Inzuliny současnosti: prošly bouřlivým vývojem

Směsi dlouhodobě působících inzulínu a GLP 1- agonistů

Jsou poslední novinkou inzulinové léčby, která kombinuje bazální inzulín a látku, která vede ke zvýšení produkce vlastního inzulinu. Jejich výhodou je, že zároveň pozitivně ovlivňují hmotnost pacienta – omezují chuť k jídlu a vedou ke snížení tělesné váhy. V České republice je zatím jediným dostupným preparátem z této skupiny přípravek Xultophy, který je fixní kombinací inzulinu deglutecu a GLP 1 – agonisty liraglutidu. Věříme však, že záhy se objeví i druhý preparát kombinující inzulin glargine a lixisenatid.

Dlouhodobě působící (bazální) inzuliny

Inzulinový analog glargin v koncentraci 300 j/ml

Jde o inzulin glagrin nové generace – nově vyvinutou formu inzulinu glargin, která má menší injekční objem a konstantnější a delší farmakokinetický a farmakodynamický profil ve srovnání se svou dosud používanou variantou, bazálním inzulinem Lantus (glargine v koncentraci 100 j/ml).
K dispozici je v přípravku Toujeo 300 jednotek/ml v předplněném peru Solostar. Pero je pro tuto koncentraci speciálně uzpůsobeno, je vysoce přesné a počet jednotek na voliči odpovídá počtu aplikovaných jednotek inzulinu. Přípravek obsahuje 300 jednotek (U) inzulinu glargin v 1 ml roztoku, což znamená, že stejné množství inzulinu glargin je obsaženo v o dvě třetiny menším aplikovaném objemu. Toto snížení objemu subkutánní injekce vede po její aplikaci ke zmenšení povrchu vytvořeného podkožního depa. Z něj se pak inzulin glargin uvolňuje stabilněji a po delší dobu, což mu zajišťuje rovnoměrnější hladiny v průběhu dne a jeho účinek je prodloužený, přetrvává déle než 24 hodin.

Jaké výhody přináší pacientům?

Lépe předvídatelné a rovnoměrné rozložení jeho účinku během dne a jeho vysokou reprodukovatelnost mezi dny. Uvedené vlastnosti příznivě ovlivňují zásadní a nejpalčivější problém spjatý s léčbou inzulinem: riziko hypoglykemie. Od tohoto inzulinu tedy očekáváme, že sníží frekvenci hypoglykemií (zejména nočních) a má vyšší variabilitu v době podání, není tedy nutné ho podávat ve stejnou dobu, ale doba podání může oscilovat v průběhu až 3 hodin.

Inzulinový analog deglutec

Tento dlouhodobě působící inzulin (Tresiba) zatím na našem trhu k dispozici není, ale věříme, že záhy bude a pak se o něm samozřejmě dozvíte více. Čekáme od něj obdobné výsledky jako u výše uvedeného preparátu, tedy rovnoměrnější působení a snížení frekvence hypoglykemií. Tento inzulin vznikl genetickou manipulací, jde tedy o pozměněnou molekulu lidského inzulinu.

Krátkodobě působící (prepradiální) inzuliny

Inzulinový analog lispro v koncentraci 200 U/ml

Jde o inzulin podávaný před jídly. Inzulin lispro 200 U/ml je tzv. bioekvivalentní inzulinu lispro 100 U/ml. Zvýšení koncentrace nezměnilo ani farmakokinetiku ani farmakodynamiku v porovnání s koncentrací 100 U/ml. Jedna jednotka analogu lispro 100 U/ml je i z klinického pohledu rovna jedné jednotce analogu lispro 200 U/ml. K dispozici je pouze v předplněném inzulinovém aplikátoru Humalog 200 U/ml KwikPen, který obsahuje v jednom peru 600 jednotek. Pero má jemnější mechanismus, který umožní při vyšší koncentraci a tudíž menším objemu aplikovat stejnou dávku inzulinu s vysokou přesností.

Jaké výhody přináší pacientům?

Mezi výhody patří méně častá výměna per a celkově menší spotřeba per, snazší aplikace s potřebou menšího úsilí a také menší bolestivost při vpichu, zejména u těch pacientů, kteří si aplikují vyšší dávky inzulinu. Humalog 200 U/ml KwikPen je určen k léčbě dospělých (není schválen pro děti) s diabetem mellitem, kteří vyžadují inzulin k udržení normální glukózové homeostázy, a to u těch nemocných, u kterých je potřeba prandiálního inzulinu vyšší než 20 jednotek/den.

