Hlíva ústřičná: proč se vyplatí zařadit ji do jídelníčku?

Masité klobouky hlívy ústřičné jsou oblíbenou přísadou při přípravě polévek, omáček i při pečení masa. Zařadit ji do jídelníčku se rozhodně vyplatí. Obsahuje totiž zdraví prospěšné látky, které příznivě působí na náš organismus.

Hlíva ústřičná: proč se vyplatí zařadit ji do jídelníčku?

Hlívu ústřičnou je třeba před konzumací vždy tepelně upravit. Lze ji také konzervovat společně s jinými druhy zeleniny nebo samostatně uzením (pouze plodnice). V Rusku hlívu nakládají a nechávají zkvasit podobně jako zelí. Tuhé třeně se suší a melou na houbový prášek, používaný jako koření.

ZDRAVOTNÍ ÚČINKY HLÍVY

Hlíva ústřičná obsahuje složené sacharidy, bílkoviny, minerální látky (zejména draslík a fosfor), dále vitamin B i C, vetší množství kyseliny listové a další zdraví prospěšné látky. Podívejme se podrobněji na účinky některých z nich:

  • Díky obsahu beta 1,3 d-glukanu působí hlíva příznivě na snižování hladiny cholesterolu a tuků v krvi. Doporučená denní dávka k regulaci hladiny cholesterolu je 3–9 gramů usušených plodnic hlívy ústřičné v prášku nebo 30–90 gramů čerstvých plodnic přidaných do nějakého pokrmu.
  • Některé látky obsažené v hlívě ústřičné stimulují obranyschopnost lidského těla, a tak zvyšují odolnost proti infekcím, například proti virovým, bakteriálním a plísňovým chorobám. Zachycují také volné radikály, a proto působí proti účinkům UV záření a radiace.
  • Hlíva obsahuje i další β-glukany, také terpeny, zejména pleurotin, který je antibiotickou a antitrombotickou látkou.
  • Hlíva ústřičná obsahuje i určitá, i když malá množství arabitolu, který způsobuje u citlivých lidí střevní obtíže a průjem.

HLEDEJTE JI NA STROMECH

Hlíva ústřičná (Pleurotus ostreatus) roste doslova po celém světě od mírného pásma až po subtropické lesy. Hned po žampionu je u nás jistě druhou nejoblíbenější houbou pěstovanou uměle. V přírodě se vyskytuje od konce léta až do zimy. Je-li zima mírná, můžeme ji nalézt také z jara.
Roste na živých nebo odumřelých kmenech listnatých stromů, zejména na bucích, jasanech, ořešácích, břízách, topolech, vrbách či jeřabinách. Při sběru ji lze zaměnit za jiné druhy hlív, například za hlívu plicní.
Klobouky hlívy ústřičné svou barvou i tvarem připomínají větší ústřice, odtud pochází i její jméno. Zbarvení však bývá široce proměnlivé od barvy bělavé, šedomodravé až k šedohnědé nebo hnědé. Klobouky rostou jako u většiny ostatních hlív v trsech, řadách nebo vrstvách nad sebou.
Trsy plodnic mohou dosahovat hmotnosti i několika kilogramů.
Dosti často se při skladování hlív setkáváme s tím, že klobouky rostoucí ve spodních vrstvách vypadají, jako by byly poprášeny bílým práškem.
Tento bílý povlak je tvořen vyklíčenými výtrusy, nikoliv plísní. A proto lze říci, že jde o přirozený a lidskému zdraví neškodný jev.

DÁ SE PĚSTOVAT I DOMA

Hlíva se pěstuje nejen průmyslově ve velkých pěstírnách, ale v menších množstvích rovněž v domácích podmínkách. K tomu je potřeba dřevo čerstvě pokácených listnatých stromů. Špalky v průměru 15 cm se naočkují sadbou hlívy a po určité době se umístí na stinné, dobře chráněné místo v zahradě. Do jedné třetiny se zasypou zeminou a okolí se dobře provlhčuje. Takto připravené naočkované špalky plodí i několik let.

VÍTE, ŽE…

hlívu můžeme zařadit i do malé skupiny „masožravých“ hub? Její podhoubí dokáže svými toxiny otrávit organismy ze skupiny hlístic. Ty se pak pro houbu stávají zdrojem cenného dusíku v organické podobě.

MUDr. Mgr. Sylvie Špitálníková, Ph.D.

Diskuze k článku

Komentujte

avatar
  Subscribe  
Upozornit na