Jak zvládnout nástup malého diabetika do školy? Edukujte, zajistěte pomůcky i osobu dohlížející na podávání inzulínu

Jak zvládnout nástup malého diabetika do školy? Edukujte, zajistěte pomůcky i osobu dohlížející na podávání inzulínu
Nástup do školy je obzvláště pro malé diabetiky náročný Zdroj: Freepik

Prázdniny utekly jako voda a se zářím přichází do mnoha rodin změna – mají doma prvňáčka. Přelom je to pro všechny, pro rodiče diabetiků však zásadní. Kromě nákupu školních potřeb, zajištění družiny či výběru kroužků musí zvládnout zařídit věci, na nichž doslova závisí život jejich dítěte. Tedy měření glykemie, aplikaci inzulínu, pravidelnou stravu a další. Jak se s tím vším vypořádat, na koho se obrátit a na co nezapomenout?

I když je školní docházka v České republice povinná a škola nemůže dítě odmítnout kvůli diagnóze diabetu, stále se často setkáváme s nepochopením a neochotou. Potíže, na které rodiny i děti narážejí, pak mnohdy komplikují nejen vzdělávání, ale i samotnou nemoc. Je proto nezbytné vybrat takovou školu, ve které bude personál vůči malému diabetikovi vstřícný a usnadní mu už tak složitou životní změnu.

Diabetik není postižený, jen má určité specifické potřeby

V první řadě je nezbytně důležité informovat o nemoci jak vedení školy, tak samotného třídního učitele. Je třeba, aby si jak personál, tak následně samotní spolužáci byli vědomi toho, že diabetes není postižení, které by vyčleňovalo dané dítě z kolektivu. Cukrovka neovlivňuje intelekt dítěte, nemá vliv na jeho pohybové aktivity, může se účastnit výuky i jiných mimoškolních aktivit – jen potřebuje občasnou výpomoc a v některých oblastech, zejména z hlediska pravidelného stravování, mírně odlišný režim.

Vzhledem k tomu, že se stále velmi často vyskytují situace, kdy je ze strany školy neochota pečovat o děti s chronickým onemocněním, vznikla v rámci České pediatrické společnosti ČLS JEP Pracovní skupina pro péči o chronicky nemocné děti ve školách. Jejími členy jsou lékaři, psychologové, speciální pedagogové, právníci a zástupci pacientských organizací, kteří se snaží zlepšit postavení dětí s chronickým onemocněním ve školkách a školách.

Musí diabetik nahlásit své onemocnění zaměstnavateli? Zákon to nevyžaduje, omezení však jsou

Dobrou zprávou je, že z pohledu zákoníku práce není diabetes vnímán jako překážka k nástupu do zaměstnání. Jakožto diabetici tedy nejste povinni ...

Edukujte třídního učitele o potřebách malého diabetika

Ne každý přišel do styku s diabetikem, ne každý ví, co tato nemoc obnáší. Mnoho lidí má větší povědomí spíše o diabetu 2. typu, ale neví, co vše je třeba při diabetu 1. typu. Proto si domluvte schůzku s dohlížející osobou (třídní učitel/ka, asistent/ka, družinářka) nebo s vedením školy vašeho diabetického dítěte a poskytněte důležité informace. Je třeba edukovat především o následujícím:

  • Diabetik 1. typu si musí pravidelně měřit hladinu krevního cukru neboli glykémii – vysvětlete postup a způsoby měření, jakož i význam naměřených hodnot.
  • Neobejde se bez aplikace inzulínu, a to několikrát denně – objasněte nezbytnost podávání správného počtu jednotek inzulínu.
  • Musí se pravidelně stravovat – je třeba, aby měl diabetik umožněny přestávky na svačinu, obědvat by měl ve stanovený čas a na konzumaci by měl mít dostatek času.
  • Je třeba, aby měl přístup k pití (vodě) a bylo mu umožněno v případě potřeby odejít na WC.

Dále je nezbytné edukovat dohlížející personál o tom, jak rozpozná hypoglykémii a co v takovém případě dělat. Upozorněte, že k projevům hypoglykémie nemusí patřit jen slabost, třes rukou, bušení srdce či studený pot, ale může se projevovat také navenek nezvyklými změnami, jako je pláč, bezdůvodný smích, nebo naopak zvýšená agresivita.

Kromě edukace vyučujících je vhodné seznámit s cukrovkou i spolužáky. Pro děti je většinou zajímavé, pokud si mohou prohlédnout inzulínové pero či glukometr. A jestliže pochopí, co vše musí jejich kamarád diabetik zvládat a proč to dělá, je to přínosné pro všechny strany.

