Jak cukrovka poškozuje cévy? Nepodceňujte prevenci chronických komplikací diabetu

Jako chronické komplikace cukrovky označujeme postižení cév, které následně vede ke špatné funkci i selhání některých orgánů v těle. Patří sem jednak mikroangiopatie (postižení malých cév) a makroangiopatie (změny na velkých cévách). V prvním případě dochází k nefropatii (poškození ledvin), neuropatii (poškození nervů) a retinopatii (poškození oční sítnice). Tato postižení jsou specifická pro cukrovku a u lidí bez diabetu se proto nevyskytují.

O makroangiopatii mluvíme jako o nemoci kardiovaskulárního systému způsobené u diabetiků zejména urychleným procesem aterosklerózy. Sem patří ischemická choroba dolních končetin (ICHDK), ischemická choroba srdeční (ICHS), cévní mozkové příhody a také syndrom diabetické nohy, který je kombinací obojího – mikro i makroangiopatie.

POŠKOZENÍ MALÝCH CÉV (DIABETICKÁ MIKROANGIOPATIE)

Poškození ledvin – diabetická nefropatie

Ledviny jsou životně důležitým orgánem, který organismus pomáhá zbavovat odpadních látek. Při diabetické nefropatii dochází k postižení cév v ledvinách, které obsahují asi milion malých cévních klubíček, jimž říkáme glomeruly. Těmi protéká krev z celého těla, čímž se odfiltrují odpadní látky, které se nakonec vylučují močí z těla ven. Toto se děje v glomerulech skrze tenké membrány. Při nefropatii dochází k postupnému poškození těchto membrán a snižuje se tak schopnost zbavovat tělo škodlivých zplodin metabolismu a tvořit moč.

Do moči začnou procházet malá množství bílkovin (což nazýváme mikroalbuminurie). Ztráty bílkovin se mohou zvětšovat a vlivem vysokých glykemií se mohou glomeruly dále poškozovat. Stav může končit až selháním ledvin. Je nutná dialyzační léčba a orgánová transplantace. Celý proces probíhá nenápadně a bez bolesti, proto při absenci pravidelných vyšetření nemusí být problém odhalen včas.

Inzulínová rezistence jako strašák diabetiků II. typu. Její riziko lze snížit pomocí stravy

Rostliny bohaté na flavonoidy jsou účinnými pomocníky v boji proti inzulínové rezistenci. Proto je dobré, aby je diabetici zařadili jako ...

Poškození nervů – diabetická neuropatie

Poškození nervů je nejčastější komplikací, která se vyskytuje u více než 50 % diabetiků. Obvykle postihuje více nervů najednou v různých oblastech, z toho důvodu mluvíme o diabetické polyneuropatii. Uvádí se, že zhruba jedna čtvrtina pacientů s nově diagnostikovaným diabetem 2. typu má již rozvinuté určité známky postižení nervů.

Zvýšené glykemie poškozují nervovou tkáň celého organismu, přesto se vyskytují jisté typické formy neuropatie podle oblasti, která je postižena nejvíce. Nejčastěji popisovaná je neuropatie symetrická (postižení obou stran těla), distální (postižení dlouhých nervů, zejména na horních a dolních končetinách). Tzv. symetrická distální senzomotorická neuropatie způsobuje zejména na dolních končetinách poruchu vnímání, citlivosti, ale i pohyblivosti. Snížená citlivost nohou je důležitá, může totiž dojít k poranění, aniž to pacient včas zaznamená. Kromě toho vznikají i bolesti nohou, brnění a pálení.

Další formou neuropatie je tzv. autonomní. Postižena jsou nervová vlákna, která si za normálních okolností neuvědomujeme. Jedná se o nervy zodpovědné například za pohyby zažívacího traktu nebo za stahy cév v těle. Jejich postižení se může projevovat špatnou regulací krevního tlaku, poruchou evakuace obsahu žaludku, střev či poruchou pohlavních funkcí. Nejčastějšími projevy diabetické neuropatie jsou pálení, mravenčení, bolesti, přecitlivělost na doteky, nejčastěji u prstů na nohou. Tyto potíže jsou horší v klidu, úlevu člověk pociťuje při tělesném pohybu. Dále je porušena schopnost cítit a rozlišit teplo a chlad na nohou.

