Himaláj na střeše světa

Drsné podmínky himálajských velehor, těžko přístupný terén horských stezek, buddhistické kláštery vysoko v horách. Místa zcela mimo civilizaci, kde si člověk, zcela sám obklopen majestátnými osmitisícovými vrcholy, připadá miniaturní.

Himaláj na střeše světa

Přesně takové vzpomínky jsem si odnášel ze své první výpravy k základnímu táboru Mount Everestu v roce 2006. Tou dobou v Nepálu vrcholila občanská válka a odlehlé oblasti mimo hlavní města byla plná ozbrojených komunistických povstalců. To logicky odrazovalo množství turistů a tak jsme si mohli vychutnávat mystickou atmosférů tajemného Himálaje i v hlavní trekařské sezoně plnými doušky prakticky sami. Nepál nám ukázal svou pravou divokou tvář a při dvoutýdenním treku jsme si skutečně připadali jako dobrodruhové objevující dosud neprobádané končiny.

Nic není jako dřív

Turistická dálnice.

Stačilo jen pár let relativní politické stability A Nepál se plně otevřel masovému turismu. Po 6 letech jsem se stal průvodcem skupinky svých přátel při opětovném zdolání úpatí Mount Everestu. A přestože jsem v Nepálu střídavě žil, spatřit nejvyšší horu světa jsem se vydal teprve potřetí. Tep se mi zrychlil vidinou dobrodružství a těšil se na opětovné poznávání odlehlých míst.

30 minut nebo týden

Místo půlhodinového přeletu na jedno z nejhůře přístupných letišť světa v Lukle jsem naplánoval výpravu po zemi ve stopách prvního dobyvatele Mount Everestu, sira Edmunda Hillaryho. Prozíravě se tato týdenní část ukázala jako nejkrásnější z celého treku. Vzhledem k letecké zkratce jsou tyto stezky turisty opomíjeny. Můžete tak zde, v harmonii s životem místních obyvatel, vstřebávat pravý ráz horské divočiny, který se po celá staletí příliš nezměnil.

Všichni míří k Everestu

Měření glykemie u mnichů.

Částečné rozčarování přišlo po nap ojení na cestu k Mount Everestu z Lukly. Ta tam je atmosféra drsného Himálaje a před námi stezka, která se nemůže nazvat jinak než turistická dálnice. Tu pak lemuje i příslušná infrastruktura pro turisty. A zatímco v předchozích úsecích jsme potkávali téměř výlučně místní obyvatele, nosiče a karavany skládající se z oslů, koní a jaků, nyní se nám naskýtá pohled na množství restaurací plných pózujících turistů, neustále sledujících výškoměr hodinek a tweetujících o svých horolezeckých úspěších.

Cesta k základnímu táboru nejvyšší hory je ještě dlouhá, a tak se samozřejmě naleznou i místa, která nebudete sdílet se stovkami dalších účastníků zájezdu. Zejména když využijete všech možností alternativních cestiček, které jsou delší a obtížnější. Ani krásy okolní přírody a pohledy na všudypřítomné vrcholky nejvyšších hor světa vám však plně nedokážou vynahradit atmosféru osamocených dobrodruhů v odlehlých koutech planety.
Ačkoli vidět Mount Everest je rozhodně velké lákadlo, je otázkou, zda tento trek stále doporučit.
Je-li vaším cílem selfie s nejvyšší horou světa, stejně jako dalším desetitisícům turistů ročně, zřejmě vás od této výpravy neodradí ani to, že si na mnoha místech budete připadat spíše jako na rušném Staroměstském náměstí v Praze a v malých vesnických uličkách se prodírat davy turistů. Je škoda, že tato cesta ztratila mnoho ze své původní autenticity a tajuplného půvabu Himálaje. Dobrou zprávou však je, že prakticky při jakémkoli jiném treku v nejvyšším pohoří světa zůstalo vše při starém a tváří v tvář vysokohorským masivům pocítíte obrovský respekt a pokoru k síle přírody, které jste v tu chvíli odevzdáni.

Mgr. Martin Ladyr

Zobrazit diskuzi
Diskuze k článku

Komentujte

avatar
  Subscribe  
Upozornit na