Naučte diabetika chápat svou nemoc a rozpoznat její příznaky

Kromě edukace dohlížejících osob je třeba, aby přiměřeně svému věku převzalo odpovědnost za svou nemoc i samo diabetické dítě. Naučte jej, jak kontrolovat hladinu cukru v krvi a co dělat, když je příliš vysoká, nebo naopak příliš nízká. Vysvětlete mu, že pokud se nebude cítit dobře, je třeba informovat vyučujícího nebo jinou dospělou osobu v blízkosti. Nezapomeňte také malého diabetika nasměrovat na správnou osobu, která mu pomůže v případě nouze (třídní učitel/ka, asistent/ka, družinářka atd.) – měl by vědět, že na danou situaci není sám a kdykoliv se může obrátit na někoho, kdo mu podá pomocnou ruku.

Vždy je třeba myslet na to, že více samostatné jsou až děti ve věku přibližně 9 či 10 let, do té doby vyžadují pečlivý a pravidelný dohled.

Kromě učebnic vybavte děti i nezbytnými diabetickými pomůckami

Zdravému dítěti stačí zabalit do aktovky školní pomůcky a svačinu, dítě s diabetem toho však potřebuje mnohem více. Před každým odchodem do školy se ujistěte, že má diabetik s sebou:

  • glukometr,
  • léky/inzulín,
  • vhodnou svačinu,
  • zdroj rychlého cukru pro případ hypoglykémie,
  • kontakt na rodiče, prarodiče či jiné blízké osoby schopné pomoci v případě nouze.

Vhodné je pořídit diabetikovi i identifikační náramek pro případ, že by potřeboval pomoc i mimo zdi své třídy. Na něm by kromě informace o tom, že je diabetik, měl být uveden i kontakt na rodiče či jinou blízkou osobu.

Praktický tip

Jednotlivé pomůcky je vhodné roztřídit do přehledně označených sáčků, podle kterých dítě či učitel/ka na první pohled pozná, co se v nich ukrývá, a budou tak schopni zajistit rychlou pomoc. Pro případ nenadálé situace je také vhodné přidat letáček se základními informacemi o diabetu a hodnotách, pomocí kterých daná osoba rozpozná, zda dítě neprodělává hypo- či hyperglykémii.

Výběr spodního prádla je pro diabetiky klíčový: Podpoří prevenci diabetické nohy i mykotických onemocnění

Diabetes mellitus je stále rozšířenějším onemocněním – každý rok jím jen na území České republiky nově onemocní 60 tisíc lidí. Chronické ...

Lze si vyžádat pomoc asistenta?

Mnozí rodiče dětí s diabetem by pro svého žáčka uvítali asistenta, který by mu byl ve škole k dispozici. Povinnost jeho přidělení však nepodléhá žádnému zákonu. Požádat o něj můžete, přidělen vám však být nemusí. Pokud chcete o asistenta žádat, je třeba objednat se s předstihem do pedagogicko-psychologické poradny, kde daný pracovník vyhodnotí přesnou úroveň vzdělávacích potřeb dítěte a asistenta pak buď doporučí, nebo ne. Problém však je v tom, že asistentů je stále nedostatek, a tak jsou většinou přidělováni dětem, které mají kromě diabetu diagnostikovány i další nemoci, například ADHD či poruchu učení.

Dohled nad monitorováním glukózy usnadňují moderní technologie, jako jsou senzory a pumpy, které dnes ve většině případů používají i děti. Rodič si díky nim může zobrazit stav glykémie například na mobilu a v případě potíží zavolat dítěti nebo vyučujícímu. I na dálku tak můžete mít nad svým malým diabetikem dohled, a předcházet tak hypo- či hyperglykémii.

Komunikujte a buďte ve spojení

V péči o vašeho malého diabetika je nesmírně důležitý osobní kontakt s vyučujícím či dalšími zástupci školy a snaha o vstřícné řešení potíží, nejasností či nedorozumění. Zároveň by měl mít vyučující k dispozici telefonní číslo na rodiče či jiné blízké, které zastihne v případě dotazů či nouzových situací. Komunikace je v tomto případě opravdu velmi potřebná a měly by se o ni snažit obě strany.

Co dělat, když to nefunguje?

Ne vždy se podaří najít ochotný personál školy, který si vezme dohled nad malým diabetikem na starost. Někdy i přes veškerou snahu ze strany personálu dohled nefunguje. V takových případech je opět nutná komunikace nejen se samotným vyučujícím, ale i ředitelem či zřizovatelem školy. Pokud se vám ani tak nepodaří najít shodu, zkuste zapřemýšlet nad změnou školy – někdy to může být jediné řešení.

Přejeme vám, ať váš „sladký“ prvňáček zvládne nástup do školy co nejlépe a najde oporu v učitelích i spolužácích. Jen tak je možné držet cukrovku „na uzdě“.

Zdroje: kidshealth.org, freestylelibre.cz, detskydiabetes.cz, pediatrics.cz

1240

Diskuze k článku