Hubnutí jako posedlost. Propadají mu i dívky s diabetem.

Mentální anorexie a bulimie vyhrožují svou zákeřností, maskovaností i náročností léčby, která bývá dlouhodobá. Diabetičky jsou k těmto onemocněním náchylné, a pokud se vyskytnou společně s diabetem, dokáží pacientovi i jeho rodině udělat peklo ze života. Je ale možné jim předcházet a dá se s nimi i vypořádat.

Hubnutí jako posedlost. Propadají mu i dívky s diabetem.

Souhrnně se jim říká poruchy příjmu potravy. Společnými rysy těchto psychických poruch je narušený vztah k jídlu a k vlastnímu tělu. Vyskytují se převážně u dívek a žen, nejčastěji ve věku dospívání. Nemocní se však najdou i mezi malými dětmi nebo zralými ženami a v malém procentu se toto onemocnění týká i chlapců a mužů.

Zpočátku je nebezpečí skryté

Odhalit poruchu včas je mnohdy těžké, neboť často začíná jako přechod na zdravou stravu u dívky „trochu při těle“. Její okolí zajásá, že pro sebe něco dělá – více sportuje, vaří pro ostatní nebo počítá kalorie. Možná také nosí volnější oblečení a jídlo si častěji odnáší do svého pokoje, takže si nikdo ne-
všimne toho, jak málo nebo naopak hodně jí, že hubne nebo zvrací.

Za anorexií i bulimií je strach z tloustnutí mentální anorexie

se projevuje příliš nízkou tělesnou váhou, kterou si jedinec způsobuje záměrně a sám, a to tím, že omezuje příjem potravy, nadměrně cvičí, zvrací, nadužívá projímadla nebo diuretika.
Diabetičky mohou k hubnutí využívat i manipulaci s dávkami inzulinu. Toto chování je způsobováno nepřiměřeným strachem z tloustnutí. V důsledku nadměrného zhubnutí se následně objevují hormonální a metabolické potíže, ztrácí se menstruační cyklus, u dívek před pubertou se nástup dospívání opožďuje.

Mentální bulimie

se projevuje záchvaty přejídání, kdy je jedinec schopen sníst najednou neuvěřitelné množství jídla v neuvěřitelných kombinacích. Jídlem se neustále nadměrně zabývá a baží po něm. Opět zde dominuje strach z tloušťky, proto se nemocní snaží „výkrmný“ účinek jídla zmírnit následným hladověním a ostatními technikami stejně jako u anorexie.

Hubnutí se jim líbí

I některé jiné nemoci se projevují omezováním jídla, přejídáním, hubnutím nebo zvracením. Pro poru-
chy příjmu potravy je ale charakteristické, že dívky hubnou záměrně, hubnutí se jim líbí a jejich
pohled na vlastní tělo a způsob stravování se zásadně liší od mínění okolí. Když mluvíme s dívkou skutečně nemocnou anorexií, můžeme mít dojem, jako bychom nemluvili jen s ní, ale jako bychom se překřikovali s nějakou „našeptávačkou“ v její hlavě, která jí říká naprostý opak toho, co jí chceme sdělit my. Která jí tvrdí, že je zdravá, normální a že jen jako nejhubenější ze všech bude šťastná, že my všichni jen chceme, aby ztloustla.

Kde hledat příčinu?

Příčin tohoto stavu je mnoho – od povahových rysů pacienta přes stravovací návyky v rodině a rodinnou anamnézu podobných poruch až po složité řetězce dějů v dospívání a interakcí v rodině a mezi vrs- tevníky. Často bývá „spouštěč“ zjevný – bývá jím ona pověstná věta, která vše odstartuje: „Jsi tlustá.“ Zvlášť, když jí pronese muž. Znalost spouštěče se však jeví jako nedůležitá a zabývat se tím bývá mnohdy ztrátou energie a zbytečným hledáním viníka. Úkolem odhalit důležité faktory a pomoci je „opravit“ se zabývá psychoterapie, hlavně rodinná a individuální.

