Léčba extrakty ze zvířecích orgánů: Popularita znovuobjevené organoterapie roste
Organoterapie byla velmi oblíbená do poloviny 20. století a následně upadla v zapomnění. V posledních letech ale zažívá svůj slavný návrat jako jedna z alternativních léčebných metod.
Organoterapie spadá do působnosti naturopatie. Její principy jsou zajímavé, i když nemusí všem připadat zrovna etické. Je ale dobré mít v paměti to, že existuje – a u mnohých, kteří ji vyzkoušeli, vykazuje viditelné pozitivní výsledky. Mnozí z jejích zastánců mluví o skvělé metodě omlazení a výživy organismu.
Co je organoterapie a kdy se používá?
Organoterapie je, stejně jako opoterapie, medicínské zaměření, které používá výtažky ze zvířecích orgánů a tkání k léčebným účelům. Opoterapie však pracuje s výtažky z tkání nebo orgánů v surovém stavu. Je vyhledávána hlavně pro regulaci nebo stimulaci nedostatečných orgánových funkcí, organoterapie pak klade větší důraz také na jejich výživu. Extrakty ze zvířecích orgánů mají za cíl podpořit přirozenou činnost stejných částí lidského těla a jejich dobré fungování.
Organoterapeutické výtažky se používají například k posílení a modulaci imunitního systému.
Dnes to jsou převážně potravinové doplňky nebo homeopatické produkty z brzlíku a nadledvinek hospodářských zvířat, hlavně skotu, prasat, ale také hovězího dobytka. Prakticky můžeme mluvit o formě „energetické medicíny“. Do té se řadí například homeopatika nebo Bachovy esence. Její zastánci ji mimo jiné obhajují jako obzvlášť prospěšný „elixír mládí“.
Organoterapie využívá také extrakty z různých endokrinních žláz. Tyto žlázy produkují v těle hormony, které se používají k regulaci mnoha metabolických funkcí. Výtažky ze zvířecích chrupavek fungují jako podpůrný prostředek při artróze, kostní prášek se používá pro remineralizaci, extrakt z nadledvinek se předepisuje proti astenii (celková slabost organismu).
Jak organoterapie funguje?
Přímé účinky organoterapie nebyly dodnes zcela objasněny. Některé zdroje předpokládají, že jsou způsobeny peptidy a nukleotidy obsaženými v extraktech.
Nukleotidy jsou nositeli genetického kódu. Některé peptidy obsažené v těchto extraktech (zejména thymosin a thymostimulin) mohou mít imunomodulační účinky, to znamená, že by měly být schopny srovnat a podpořit dobré imunitní funkce lidského organismu.
Problémem organoterapie jako léčebné metody je bohužel to, že pro tvrzení o pozitivním působení zvířecích extraktů nemá dostatečnou vědeckou oporu ve studiích, které by je potvrdily.
Lahodný chai zahřeje a prospěje vašemu zdraví: Nebojte se ho ani jako diabetici
Na konzumaci prohřívacího koření byste se měli zaměřit hlavně jako na prevenci respiračních onemocnění a podpoření termogenických reakcí těla při ...
Populární historická léčebná metoda 19. století
Za vznikem organoterapie stojí Francouz Adolphe Brown-Séquard, fyziolog, jenž si pod kůži vstříkl vodný extrakt z rozdrcených varlat psa a morčete, který mu vrátil fyzickou sílu, a byl tak schopný aktivit, které jsou obtížněji vykonavatelné ve spojení s narůstajícím věkem. Na jeho popud začal výzkum organoterapie, protože převládalo přesvědčení, že hormony, které jsou zodpovědné za dobré imunitní a růstové reakce, mají schopnost programovat buňky lidského těla a působit na ně jako hojivý prostředek.
Zdravý orgán zvířete by tedy měl vykazovat schopnost léčit stejný nemocný orgán u lidí.
Začátky organoterapie nebyly pro uživatele vůbec veselé, protože se čerstvé žlázy před konzumací mlely a drtily a následně užívaly perorálně. Což nebylo příjemné nejen co se týče chuti, ale už vůbec ne z hlediska textury léčiva. Nynější potravinové doplňky z kuchyně organoterapie jsou daleko příjemnější, protože jsou v našich podmínkách běžně k dostání v praktických kapslích nebo prášku, takže je jejich konzumace mnohem praktičtější.
