Haiti v Karibiku pro odvážné dobrodruhy

Ozbrojená přepadení, únosy a vraždy na denním pořádku, časté násilné protesty, nefunkční vláda, katastrofální zdravotnictví, smrtelné infekční nemoci na každém kroku. Zkrátka Haiti je jedna z nejchudších a nejnebezpečnějších zemí světa.

Haiti v Karibiku pro odvážné dobrodruhy

Tak alespoň vykresluje Haiti většina médií a zastupitelské úřady jednotlivých zemí se předhánějí v množství vydávaných varování svým občanům.
Vybaven těmito informacemi se k návštěvě země odhodlá zpravidla jen odvážný dobrodruh nebo pošetilý jedinec bez pudu sebezáchovy. Posouzení závisí na úhlu pohledu.
Při pobytu v sousední Dominikánské republice jsem se k hranicím přiblížil a čím více jsem byl od cesty zrazován, tím více mě návštěva lákala. Pro Dominikánce ostrov Hispaniola, který s Haiti sdílí, končí hranicemi. Pro mě však nikoli a záhy jsem již překračoval hraniční řeku Dajabon, nazývanou také řeka masakru, pro krvavé etnické čistky, které se zde v minulosti odehrály.
Z Karibiku se rázem ocitáte v nefalšované Africe. Rozdíly jsou na první pohled extrémní. Vedle velmi rozdílné životní úrovně, nepřehlédnete ani změnu v pleti a rysech černošského obyvatelstva. Zatímco obyvatelé sousední Dominikánské republiky jsou etnicky značně rozliční, hrající všemi barvami a odstíny černé, Haiťané mají jednotné, tmavě černé, zabarvení kůže. To je způsobeno historickou izolací Haiti po vzpouře otroků v 18. století a vybití veškerého bělošského obyvatelstva. Nedošlo zde tedy k žádnému míšení s jinými rasami.

Život v odpadcích

Cesta od hranic do Cap-Haitien, druhého největšího města Haiti, ubíhá rychle a jak se autobus k městu přibližuje, stoupá i počet všudepřítomných, volně pohozených odpadků, jejichž množství již překračuje veškeré hranice racionálního lidského chápání. S vyšší koncentrací lidí roste odpad přímo exponencionálně, až chvíli pochybuji, zda si nespletl řidič cestu a místo do centra města, nejedeme doprostřed skládky.
Možná by stálo za myšlenku pokusit se svázat humanitární pomoc s podmínkou pravidelných úklidů a alespoň minimální péčí o

životní prostředí. Vždyť zajištění základní edukace a organizování brigád by mělo být reálné v jakékoli lidské společnosti. To již ale po necelých 2 hodinách vystupuji z autobusu, jako jediný běloch široko daleko.

Místní hrdlořezi

A jací, že jsou tedy místní? Většinou přátelští, snažící se i přes jazykovou bariéru cizinci pomoci. Přes pověst, jakou Haiti má, chvíli potrvá, než se po městě začnete pohybovat zcela bez obav, ale brzy se přesvědčíte, že k nim není o nic větší důvod, než v jakémkoli jiném světovém městě, což potvrzují i místní hoteliéři a dokonce i celý nepálský kontingent mírových sil OSN, na který jsem při toulkách městem narazil a strávil s nimi jeden příjemný večer.

Skryté poklady

Sever Haiti však nemnoha turistům, kteří jej navštíví, odhalí i skutečné historické perly, zapsané na seznamu UNESCO. V malé obci Milot se nachází palác Sans-Souci Ramiers, respektive to, co z něj po několika zemětřeseních zbylo a pevnost Citadela Laferrière. Být kdekoli jinde, byly by zákonitě v neustálém obležení turisty, na Haiti jsou však tato jedinečná místa téměř liduprázdná. Obklopeni džunglí mezi ruinami a historickými budovami je možné se plně vcítit do role archeologa Indiana Jonese při jedné z jeho dobrodružných výprav.
Výprava na Haiti rozhodně není pro každého a zřejmě ani v dohledné budoucnosti se z Haiti nestane vyhledávaná turistická destinace. Milot za návštěvu však rozhodně stojí. O to více v současnosti, kdy je možné si jej užít bez davů turistů.

Mgr. Martin Ladyr

Zobrazit diskuzi
Diskuze k článku

Komentujte

avatar
  Subscribe  
Upozornit na