Jak zvládnout neodbytného hostitele?

Během předvánočních a vánočních večírků a návštěv mnohdy není ani tak těžké zvládnout sám sebe, ale situace nám může ještě ztížit neodbytný hostitel. Jak se s těmito situacemi vypořádat, abychom byly spokojeni sami se sebou a zároveň neurazili hostitelku, která pohoštění připravila, radí odborníci ze společnosti STOB.

Jak zvládnout neodbytného hostitele?

Naše chování na návštěvě při odmítání jídla se může pohybovat od pasivity (vezmu si vše, co se mi nabízí, a jsem z toho nešťastná) až k agresivitě (pohádám se s tchyní, která se cítí odmítnutím jejího cukroví odmítnuta sama). Pokusme se dopracovat k chování asertivnímu.

Kdy začít jednat asertivně?

Rozhodující pro vaše chování by mělo být i to, zda-li jde o hostitele, které vidíte náhodně a zřejmě se s nimi již nikdy nesetkáte, nebo zda jde např. o příbuzné, se kterými se scházíte pravidelně.

V prvním případě, pokud je hostitel opravdu neodbytný, úporný v nucení do jídla, nemá smysl investovat energii do jeho převýchovy. Můžete se např. vymluvit, nabízí-li vám něco, co nechcete, že máte zažívací obtíže, alergii, že jdete druhý den k lékaři na vyšetření a musíte omezit příjem potravy, že nemůžete pít alkohol, protože berete léky, řídíte apod. Tuto variantu volte opravdu výjimečně. Daleko efektivnější a účelnější, zvláště pokud jsou hostitelé vaši přátelé a známí a vy se s nimi setkáváte častěji, je asertivně je naučit novému chování. Jde to sice pomalu, ale možné to je.

Základem asertivního chování je otevřenost komunikace bez použití manipulativních strategií, stálé zachovávání respektu a úcty k sobě i k těm druhým, s nimiž vstupujeme do kontaktu. Podstatou asertivního chování není osvojení si technik, díky nimž získáme „navrch“ nad těmi druhými a dosáhneme svého. Je to něco mnohem hlubšího: jsme-li asertivní, dokážeme si jasně vymezit své osobní hranice a respektovat osobní hranice druhých.

Zvládání neodbytného hostitele i sebe sama

1. Představte si, jak zasedáte k bohatě prostřenému vánočnímu stolu

Představte si situaci, kdy jako každoročně zasedneme u rodičů či prarodičů ke svátečnímu vánočnímu stolu, ke kterému patří zažité jídelní zvyklosti, které byste chtěli s nastolením jiného životního stylu změnit.

Blízcí příbuzní jsou dokonale natěšeni a připraveni vás uctít a vyjádřit svou lásku k vám právě skrze plný stůl neodpovídající vaším běžným zásadám, ba právě naopak. Předkládají před vás typické vánoční pokrmy, cukroví a doplňují to neustálým pobízením.

2. Zkuste si vzpomenout, co vám jde v tento okamžik hlavou

“Já vím, že bych cukroví jíst neměla, naberu zase ty kila jako každý rok. Ale – Vánoce, to je přeci smažený kapr a bramborový salát, cukroví, bez toho všeho to nejsou vůbec Vánoce. A co tomu řeknou druzí? Máma, babička…… bude nešťastná, bude si myslet, že mi něco je, bude mít o mne starost, bude si myslet, že jsem nevděčná……”

3. Zkuste situaci přehodnotit a nacvičit si dopředu jiné myšlenky

“Budou Vánoce skutečně bezcenné, pokud se budeme stravovat jinak než tradičně?  – oč nám jde nejvíce – splynout s normami společnosti, nebo si zachovat sebe sama? – Je pro nás důležitý vlastní pocit uspokojení?”

