Korfbal: týmový sport, který dá šanci všem

O korfbalu se říká, že je vysoce návykový. Dokud tento sport neznáte, klidně se bez něj obejdete, ale jakmile si poprvé hodíte míčem na koš, jste lapeni a závislost se už jen prohlubuje. V čem je tak výjimečný? Všichni mají stejné šance – velcí, malí, silní, slabí, kluci, holky... Tady rozhoduje šikovnost, rychlost a chytrá taktika.

Korfbal: týmový sport, který dá šanci všem

Korfbal je jednoduchá hra, kterou se naučíte za pár minut. Je to rychlý, dynamický a bezkontaktní sport s důrazem na týmovou spolupráci, ve kterém každý najde svou silnou stránku. A je stejně dobrý pro kluky i pro holky. Vlastně je to jediný týmový míčový sport na světě, při kterém hrají i na profesionální úrovni kluci a holky nebo ženy a muži společně v jednom týmu. Všichni přitom mají rovnocenné herní podmínky a role.

ŽÁDNÉ DRIBLOVÁNÍ, STRKÁNÍ ANI PŘESILOVKY

Pravidla korfbalu jsou založená na vzájemné spolupráci. Hraje se v týmu osmi hráčů, kde jsou vždy čtyři ženy a čtyři muži. Účelem hry je prohodit míč košem (nizozemsky „korf“), který stojí na tyčovém stojanu uvnitř hrací plochy, což umožňuje střelbu z kteréhokoliv úhlu. Hráči, rozdělení na čtveřice, plní role útočníků nebo obránců. Po dvou vstřelených koších si svoje úlohy vystřídají a z útočníků se stávají obránci a z obránců zase útočníci.
K přestupkům proti pravidlům korfbalu patří běh, chůze či driblování s míčem, hra nohou od kolene dolů, braní a tahání míče z rukou soupeře, strkání či držení protihráče nebo úder do míče pěstí. Dále je zakázáno bránit soupeře opačného pohlaví nebo jít na někoho v přesile – jednoho útočníka smí bránit jen jeden obránce.
Právě v obraně se korfbal zásadně liší od jiných sportů. Útočník totiž nesmí střílet na koš v momentě, kdy mezi ním a košem stojí na vzdálenost paže obránce, který alespoň jednou rukou aktivně brání míč. Toto pravidlo stírá výškové rozdíly mezi hráči.

PRAVIDLA VE ZKRATCE:

• žádné běhání s míčem
• žádné driblování
• žádné násilí
• bránit lze pouze soupeře stejného pohlaví
• na jednoho útočníka jeden obránce
• nelze střílet na koš, pokud je obránce na vzdálenost paže
• míč nelze brát z ruky, musí být chycen ze vzduchu

KDY A JAK ZAČÍT?

S korfbalem mohou začít už děti od první třídy. Zpočátku se učí správně chytat míč a vystřelit na koš, později již hrají podle pravidel a nakonec se učí herní taktice a strategii. Tréninky jsou zaměřené na fyzickou kondici, koordinaci a samozřejmě nácvik střelby a týmové spolupráce. Rodiče dětí jistě uvítají, že se jedná o nenákladný sport. Hraje se většinou v hale nebo na venkovním hřišti a žádné speciální vybavení pro hráče není potřeba. Aktivní kluby najdete na stránkách Českého korfbalového svazu www.korfbal.cz. Hráči jsou stejně jako v jiných sportech rozdělení do kategorií podle věku. Nejmladší ročníky hrají na zmenšené rozloze hřiště se sníženou výškou košů na 2,5 metru, ti nejstarší pak házejí na koš ve výšce 3,5 metru.

ČEŠI NA STUPNÍCH VÍTĚZŮ

Pokud dnes čtete o korfbalu poprvé, určitě vás překvapí, že tato kolektivní míčová hra má více než 100letou tradici. Kolébkou korfbalu je Nizozemí. Tento sport vymyslel v roce 1903 učitel Nico Broekhujisen poté, co v nizozemském školství došlo ke spojení do té doby oddělené školní výuky pro dívky a chlapce. Týkalo se to samozřejmě i tělesné výchovy, a tak Broekhujisen hledal způsob, jak by si mohli kluci i holky společný tělocvik užít. Vznikla tak míčová hra, která podporuje soutěživost, ale přitom dává šanci všem. Nový sport se rychle rozšířil po celém Holandsku a Belgii, a později, od sedmdesátých let, postupně pronikal do celého světa. Do Československa se dostal v roce 1987.
Dnes u nás existuje téměř třicet korfbalových oddílů se základnou čítající přes dva tisíce členů a naše reprezentace se na světových turnajích rozhodně neztratí. Z mnoha velkých turnajů si přivezla bronzové medaile, když skončila za neporazitelnými nizozemskými suverény a za takřka věčně druhou Belgií. Největším úspěchem pak bylo druhé místo na mistrovství Evropy ve Španělsku v roce 2002, kdy český výběr dokázal poprvé v historii porazit Belgii a s vítězným Nizozemskem sehrál vyrovnaný finálový souboj. Byl to obdivuhodný výkon vzhledem k tomu, že nizozemská základna čítá kolem 100 tisíc korfbalistů.

VÝHODY KORFBALU:

• dává všem stejnou šanci – nezáleží na pohlaví, věku ani výšce hráčů
• učí spolupracovat v týmu – což je obtížnější v tom, že jde o spolupráci kluků s holkami
• zvyšuje fyzickou kondici – při své svižnosti jde bezpochyby o fyzicky náročný sport, při kterém se dost naběháte

KOMENTÁŘ DIABETOLOGA:

MUDr. Mgr. Sylvie Špitálníková, Ph.D., zhodnotila vhodnost korfbalu pro diabetiky: „Tento u nás méně známý sport je velmi vhodný pro každého a ani diabetici nejsou výjimkou. Jde o aerobní fyzickou aktivitu, která je efektivní pro spalování tuků a zvyšování zdatnosti kardiovaskulárního sytému. Hra zvyšuje nenásilnou formou také obratnost a trénuje postřeh. To vše probíhá jaksi mimoděk, aniž by si člověk všiml, zábavnou formou. Fyzická aktivita není vnímána jako nepříjemná povinnost. Možnost společné fyzické aktivity lidí různého pohlaví a věku je také velkou předností tohoto sportu. Výhodou je i to, že není třeba žádné speciální vybavení.
Nezbývá než připomenout, že diabetici, kteří si aplikují inzulin, musí před fyzickou zátěží snížit jeho dávky. Další možností je zvýšit přísun sacharidů před fyzickou zátěží nebo v jejím průběhu. Pokud užívají léky, které vedou ke snížení hladiny cukru v krvi, musí upravit po poradě se svým ošetřujícím lékařem jejich dávkování. Podmínkou bezpečné pohybové aktivity je častý selfmonitoring před a po fyzické aktivitě, případně i v jejím průběhu.“

Článek je převzatý z časopisu DIAstyl 3/2018

Zobrazit diskuzi
Diskuze k článku
Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x