Poškození očí – diabetická retinopatie

Jedná se o postižení cév vyživujících sítnici oka. Sítnice je zadní část oka, která obsahuje světločivé buňky (tyčinky a čípky). Ty zachycují světelné paprsky a vysílají signály přes zrakový nerv do mozku. Tyto buňky nemají schopnost obnovy, proto je jejich zachování podmínkou pro udržení funkčního zraku. Při diabetické retinopatii dochází k nedostatečnému prokrvení sítnice a tím ke ztrátě její funkce. Časem může dojít k rozostřenému vidění. Zatímco u diabetiků 1. typu je toto postižení v počátečních letech vzniku nemoci spíše vzácné, u diabetu 2. typu mohou být zaznamenány takové změny na oční sítnici právě v okamžiku stanovení diagnózy onemocnění, které bohužel často probíhá několik let bezpříznakově. Dělí se na časné stadium, tzv. neproliferativní retinopatii (NPDR), a pokročilé stadium, tzv. proliferativní retinopatii (PDR).

Sto let diabetické diety

Před objevením inzulinu byla dieta jediná „léčba“, která měla prodloužit dožití lidí s diabetem 1. typu alespoň o několik měsíců. 20. LÉTA – ...

 Možnosti léčby diabetické retinopatie

Jeden ze způsobů léčby diabetické retinopatie je laserová fotokoagulace. Jedná se o zásah do sítnice pomocí laserových paprsků, které se provádí pouze na specializovaných očních pracovištích. Díky němu se daří značně snižovat riziko ztráty ostrosti vidění a vznik slepoty. Speciálním výkonem u pokročilých forem retinopatie je vitrektomie, tedy částečné nebo kompletní chirurgické odstranění sklivce. Principem takového výkonu je odstranění zakaleného sklivce.

DIABETICKÁ MAKROANGIOPATIE A ATEROSKLERÓZA

V případě diabetické makroangiopatie hovoříme o poškození větších cév, které zásobují především srdce, mozek, dolní končetiny a celou dutinu břišní. Hlavní příčinou vzniku diabetické makroangiopatie je ateroskleróza, tedy ucpávání cév při ukládání tuku do cévní stěny. V jejím důsledku vzniká nedostatečné zásobování různých částí těla krví, např. ischemická choroba dolních končetin (ICHDK), ischemická choroba srdeční (ICHS), ale i cévní mozková příhoda (CMP). Ateroskleróza se u diabetiků vyskytuje častěji, mnohem dříve a v daleko větší míře než u lidí bez diabetu.

Ischemická choroba dolních končetin (ICHDK)

Projevuje se bolestmi dolních končetin při chůzi (klaudikace) a později i v klidu. Může se podílet na vzniku syndromu diabetické nohy. Konečným stadiem ICHDK je vznik gangrény (odumření tkáně). Mezi hlavní rizikové faktory patří kromě diabetu také kouření. K diagnostice se používá angiografie (rentgenové vyšetření cév s kontrastní látkou) a vyšetření „dopplerem“ (ultrazvuk). Možnostmi léčby jsou podávání léků rozšiřujících cévy (tzv. vazodilatancií), angioplastika (PTA, rozšíření cévy pomocí nafouknutého balónku) anebo bypass (přemostění zúžené nebo uzavřené části cévy). Další medikací jsou léky ovlivňující srážlivost krve. Samozřejmostí je přestat kouřit.

Ischemická choroba srdeční (ICHS)

Při té dochází k nedostatečnému zásobení srdce krví v důsledku zúžení průtoku věnčitých (koronárních) tepen. Pokud dojde k zásadnímu ucpání a nepodaří se přítok krve v dostatečném rozsahu obnovit, mohou svalové buňky srdce z nedostatku kyslíku a výživných látek odumírat, a tím se rozvíjí angina pectoris až infarkt myokardu. Mimoto se může ICHS projevovat poruchou srdečního rytmu (arytmie) nebo srdečním selháním. K vyšetření ICHS se používá EKG, ergometrie (zátěžový test) či echokardiografie. Vyšetření věnčitých tepen pomocí kontrastní látky se nazývá koronarografie. ICHS se kromě užívání tablet léčí tzv. intervenčními postupy, jako je angioplastika nebo bypass.