Inzulinový analog aspart v nové úpravě

Tento krátkodobě účinkující inzulinový analog zatím v České republice dostupný není, ale věříme, že se objeví brzy. Jeho výhodou oproti ostatním inzulinům této kategorie by měl být rychlejší nástup účinku a kratší doba jeho trvání.

„Zvířecí inzuliny“ se používají dodnes

Léčba inzulinem prošla dlouhým a bouřlivým vývojem jak na straně inzulinu samotného, tak i na straně aplikačních prostředků. První inzulin určený k léčbě pacientů se získával ze slinivek hovězího dobytka a vepřů, jehož molekula se od inzulinu lidského nepatrně liší, byť účinky jsou totožné.

V prvotní variantě připomínal inzulinový preparát svými účinky dnešní krátkodobě působící inzuliny, tedy ty, které se aplikují před jídlem. Preparáty chovající se jako dnešní dlouhodobě působící inzuliny, tedy ty, které se aplikují většinou na noc, se objevily až v předválečné době.

V ČR je nedostanete

„Zvířecí inzuliny“ se vzhledem k ceně v mnoha zemích používají v léčbě dodnes, v České republice bylo jejich použití ukončeno v 90. letech minulého století. Nahradili je tzv. rekombinantní lidské inzuliny, tedy inzuliny, které jsou totožné s inzuliny lidskými a vyrábí se rekombinantní metodou. Tedy tak, že je bakteriím E.coli do genomu inkorporován gen pro inzulin a ona ho pak vytváří, jako by to byla jí vlastní látka.

Problém zvaný farmakokinetika

Tím se zdál být problém vyřešen, byl k dispozici inzulin totožný s lidským. Ukázalo se však, že snaha nabídnout pacientům dokonalou léčbu naráží na problém, který byl stejný jak pro zvířecí, tak i pro lidský inzulin, a sice to, čemu říkáme odborně farmakokinetika.
Injekčně podaný lék má totiž díky charakteru vstřebávání z podkoží v různém čase od podání různou koncentraci. Na tuto slabinu narážel pacient při jídle, kdy si musel aplikovat inzulin alespoň půlhodiny před jídlem, a setkával se s ní i při hledání správné dávky nočního inzulinu – když dávku zvyšoval, aby se ranní glykemie dostala k požadovaným hodnotám, objevovaly se noční hypoglykemie. Tedy byť bylo možné používat lidský inzulin, stále se jeho farmakodynamika podkožně aplikovaného preparátu výrazně lišila od účinku inzulinu, který je produkován ve slinivce zdravého člověka, který se okamžitě dostává do oběhu.

Inzuliny umělé, neboli analoga

Tak trochu oklikou se medicína dostala opět tam, kde začala. Tentokrát však molekuly lidského inzulinu nenahradily podobné molekuly zvířecí, ale uměle vědecky vytvořené – inzulinová analoga.
Prvním inzulinovým analogem byl inzulin lispro (Humalog). Po aplikaci do podkoží se vstřebával rychleji – nástup jeho účinku a vrchol účinnosti nastupovaly mnohem dříve než po aplikaci téže dávky inzulinu lidského. Následovaly inzuliny aspart (NovoRapid) a glulisin (Apidra), které měly podobné výhody. Hledání nové molekuly pro preparáty dlouhodobě působící pak vedly ke vzniku inzulinů glargin (Lantus) a detemir (Levemir), které mají v této indikaci výhodnější farmakokinetické účinky.

Slovníček:

Farmakokinetika je oblastí farmakologie, která se zabývá zkoumáním a popisem osudu léčiv v organismu, a to od jejich podání až po vyloučení.
Farmakodynamika se zabývá zkoumáním mechaniky působení léčiv. Sleduje závislost účinku léčiva na jeho množství.
Prandiální = preprandiální inzulin – inzulin aplikovaný před jídlem
GLP-1 agonisté – látky, které stimulují GLP-1 receptor a vedou tak ke zvýšení produkce inzulínu podobně, jako tělem produkovaný hormon s názvem GLP-1

MUDr. Jan Brož, MUDr. Denisa Janíčková Žďárská

4527

Zdroj fotografie: Shutterstock, není-li uvedeno

Zdroj informací: archivní číslo časopisu DIAstyl, není-li uveden jiný