Co se týče studií, o které se mohou její vyznavači opřít, není jich mnoho, ale existují pozitivní výstupy, které potvrzují prospěšné účinky užívání extraktu z brzlíku. Pro dnešní dobu jsou však zastaralé, je potřeba jejich aktualizace. Vědci je totiž provedli v 80. letech 20. století. Problematická byla pro ty, kteří se chtěli věnovat rozsáhlejšímu bádání, doba, kdy se objevila „nemoc šílených krav“, protože jejich snahu o získání více podložených důkazů zmařila.
Jaké výhody poskytují orgánové doplňky stravy uživateli?
I když je zatím bádání, které by zhodnotilo výhody orgánové výživy nehojné, je dobré upozornit na to, že bylo v posledních letech klinicky zhodnoceno použití thymosinu alfa1, syntetické verze modifikátoru biologické odpovědi odvozeného z brzlíku. Klinické studie v léčbě a diagnostice onemocnění souvisejících s imunitním systémem ukazují pozitivní výsledky při práci s tímto izolátem.
Podle studie by extrakt z brzlíku mohl být nápomocen v následujících případech:
- Jako pomocný prostředek při léčbě rakoviny. Autoři komplexu studií dospěli k závěru, že organoterapie by mohla mít pozitivní vliv na T-lymfocyty odpovědné za buněčnou imunitu, a extrakt z brzlíku by tak byl schopen oddálit nástup onemocnění.
- Ve starší klinické studii provedené na astmaticích mělo užívání extraktu z brzlíku účinek na snížení bronchiální dráždivosti.
- Extrakt z brzlíku vykazoval dobré výsledky při léčbě chronické hepatitidy.
- V 80. letech 20. století byly provedeny klinické studie na vliv extraktu z brzlíku při léčbě potravinových alergií s pozitivním výsledkem. Další bádání, které by výsledky potvrdilo, však již nebylo prováděno.
O prospěšnosti organoterapie u diabetiků mnoho zvěstí nemáme. Existuje však záznam o historickém používání orgánové výživy, konkrétně preparátů ze zvířecí slinivky u lidí léčících se s cukrovkou za účelem podpory zlepšení produkce inzulínu slinivkou břišní.
Kreatin je dobrým potravinovým doplňkem pro sportující diabetiky
Kreatin je vhodným potravinovým doplňkem, pokud máte cukrovku a zároveň se věnujete volnočasovému nebo profesionálnímu sportu. Mimo jiné je ...
Organoterapie v praxi
Protože není organoterapie v České republice příliš známá, je poměrně těžké najít specialistu, který by se jí věnoval. I v naší zemi však můžete pořídit potravinové doplňky orgánové výživy v pohodě na internetu, bez nutnosti návštěvy odborníka, a užívat je podle doporučeného dávkování výrobce. V zahraničí (např. ve Francii) jsou to obecně diplomovaní naturopaté nebo homeopaté, kteří prošli speciálním kurzem v rámci svého oficiálního vzdělávání. Titul, který by přímo označoval odborníka na organoterapii, ale jako takový neexistuje. Zahraniční homeopaté či homeopaté pracují spíše s typickými, homeopatikům podobnými kuličkami, které jsou vyráběné pro potřeby organoterapie nebo alkoholovými extrakty.
Zředěná a energizovaná (homeopatická) organoterapie spočívá ve snaze o regulaci činnosti lidského orgánu nebo tkáně podáváním homeopatických ředění extraktu z téhož zvířecího orgánu.
Indikují se podle metody hahnemannovských ředění (v CH nebo DH). Protože organoterapie sdílí některé podobné principy s endokrinologií, je také úspěšná například jako podpora menopauzy (při návalech horka a klimakterických poruchách, změnách nálad) nebo andropauzy, kdy se s její pomocí stimuluje produkce testosteronu. Preparáty se kromě kuličkové formy a alkoholových extraktů ve formě kapek podávají ve formě granulí nebo v kapslích. Používají se jako úspěšný doplněk farmaceutické léčby.
Typicky se organoterapie v rámci naturopatie doporučuje při:
- srdečních potížích,
- onemocnění jater a plic,
- nervových a oběhových potížích,
- u osteoporózy a alergií,
- poruchách trávení, zejména při střevních problémech.
Zdroje: Sciencedirect.com, Ncbi.nlm.nih.gov, Researchgate.net, Britannica.com
7410