Každodenní starosti a obavy diabetiků

Diabetes je všudypřítomný. Je třeba každodenně dodržovat pravidelný životní rytmus, pravidelně spát, jíst, hýbat se. Samozřejmostí je aplikace inzulínu a užívání dalších léků a pravidelné kontroly u lékaře. Všudypřítomné bývají i obavy z akutních nebo pozdních komplikací nemoci. Bát se je normální a nutné pro sebezáchovu, strach nás totiž chrání. Nesmí ale překročit určitou mez.

Každodenní starosti a obavy diabetiků

I zdraví lidé by měli dodržovat určitou životosprávu, často to ale nedělají, protože je nic nenutí. Diabetik má v podstatě výhodu v tom, že na sobě nepravidelnost pozná ve formě výkyvů glykémie, takže je více motivovaný pravidelnost dodržovat. Je třeba začít již včasným usínáním, protože pak se probudíte odpočatí, s dobrou glykémií, od níž se odvíjí celý den s diabetem. Pak stačí přibližně dodržet doby jídel, pravidelně během dne odpočívat a být aktivní. V podstatě jde o maličkosti, ale mnozí lidé se o ně opakovaně snaží, ale nedaří se jim to.
Základním předpokladem pro dodržování jakéhokoli režimu je myslet na sebe. Myslet na sebe a své potřeby a věnovat se potřebám, které přináší nemoc, vám pomůže vytvořit si podmínky k pravidelnému životnímu stylu. Ten je u většiny lidí potřeba nastavovat postupně. Jen málokdo je schopen a ochoten ze dne na den změnit svůj životní rytmus, a změna pak nebývá dlouhodobá.

Kontrolovat glykémii je třeba s rozumem

Diabetologové doporučují měřit glykémii za normálních okolností tři až pětkrát denně; doporučení jsou individuální hlavně podle typu diabetu, kompenzace a léčebného režimu. Při nenadálých situacích je třeba měřit se častěji, např. kvůli větší fyzické zátěži nebo nemoci. Podle naměřených hodnot by si diabetik měl samostatně upravovat léčbu, tedy přizpůsobovat složení a množství jídla, regulovat fyzikou aktivitu, upravovat dávky inzulínu.
Pokud si někdo měří glykémii příliš málo nebo téměř vůbec, může to být varování, že zatím nepřijal zodpovědnost za své zdraví a nemoc nebo že upřednostňuje potřeby druhých před svými, což ale v tomto případě nelze považovat za pozitivum. Někteří diabetici mají opačný problém, měří se příliš často, mnohdy pečlivě zapisují hodnoty glykémie, ale podle naměřených hodnot neupravují léčbu. Ani toto chování nevede k úpravě kompenzace nemoci. Je potřeba množství měření nastavit tak, aby to přinášelo užitek, nejen prázdná čísla. Někdo naopak po každém změření glykémie upravuje léčbu, tedy nejčastěji se dojídá nebo dopichuje bolusy inzulínu, což ale bez většího přemýšlení nad příčinami výkyvů kompenzaci diabetu opět zhorší, neboť se hodnoty ještě více rozkolísají.

Strach z komplikací diabetu

Právě obavy z akutních a pozdních komplikací diabetu mohou nemocného vést k tomu, že bude režim dodržovat příliš úzkostlivě a bude si nadměrně měřit glykémie a upravovat léčbu, ale i k tomu, že raději nebude dělat nic, aby na nemoc a případné komplikace nemusel myslet.
I ke strachu je dobré přistupovat racionálně. Pokud nás pohání vpřed, je dobré nechat se jím ovlivnit, pokud ale paralyzuje, je potřeba ho řešit. V tom může pomoci jak diabetolog, tak psycholog nebo psychiatr.
Nadměrnému strachu lze předcházet snahou o přiměřený režim a dobrou kompenzaci diabetu, neboť čím více můžeme ovlivnit a ovlivňujeme, tím méně cítíme strachu a bezmoci.

