Jak se žije diabetikům v Rumunsku?

Jak se liší péče o diabetiky v jiných částech světa? Jsou na tom lépe, nebo hůře než čeští pacienti? Tentokrát se podíváme do Rumuska společně s místní zástupkyní mladých leaderů – Cristinou Petrut.

Jak se žije diabetikům v Rumunsku?

Cristino, jak bys zhodnotila úroveň péče o diabetiky v Rumunsku?

V Rumunsku máme národní zdravotnický program, který se ovšem liší podle věku pacienta a typu diabetu. Nemusíme sice platit za inzulin, ale množství testovacích proužků do glukometru není dle mého názoru příliš velké. Pacienti do 18 let mají nárok každé tři měsíce na 350 kusů proužků a pacienti nad 18 let dostávají pouze 100 kusů proužků na tři měsíce. Pokud jde o inzulinové pumpy, máme na ně v Rumunsku sice bezplatný nárok, je jich však omezené množství. Nejen z tohoto důvodu je ve skutečnosti poměrně obtížné inzulinovou pumpu získat. Senzory pro kontinuální monitorování glukózy v krvi (CGM) nejsou v naší zemi dostupné a rumunští diabetici si je v případě zájmu musí koupit v zahraničí. Také glukagon není v Rumunsku vůbec k dispozici.

Jsi členkou nějaké organizace, která se věnuje edukaci a zkvalitňování života osob s diabetem?

V současné době jsem členkou hned několika organizací, které se zaměřují na prevenci a vzdělávání osob s diabetem a snaží se připravovat nejrůznější projekty. Účastníme se každoročně Mezinárodního fotbalového šampionátu DiaEuro, který hrají fotbalisté s diabetem 1. typu. Máme národní tým o deseti hráčích a už se nám dokonce podařilo šampionát dvakrát vyhrát. V roce 2015 jsme tuto akci pořádali u nás v Rumunsku a DiaEura se zúčastnilo přes 200 osob s diabetem z více než 16 zemí.

Jak jsou na tom rumunští diabetici s edukací?

V Rumunsku bohužel nemáme vyškolené edukátory pro osoby s diabetem, což je velký problém. Samozřejmě tu působí řada zdravotních sester a diabetologů, kteří dělají svou práci na odborné úrovni, ovšem vzhledem tomu, že v Rumunsku žijí 2 miliony diabetiků, je těchto odborníků stále málo. Snažíme se tento nedostatek kompenzovat činností různých místních sdružení a nabídkou různých výukových materiálů, ovšem v malých městech a na venkovech není situace pořád ideální.

V jakých směrech by se měla péče o pacienty s diabetem v Rumunsku zlepšit?

Určitě by se měl zvýšit počet testovacích proužků do glukometru a celkově zlepšit kvalita zdravotnických zařízení. Dále by se mělo více dbát na osvětu široké veřejnosti a zvyšovat tak povědomí o nemoci samotné, což by mohlo vést k postupnému odstranění diskriminace osob s diabetem jak ve školách, tak i v zaměstnání. A byla bych také velmi ráda, kdyby se více rozšířil systém psychologické podpory osob s diabetem. Jsem si jistá, že s velkou dávkou víry a vytrvalostí se nám podaří některých vytyčených cílů dosáhnout.

CRISTINA PETRUT Z RUMUNSKA

Šestadvacetiletá Cristina pochází z města Kluž v Rumunsku. Diabetes jí diagnostikovali ve věku 11 let. V roce 2014 získala magisterský titul v oboru klinická psychologie, psychologické poradenství a psychoterapie. Od té doby pracuje ve své soukromé praxi jako klinický psycholog a psychoterapeut a snaží se pomáhat ostatním se zvládáním jejich nemoci. Ve volném čase se zapojuje do pořádání různých sportovních akcí či dia táborů. Díky těmto zájmům se stala prezidentkou místního sdružení pro diabetiky a své místo má i v představenstvu rumunské diabetologické společnosti. Nedávno se dokonce stala členkou Mezinárodní diabetologické organizace IDF za evropskou sekci.

Mgr. Kamila Mikesková

Zobrazit diskuzi
Diskuze k článku

Komentujte

avatar
  Subscribe  
Upozornit na