Inzulin pod lupou: Hormon nezbytný pro zachování života diabetiků slaví 102 let od svého objevu

Inzulin pod lupou: Hormon nezbytný pro zachování života diabetiků slaví 102 let od svého objevu
Světový den diabetu se slaví v den oznámení objevu inzulinu – stalo se tak před 102 lety Zdroj: Unsplash

Dnes je tomu přesně 102 let od chvíle, kdy byla do světa vykřičena zásadní novina – Frederick Banting a Charles Best oficiálně oznámili objev inzulinu. Hormonu, bez kterého by diabetici 1. typu, jakož i někteří pacienti s diabetem 2. typu, nikdy nedostali své onemocnění pod kontrolu a hrozilo by jim vysoké riziko úmrtí. Není proto divu, že 14. listopadu slavíme Světový den diabetu. Pojďme se při této příležitosti podívat na inzulin trochu podrobněji a poodhalme, jak tento hormon funguje, jak a kam jej aplikovat či kde jej (ne)skladovat.

Co je inzulin a co způsobuje cukrovku?

Inzulin je přirozeně se vyskytující, základní hormon produkovaný beta buňkami slinivky břišní, který pomáhá tělu přeměnit stravu na energii a kontroluje hladinu cukru v krvi. Principem fungování inzulinu je to, že přesouvá glukózu (která pochází jak z potravy, tak z přirozeného uvolňování uložené glukózy v těle) z krve do buněk celého těla. Je to vlastně jakýsi klíč, který otevře pomyslné dveře buněk v těle a umožní glukóze opustit krevní oběh a přesunout se do buněk, které ji využijí jako energii. Pokud slinivka nefunguje tak, jak má, a netvoří tak dostatek inzulinu, nemůže se glukóza dostat do buněk a místo toho se hromadí v krvi, čímž vzniká stav označovaný jako hyperglykémie.

Diabetes je tedy stav, kdy si tělo nedokáže vytvořit dostatek inzulinu, nebo jej nedokáže správně využít.

První aplikace inzulinu: Pokoj smrti plný dětí se změnil v místo radosti a naděje

Před vynálezem inzulinu spočívala léčba diabetu 1. typu především v těžké restrikci stravy. I když byly pacientům s diabetem nasazeny velmi ...

Jaká onemocnění způsobuje neschopnost těla produkovat inzulin?

Pokud nejsou beta buňky slinivky břišní schopny tvořit nebo uvolňovat dostatek inzulinu, může dojít k rozvoji následujících onemocnění:

  • Gestační diabetes neboli těhotenská cukrovka – jedná se o poruchu metabolismu cukrů, která se projevuje u žen v průběhu těhotenství.
  • Diabetes 1. typu – autoimunitní onemocnění, během kterého imunitní systém poškozuje vlastní buňky slinivky břišní, jež produkují inzulin. Je tak nutné inzulin do těla doplňovat – bez pravidelné aplikace inzulinu jsou diabetici 1. typu ohroženi na životě. Tento typ diabetu se objevuje zejména v dětství či mladším věku, rozvinout se však může i v dospělosti.
  • Diabetes 2. typu, kdy slinivka neprodukuje dostatek inzulinu nebo tělo není schopno využívat inzulin tak, jak by mělo. Tvorba inzulinu je tedy částečně zachována, ale je narušeno jeho uvolňování do krve. Zároveň se často projevuje také inzulinová rezistence, což je snížená citlivost buněk na působení inzulinu. Nejčastěji se objevuje u osob starších 40 let, vzhledem k sedavému způsobu života se však může projevit i dříve. Diabetici 2. typu většinou nejsou na inzulinu závislí, mnohdy stačí změna životního stylu a podávání perorálních antidiabetik.

Proč se inzulin aplikuje injekčně?

Většina typů inzulinu se podává injekčně, buď jehlou, perem nebo pumpou. Vzhledem k tomu, že je inzulin látkou bílkovinné povahy, není možné jeho podávání ústy – trávicí šťávy v trávicím ústrojí by jej totiž rozložily na malé části, z nichž by se z tenkého střeva vstřebalo do krve jen velmi malé množství. Užívání v podobě kapek či tablet by tak bylo zcela neúčinné, proto je třeba aplikovat jej injekčně do podkoží.

Jaké druhy inzulinu existují?