Cévní mozková příhoda (CMP)

CMP, lidově „mrtvice,“ vzniká při poškození mozkové tkáně. Při něm dochází k dočasným nebo trvalým poruchám hybnosti těla, k poruchám řeči a někdy k bezvědomí, ochrnutí a úmrtí. K určení diagnózy mozkové příhody se využívá nejčastěji vyšetření CT, magnetická rezonance a ultrazvukové vyšetření karotid (krkavic). Léčba CMP není snadná. V literatuře se uvádí, že jestliže nedojde ke zprůchodnění ucpané cévy do tří hodin od prvních příznaků, zůstanou obvykle nevratná poškození mozku. Prevencí opakování vzniku CMP je snížení srážlivosti krve a rehabilitace.

Rozhovor se sportovcem a diabetikem 2. typu Jakubem Heglasem: “Byl jsem odhodlaný se s nemocí poprat.”

Přečtěte si i naše další inspirativní a motivační rozhovory s diabetiky "z lidu": Rozhovor s diabetičkou a sportovkyní Lucií: "Se sportem a ...

SYNDROM DIABETICKÉ NOHY (SDN)

V případě SDN se jedná o kombinaci postižení cév i nervů dolních končetin – mikroangiopatie i makroangiopatie. Označuje se tak postižení dolní končetiny výhradně od kotníku směrem dolů. Kromě obecných příčin vzniku SDN, uváděných v tomto článku výše, může ke vzniku přispívat i nošení nesprávné obuvi, plísňové onemocnění nehtů nohou, neošetřené puchýře, praskliny apod.

SDN se může projevit vznikem infekce, ulcerace (vznik vředu) nebo gangrény (odumřelá tkáň). Mezi postižení nohou v rámci SDN patří i Charcotova osteoarthropatie (neuropatické změny na kostech a kloubech, projevuje se otokem, zarudnutím a zvýšenou kožní teplotou postižené nohy). SDN často vzniká jako důsledek několika rizikových faktorů. Diabetická neuropatie může vést k omezení až úplné ztrátě vnímavosti tlaku, tepla a chladu, může dojít také ke zborcení nožní klenby, ochabnutí svalů nohy.

V případě autonomní neuropatie je snížena potivost nohou. Následkem takových změn je větší pravděpodobnost vzniku hyperkeratózy (rohovatění kůže na chodidlech), otlaků, plísní, puchýřů, kostních deformit (např. kladívkovité prsty, haluxy – vbočené palce).

VĚTŠÍ SKLON K INFEKCÍM U DIABETIKŮ

Při diabetu se vyskytuje také větší náchylnost k bakteriálním a plísňovým infekcím. Plísňové infekce se mohou objevit kdekoliv v organismu, nejčastěji však se jedná o plísně nohou, vaginální infekce u žen nebo obličejové lišeje, infekce dásní či celé ústní dutiny.

JAK PŘEDEJÍT CHRONICKÝM KOMPLIKACÍM?

Diabetik by měl pravidelně docházet na kontroly k lékaři, dbát na zdravý životní styl a nemoc nepodceňovat. Důležitá je snaha se pravidelně hýbat, nekouřit, snížit konzumaci alkoholu, omezit sladká a tučná jídla a nahradit je zdravější stravou. Dodržováním doporučení a sebekontrolou svých tělesných parametrů se lze vyhnout či oddálit závažné komplikace diabetu, které mohou skončit až srdečním infarktem, slepotou, selháním ledvin nebo amputací nohy.

Zdroj: časopis DIAstyl, autorizovaný článek užitý v původním znění a se souhlasem autorky Bc. Kateřiny Čechové (edukační a výzkumná sestra v nemocnici IKEM)

16693