účinek (proti zvýšené teplotě) vrbové kůry. Do Evropy se tehdy dovážela vrbová kůra z Peru přes Velkou Británii. Když Napoleon vyhlásil její blokádu, aby zničil britský obchod, brzy se v Německu přišlo na to, že kůra evropské vrby je také dobrá. Byl to profesor Johann Andreas Buchner z Mnichovské univerzity, kdo v roce 1827 popsal léčivé účinky extraktu z kůry evropské vrby. Brzy se přidali Francouzi a Italové, ale hlavní zásluhy patří Němcům.

OBJEV KYSELINY SALICYLOVÉ

První pokusy o izolaci účinné látky z vrbové kůry provedli dva italští chemici Brugnatelli a Fontana v roce 1826. Podařilo se to však až o dva roky později německému farmakologovi Johannu Buchnerovi, který extrahoval z vrbové kůry žlutě zbarvenou látku. Nazval ji salicin podle latinského rodového jména pro vrbu – Salix. V roce 1838 pak italský chemik Raffaele Piria, působící na Sorbonně v Paříži, určil, že skutečnou účinnou látkou z vrbové kůry je kyselina salicylová. Získávání kyseliny salicylové z přírodního materiálu bylo ovšem značně nákladné. Proto se pátralo po nějakém levnějším způsobu přípravy. To se podařilo profesorovi chemie v Marburgu Hermanu Kolbemu, který v roce 1859 vyrobil kyselinu salicylovou z běžně dostupného fenolu. Výsledkem Kolbeho práce bylo to, že už roku 1874 byla jedna chemická továrna v Drážďanech schopna dodávat kyselinu na trh za desetinu ceny materiálu extrahovaného z kůry vrby.

NEPŘÍJEMNÉ VEDLEJŠÍ ÚČINKY

Užívání kyseliny salicylové ovšem nemělo jenom samá pozitiva. Kyselina salicylová působila značné potíže při perorálním podání (podání ústy). Delší užívání tohoto jinak výborného léku způsobovalo

bolesti žaludku a poškození sliznice trávicího traktu. Tyto problémy často končily až krvácením do žaludku a vznikem žaludečních vředů. Vědci proto hledali nějakou cestu, jak zmírnit nepříznivé účinky léku a zároveň zachovat ty pozitivní. Dlouho se to nedařilo, až syn jednoho z léčených pacientů, chemik Felix Hoffmann z Bayerovy továrny v Elberfeldu, za pomoci dalších chemiků, zavedl do molekuly kyselinu octovou a vznikla tak kyselina acetylsalicylová zapsaná pod obchodním názvem Aspirin. Úspěšně ji vyzkoušeli na mnoha nemocných revmatismem a potvrdili, že její antipyretický (proti horečce) a analgetický (proti bolesti) účinek zůstal zachován a výše uvedené nepříznivé účinky téměř vymizely.

JAK VYDĚLAT NA LÉCÍCH

S objevem Aspirinu je spojena ještě jedna zajímavá historie. Je to první případ masového marketingu léků. Firma Bayer, které patřil patent na výrobu Aspirinu, informovala o jeho příznivých účincích 30 000 lékařů, čímž dosáhla rychlého rozšíření informace o novém léku a následně i obrovských zisků. Poté, co Německo prohrálo 1. světovou válku, bylo jmění firmy Bayer rozebráno spojenci vítězných mocností a Bayer ztratil na svůj lék Aspirin výhradní právo. Od té doby se aspirin píše s malým „a“. U nás se vyrábí pod názvem Acylpyrin.

CO DOKÁŽE NEJZNÁMĚJŠÍ LÉK NA SVĚTĚ?

Kyselina salicylová má nezastupitelnou roli v kožním lékařství. V malé koncentraci má keratoplastický efekt (tj. povzbuzuje epitel kůže k růstu). V řádově vyšší koncentraci vykazuje keratolytický efekt (tj. způsobuje odloučení vrstvy zralé kůže, které se nechce slézt), což se využívá například v léčbě lupénky nebo bradavic. Využívá se také v barvírenském průmyslu a ke konzervaci potravin. Kyselina acetylsalicylová, původním obchodním názvem označená jako Aspirin, působí proti horečce, bolesti, revmatismu, infarktu, mozkové mrtvici i migréně. Je to snad nejznámější lék na světě. Není divu, že se Aspirin dostal do Guinessovy knihy rekordů jako nejúspěšnější lék proti bolestem. Desátého srpna 2018 uplynulo sto dvacet jedna let od jeho zavedení do klinické praxe. Je to komerčně i medicínsky nejúspěšnější lék všech dob.

PŘIPRAVTE SI DOMA ODVAR Z VRBOVÉ KŮRY

Odvar si připravíte z prášku z vrbové kůry tak, že na 1 decilitr vody použijete 1 gram prášku. Při vnitřním užívání je maximální doporučená dávka 0,6 litru na celý den. Odvar můžete používat při horečnatých onemocněních z nachlazení. Působí jako analgetikum (proti bolesti) a antipyretikum (snižuje horečku). Zajímavý je jeho uklidňující účinek při lehké neuróze, nespavosti nebo mírné depresi. Protože odvar z vrbové kůry zvyšuje vylučování moči, aniž by zbytečně dráždil, doporučuje se i při chorobách ledvin a močového ústrojí. Vnitřně se vrbová kůra dříve užívala i proti revmatismu. Svíravé a desinfekční účinky vrbové kůry lze využít i zevně při hnisavých kožních onemocněních a vyrážkách nebo při pocení nohou na koupele. Pozor! Při přecitlivělosti na salicyláty, při vředových chorobách zažívacího traktu, při zvýšené krvácivosti a v těhotenství se vrba nesmí používat. Při léčbě vrbovou kůrou je dobré zvýšit příjem vitaminu C.

Mgr. Vít Černý

Zobrazit diskuzi
Diskuze k článku
Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x