Je třeba upozornit na to, že není jen jeden druh inzulinu. Podle doby jejich působení můžeme mluvit o:

  • středně a dlouze působících bazálních inzulinech, které napodobují fyziologickou, tedy tělu vlastní produkci v průběhu celého dne;
  • rychle působících prandiálních inzulinech, které se podávají takzvaně bolusově, tedy jednorázově k jídlu, aby vyrovnaly hladiny inzulinu po jídle.

Setkat se můžeme i s takzvanými premixovanými inzuliny, které kombinují prandiální a bazální inzulin, čímž umožňují méně častou aplikaci, ale zároveň s nimi nelze dosáhnout tak přesné kompenzace jako při použití jednotlivých druhů.

Pozor!

Vždy používejte pouze takový inzulin, který vám předepsal váš ošetřující lékař, a to v doporučených dávkách. Je třeba vyvážit inzulin, který si aplikujete, s přijímanými kaloriemi, a zároveň také zohlednit fyzickou aktivitu.
V případě větší fyzické aktivity nebo nevhodné dávky inzulinu v souvislosti s množstvím přijatých kalorií nebo sacharidů může hladina glukózy klesnout příliš nízko a způsobit hypoglykémii (hodnoty pro hypoglykémii se liší, standardně se uvádí hodnota pod 3,3 mmol/l). Ta se může projevovat únavou, neschopností mluvit, zmateností, svalovými záškuby, pocením až ztrátou vědomí. První pomocí při hypoglykémii je podání rychlého zdroje jednoduchého cukru (hroznový cukr, sladký nápoj). Pokud je daná osoba v bezvědomí, je nutné zavolat rychlou záchrannou službu.

Kam píchat inzulin?

Jak už bylo zmíněno výše, inzulin se píchá do podkoží. Je třeba však myslet na to, že se na různých místech vstřebává do krve různě rychle v závislosti na prokrvení dané oblasti. Nejčastěji se aplikuje do oblasti břicha, paží, stehen či hýždí, přičemž z břicha se vstřebává nejrychleji, z hýždí nejpomaleji. Ráno je tedy ideální zvolit aplikaci do břicha, jelikož je třeba inzulinu co nejvíce, večer před spaním jej pak můžete aplikovat do hýždí, odkud se bude vstřebávat pomalu.

Nezapomínejte místa vpichu střídat a pamatujte na to, že dávkování musí být přesné. V případě nedostatečného, resp. nadbytečného množství inzulinu může dojít k hyperglykémii, resp. hypoglykémii.

Objev cukrovky: Ve starověku ji poznali podle medové chuti moči

První přesný popis cukrovky zaznamenal ve 2. století před naším letopočtem Hippokratův žák – lékař Aretaeus z Kappadokie. Rychlé rozpouštění a ...

Jak správně skladovat inzulin?

Aby byl inzulin účinný a dosahoval správných výsledků, je třeba dbát na jeho správné skladování. Pamatujte na to, že inzulin v žádném případě nesmí přejít mrazem, a stejně tak nesmí být vystaven přímým slunečním paprskům – ty ho totiž postupně rozkládají. Ideální proto je skladovat inzulin v chladničce při teplotě 2–8 °C, případně při pokojové teplotě, přičemž je třeba myslet na to, že při pokojové teplotě smí být inzulin skladován maximálně po dobu 6 týdnů. Pokud s inzulinem cestujete, přenášejte ho v pouzdru, které jej buď bude chránit před mrazem, nebo naopak v chladicím pouzdru, které zabrání jeho přehřátí. Důležité je také zamezit přílišným dlouhodobým otřesům, které mohou způsobit shluky nebo bílou vrstvu na vnitřní straně ampulky – v takovém případě již inzulin v žádném případě nepoužívejte.

Doporučení na závěr

Udržování vyrovnaných hladin glukózy v krvi pomáhá snižovat riziko komplikací diabetu, mezi které patří například retinopatie, neuropatie, srdeční selhání či diabetická noha. Vždy proto dodržujte doporučení svého ošetřujícího lékaře a v případě jakýchkoliv nejasností se s ním poraďte. Váš diabetolog zná nejlépe váš zdravotní stav, a dokáže tak nastavit optimální režim, který zefektivní vaši léčbu.

Zdroje: healthline.com, diabetes.org, medicalnewstoday.com, drmax.cz, diastyl.cz

2369

Diskuze k článku