Jak naložit s dietními doporučeními

Diabetickou dietou obecně rozumíme pravidelnou racionální stravu s obsahem všech důležitých složek, s kvalitními potravinami, přiměřeným energetickým příjmem a dostatkem tekutin. To platí pro diabetes všech typů, ale i pro běžnou populaci lidí bez diabetu.
Jíst je vhodné v klidu u jídelního stolu, doma nejlépe všichni pohromadě, nikoli u zapnuté televize. U jídla se může rodina scházet. Je to zdravé jak pro rodinné vztahy, tak pro výživu i výchovu dětí a může se takto předcházet jak zlozvykům spojeným s jídlem, tak i například závažným psychickým poruchám, jako je mentální anorexie nebo bulimie.
Pokud má někdo problém se zajídáním stresu, s jídlem večer po celodenním shonu nebo s nočním přejídáním, lze tyto potíže upravit pravidelným hodnotným jídlem během dne, pravidelnými krátkými pauzami na odpočinek, případně úpravou poruchy spánku. Pokud nepomohou režimová opatření, pak lze i s těmito problémy vyhledat psychologa nebo psychiatra.
Mnoho diabetiků má starost s nadváhou. Efektivně hubnout lze teprve, až k tomu člověk dozrajete – rozhodnete se sami pro sebe. Dokud se budete snažit hubnout kvůli doporučení lékaře, nebude to mít efekt. Základem pro zhubnutí je tedy rozhodnutí chtít začít dělat něco jinak, a to zpravidelnit a zmenšit dávky potravy a navýšit fyzickou aktivitu. Je poučné zapisovat všechno, co se sní a vypije; čím více do detailů, tím větší přehled se získá, tím lépe je možné najít možnosti změny. Je výhodné být na hubnutí dva a navzájem se podporovat, dávat si přiměřené a splnitelné cíle a také se průběžně za dosažené úspěchy odměňovat. Není výhodné mít doma přílišné zásoby nevhodných potravin, naopak dostatek zeleniny umožní sáhnout při chuti po něčem zdravém. Nadměrné jídlo je důležité zarazit hned, jak si uvědomíte, že jíte příliš. Nenechte se odradit chybou, začněte hned znova.

Jak vyhovět nutnosti fyzické aktivity

Fyzickou aktivitou rozumíme všechen aktivní pohyb. Je možné pravidelně cvičit doma nebo v klubu, jezdit na kole, plavat atd. Nejjednodušším a nejdostupnějším typem pohybu je rychlejší chůze. Je doporučeno provozovat fyzickou aktivitu pravidelně alespoň 3x týdně 60 minut. Důležité je, aby pohyb přinášel radost; každý by si tedy měl vybrat, co ho baví.
Pro nastavení a udržení přiměřené a pravidelné fyzické aktivity platí v mnohém podobné zásady jako u hubnutí. Nepůjde to dlouhodobě, pokud se nerozhodnete sami kvůli sobě, je dobré pomalu a postupně navyšovat intenzitu a délku zátěže, za splněné cíle se průběžně odměňovat (ne jídlem!), najít si partnera pro vzájemnou podporu.
Výhodné je mít několik možností aktivity pro případ, že jedna není možná kvůli počasí nebo indispozici. Pokud je nutné aktivitu odložit, pak jen na nezbytnou dobu.
Převezměte zodpovědnost za své zdraví a životní styl. Mnoho lidí by rádo změnilo svůj životní styl, ale nenajdou si na to čas nebo prostor. Je ale potřeba si uvědomit, že času mají všichni stejně,
záleží na každém, jak s ním naloží. Dále je důležité nehledat důvody, proč něco změnit nejde, ale jak zařídit, aby to šlo. Změna může být výzvou, ne pohromou. Rozhodněte se pro změnu.

MUDr. Jana Komorousová, Ph.D.

Zobrazit diskuzi
Diskuze k článku

Komentujte

avatar
  Subscribe  
Upozornit na