Pár konkrétních rad, jak zvládnout okolí

Klasické výroky okolí:

“To jsem ráda, že jsi konečně tady, celý týden peču a připravuju pohoštění, už se na tebe všichni moc těšíme. Tak pojď ke stolu, už je všechno nachystané…”

“Ale no tak, co je to s tebou, vždyť jsem to pekla hlavně kvůli tobě, to jsi měla vždycky nejradši…”

Asertivní přístup (s respektem k sobě i druhé straně):

“Mami, moc díky za to, že ses tak snažila. Ale já to všechno jíst nechci – jím teď trochu jinak, snažím se vybírat zdravější a kvalitnější potraviny. Mám radost z toho, že mi to jde a cítím se dobře.

Nechci si to vzít, ale doufám, že tě to nemrzí. Vezmu si třeba malý kousek na ochutnání, ale pro příště tě poprosím, abychom se domluvili na jiném jídle. Nebo se dohodneme dopředu, já něco přivezu a pak to spolu uvaříme.”

Další možnosti odpovědí:

“Fakt je mi takhle mnohem líp, mám ze sebe radost, mám víc energie, elánu a síly. Není to nic proti tobě, ale já bych sem nejezdila ráda, kdybych měla pocit, že tě budu trápit, když nesním to, co mi připravíš. Domluvme se na změně.”

Reakce okolí:

“Tak si vezmi alespoň ty vanilkové rohlíčky a kousek vánočky,  je výborná, letos se mi zvlášť povedla. A nebo ten bramborový salát, který máš tak ráda.”

Na možné matčiny námitky lze asertivně reagovat:

“Já si vezmu jeden kousek vánočky a ten si vychutnám. Ale ten salát si už opravdu nedám.”

“Ne, děkuju, jsi hodná, je to výborné, vždyť vidíš, jak to ostatním chutná. Já si vezmu moc ráda to ovoce, co je na stole. Nemám na další cukroví chuť a nechci se nutit, to by ti přece radost neudělalo. Navykla jsem si jíst lehčí stravu a ověřila jsem si, že mi to dělá dobře. Cítím se od té doby opravdu lépe, nechci si to pokazit! Pokud bych to porušovala, necítila bych se dobře.”

“Děkuju, ale vezmu si tohle, mám na to největší chuť.”

“Ne, díky, už nebudu, je mi nejlíp, když nemám tak plný žaludek.”

Reakce lze obměňovat neomezeně. Naše “protistrana” to většinou myslí dobře, nabízí-li opulentní formu občerstvení, ale my musíme trvat na tom, že to myslíme dobře především sami se sebou, že my jsme soudci toho, co je pro nás dobré, a nikdo jiný. Máme-li se rádi a je-li míra naší sebeúcty vysoká, nemáme s tím většinou ani problém, stačí jedno až dvě „ne“, prezentované s úsměvem, mile, což je přirozeně startovní plochou pro respekt a přijetí druhými. Jestliže je však pro nás odmítnutí problém, druhá strana to vycítí, vnímá naše rozpaky a váhání jen jako ostych a ve své nabízecí strategii ještě přitvrdí – dlužno podotknout, že většinou skutečně v dobré vůli.

Pokud jste se desítky let chovali jinak (vy i vaši blízcí), je jasné, že není jednoduché to hned změnit, ale nejdůležitější je to zkusit v praxi. Uvidíte, že po pár pokusech už snad nebudete odcházet z návštěvy s plným žaludkem či nepříjemným pocitem, že jste hostitelku zklamali.

Ing. Hana Málková, PhDr. Iva Málková, STOB

 


Zapojte se do Výzvy 52

Tento článek je součástí projektu Výzva 52 společnosti STOB. Pokud vás zajímají další podobné informace, zapojte se do projektu na stránkách www.stoblkub.cz také. Je to zdarma. Na každý týden je připravena jedna malá výzva, které se můžete zúčastnit a po celý rok tak postupně měnit své životní návyky k lepšímu. A protože jen příjemné změny mají šanci být trvalé, jsou jednotlivé výzvy postavené tak, aby vás bavily. Obsahují motivační videa, blogy, soutěže o ceny a hlavně nespočet zajímavých populárních témat a mýtů, o kterých zjistíte pravdu.

Zobrazit diskuzi
Diskuze k článku

Komentujte

avatar
  Subscribe  
Upozornit na