Inzulin slaví 94 let a stále je in

Bylo, nebylo, před dávnými časy, za devatero horami a devatero řekami, v jednom německém městě, které se jmenovalo Frankfurt nad Mohanem, spatřil světlo světa v továrně společnosti Hoechst průmyslově vyráběný inzulin.

Inzulin slaví 94 let a stále je in

Zní to jako pohádka? Pro mnoho lidí na světě to skutečně pohádka byla. A se šťastným koncem. Začal se vyrábět lék na jejich do té doby nevyléčitelnou nemoc − cukrovku. Mnoho pacientů tehdy získalo oprávněnou vyhlídku na další život.

NOVÁ NADĚJE

V roce 1923 získala společnost Hoechst, přímý předchůdce nynější Sanofi, licenci z Kanady na výrobu inzulinu z telecích slinivek. Pro lékařskou vědu i farmacii to byla tenkrát převratná doba.
V těchto letech se začala poprvé uskutečňovat nová forma klinických výzkumů, tzv. evidence−based medicine (EBM) neboli medicína založená na důkazech. Informace získané z výzkumů a studií typu EBM začaly zásadním způsobem promlouvat do běžné lékařské praxe a dnes tvoří základ moderní medicíny. Prováděly se klinické zkoušky na účinnost inzulinu, z jejichž výsledků začali těžit pacienti na celém světě. Nastala nová éra masové výroby léků. Pro mnoho lidí tak započal nový život. Život i s diabetem.

Výrobna inzulinu připomínala masnu

Pohled do továrny na výrobu inzulinu v roce 1923 by nás asi velmi překvapil. Zdaleka nepřipomínal bílé a sterilní farmaceutické provozy, jak je známe dnes. Možná by spíše připomínal masný průmysl. Do továrny neustále vjížděly chladírenské vozy se zvířecími slinivkami, které bylo nutné uchovávat při teplotě − 25 °C, aby se neznehodnotily.
Po 2. světové válce uvedla společnost Hoechst na trh nový kombinovaný inzulinový přípravek, který lépe napodoboval fyziologickou sekreci inzulinu a umožňoval diabetikům vést takřka normální život. Zároveň však také s výrazným zlepšením životních podmínek a z toho plynoucím nárůstem onemocnění diabetu 2. typu vzrostla potřeba užívání inzulinu pro mnoho dalších nemocných.
V padesátých letech Frederick Sanger popsal biochemickou podstatu inzulinu a otevřel tak brány k dalšímu pokroku. Za tento objev byl v roce 1958 odměněn Nobelovou cenou.

 Chladírna                                            Příprava slinivek                         

A JDEME DÁL

Někteří pacienti měli na inzulin alergické reakce. Pro výrobce to byla výzva, proto v šedesátých letech začala společnost Hoechst inzulin chromatograficky přečišťovat. V dalších letech se společnost zaměřila na výzkum syntézy humánního inzulinu. Výsledek se brzy dostavil v podobě výroby vlastních humánních inzulinů. Začala doba prvních experimentů s používáním inzulinových per a inzulinových pump. V roce 1984 Hoechst vyvinul ve spolupráci s firmou Disetronic v té době nejmenší inzulinovou pumu. Začala se také vyrábět inzulinová pera. To vše velmi zkvalitnilo život mnoha diabetikům.

Inzulin se však stále vyráběl ze slinivek jatečních zvířat. Až v roce 1998 se začal masově vyrábět biotechnologicky v obrovských reaktorech s modifikovanými kulturami bakterie E. coli.
Ke konci století vznikla inzulinová analoga, která lépe napodobují fyziologickou sekreci inzulinu. Tyto produkty tvoří spolu s perorálními antidiabetiky a moderními inzulinovými pery základ dnešní produkce společnosti Sanofi v oblasti diabetologie.

Továrna v r. 1888                                      Insulin City 2012

 

INSULIN CITY FRANKFURT

Město ve městě − tak přezdívají místní obyvatelé Frankfurtu obrovskému výrobnímu areálu Hoechst (dnes Sanofi). Rozkládá se na břehu řeky Mohan již 150 let a od roku 1923 se tu vyrábí inzulin. Staré časy připomíná již jen několik historických budov, dnešní provozy jsou plně automatizované.

JAK INZULIN PŘICHÁZÍ NA SVĚT

Celý proces začíná výrobou aktivní substance, pokračuje plněním zásobních vložek, kompletací inzulinových per a končí distribucí do více než 100 zemí světa.

Výroba aktivní substance (rekombinantní technologií z hluboce zmrazených modifikovaných bakterií E. coli) sestává z 15 hlavních a více než 30 jednotlivých dílčích kroků a trvá 50 až 80 dnů. Z jedné kultury E. coli se po fermentaci rozroste objem roztoku až na 2 000 litrů. Bakterie jsou následně inaktivovány a destruovány vysokým tlakem. Práce pokračuje základním a chromatografickým čištěním, krystalizací, nakonec se zmrazením suší.

Jeden kilogram práškové základní substance obsahuje 27,5 miliónů IU, což představuje množství asi pro 3 000 diabetiků na celý rok. 

Sterilní plnící linka a linky pro kompletaci inzulinových per běží téměř bez zásahu lidské ruky. Automatické vozíky přivážejí potřebné suroviny ze skladu řízeného počítačem. Do distribučního skladu odvážejí hotová balení inzulinu s texty v mnoha světových jazycích. Po celou dobu je velmi přísně sledován chladový řetězec. I v takto automatizovaných provozech jsou ale vytvářena místa pro hendikepované občany.
Insulin City Frankfurt je distribučním místem pro všechny země, kde jsou inzuliny Sanofi dostupné, a denně se tu vyrobí inzulin sloužící pro zkvalitnění života miliónům diabetiků.

Začátek výrobního procesu              Destilace                                                Filtrace

Článek je podporován společností
sanofi-aventis, s.r.o.

Zobrazit diskuzi
Diskuze k článku

Komentujte

avatar
  Subscribe  
Upozornit na