Zjevná souvislost s diabetem

Diabetický režim nutí pacienty ke sledování jídla a tělesné hmotnosti, chce po nich počítání sacharidů, dávek inzulinu, pravidelný režim atd. Toto jsou aktivity, které u předisponovaných lidí mohou v poruchu příjmu potravy vyústit, neboť se na sledování parametrů upnou příliš, vymkne se jim z rukou a začne je omezovat.
Jsou ale popisovány i případy, kdy došlo k opačnému postupu v rozvoji obou nemocí. Kde u dívky s poruchou příjmu potravy, bylo nejspíš hlavní příčinou rozvoje diabetu narušení metabolismu vinou nesprávných stravovacích návyků. Poruchy příjmu potravy vedou u diabetiků k rozkolísání glykemií a narušení diabetického režimu, což způsobuje akutní i dlouhodobé komplikace.

Jak rozvoj poruchy včas zastavit?

Již z popisu příznaků poruch příjmu potravy lze vyčíst, jakého chování si lze u diabetiků všimnout. Objevuje se náhlá nebo postupná dekompenzace diabetu, glykemie z glukometru neodpovídající glykovanému hemoglobinu, objevuje se velká variabilita glykemií nebo časté hypoglykemie.

Pacient se vyhýbá vážení, vynechává dávky inzulinu nebo častěji močí. Všimne-li si někdo z okolí několika varovných příznaků pohromadě, měl by být co nejdříve kontaktován diabetolog nebo praktický lékař, který může posoudit, o jak vážný stav se jedná. Ideální je včas kontaktovat rovnou i psychologa či psychiatra, je-li k dispozici. Pokud rodina přijde včas a dostane se jí řádného vysvětlení nemoci i přístupu k němu, bývají výsledky léčby nejlepší. Je důležité včas rozlišit, zda jde již o nemoc, nebo zda
teprve reálně hrozí.

Podporu a porozumění potřebuje celá rodina

Nemocná dívka potřebuje podporu a co nejvíce pochopení od okolí, ale také kontrolu stravování, neboť je sama pod kontrolou nemá, zejména důslednost v nastavení a dodržování pravidel jídla, stolování atd. Úplně nejdůležitějším krokem, který je vlastně cílem a zároveň i cestou k vyléčení, je získat pacientku a její rodinu pro společný boj s nemocí, tedy přesvědčit ji, aby se chtěla uzdravit. Velkou podporu a porozumění potřebuje i rodina. Matka bývá zoufalá z toho, že její dítě nejí a strádá, bývá vyčerpaná hádkami o každé sousto a neustálou kontrolou dcery, která se snaží ji obelstít. Otec mívá o dceru velký strach, který ho často paralyzuje a nutí odsunout se do ústraní. Je ale naopak potřeba ho aktivizovat, aby část zodpovědnosti za důslednost a podporu převzal i on.

Mlčet o problému je velká chyba

Jedním z nejdůležitějších bodů, které umožní včasné rozpoznání hrozící nemoci a snadnější léčbu, je otevřenost. Když pojmeme podezření, je potřeba problém pojmenovat, vysvětlit rizika a nedělat, že se nic neděje. Lidé si často myslí, když se o nějakém problému začne mluvit, že se buď prohloubí, nebo dokonce přivolá. Bývá to ale naopak: když se o věci mluví, dá se lépe zvládnout. Proto je důležité pěstovat zejména s dospívajícími důvěrné vztahy, neboť když budou mít důvěru v naši otevřenost, spíše se nám svěří a také uvěří závažnosti našich tvrzení.

MUDr. Jana Komorousová, Ph.D.

 

Zobrazit diskuzi
Diskuze k článku

1
Komentujte

avatar
1 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
1 Comment authors
AffiliateLabz Recent comment authors
  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
AffiliateLabz
Host

Great content! Super high-quality! Keep it up! 🙂