Eva Burešová: Kvůli diabetu jsem stále pod kontrolou
16. 03. 2021
Celebrity
Potrápila jí ledvinová kolika, černé neštovice, oslepla na jedno oko a zlomila si ruku. Takové období má sebou seriálová sestřička Petra, v reálu Eva Burešová (25). Teď se navíc médiím svěřila s tím, že její je otec diabetik.
Co vás k tomu vedlo? To nějaká nová událost ve vaší rodině?
Není to novinka, byla jsem malá, když mu cukrovku diagnostikovali. A teď jsem to zmínila v souvislosti s edukativním spotem Českého červeného kříže, ve kterém ukazuji, jak pomoci při hyperglykémii.
S čím ten spot přichází?
Je spousta nemocí, o kterých se mluví, ale málokdo ví, co dělat ve chvíli nějakého záchvatu. V tomto případě při glykemickém šoku člověka. Chceme dostat tyto věci do podvědomí lidí. Aby šok rozpoznali a věděli, jak pomoci. Málokdo ví, že diabetik může při hyperglykémii působit opile a tak jej často jen tak překročí. Pomoc přitom není složitá, jen je potřeba udržet chladnou hlavu a nebát se zasáhnout. Pro mě je to veliký strašák a tak se o tom snažím mluvit, kde to jen jde. Nejen ve spotu.
Když jste kývla na ten spot, hrálo roli, že máte diabetes v rodině?
Každému z herců byl přidělen jeden případ. U mě se trefili a trefili se dobře. Je pro mě jednodušší mluvit a vzdělávat druhé ve věci, která je mi blízko.
Zažila jste u otce hyper nebo hypoglykémii?
Nezažila. Tatínek je na sebe velmi přísný. Hlídá se.
Vy sama máte cukr v normě? Chodíte na kontroly?
Pamatuji se, že jsem byla jako malá na kontrole kvůli dědičnosti této nemoci, ale vše bylo v pořádku. Doteď mi táta cukr měří, když jsem na návštěvě.
A hlídáte si správnou životosprávu, aby vás výsledky testů u táty nepřekvapily?
Snažím se. Přiznám se, že v tom na sebe bohužel nejsem tak přísná. S mou prací je to trochu složitější skloubit, ale zároveň jsem si plně vědoma, jak moc je to potřeba. Pohyb a čerstvý vzduch je na denním pořádku a svému synovi vařím zdravě. Se mnou je to trochu složitější, ale úplný hříšník nejsem.
Říkáte, že pohyb je na denním pořádku. Sportujete?
K mé práci patří i tanec, takže tomu se věnuji aktivně. A když máme celý den jen pro sebe se synem, nevyrovná se tomu žádné fitness centrum.
A co jídlo?
Snažím se vybírat kvalitní potraviny. Od té doby, co se mi narodil syn o to více. A musím přiznat, že jsem dost v šoku z kvality některých surovin. Najít dobrou zeleninu nebo ovoce či maso není vůbec jednoduché a mnohdy ani levné.
Nicméně loni jste měla ledvinovou koliku. Už je vše v pořádku?
Jsem člověk, který pracuje na sto procent a jen tak se nezastaví, pokud ho k tomu něco nedonutí. Většinou se pak objeví takovéto nemoci. Přišlo to náhle na dovolené. Dva týdny jsem si poležela v nemocnici, kamínek vytáhli a vše dobře dopadlo. Ale doufám, že už to nikdy nezažiju. Tuhle zkušenost bych nepřála nikomu. Samozřejmě se teď snažím tolik nestresovat a hlavně pořádně pít vodu.
To ale není všechno, vím také o černých neštovicích…
Ano, měla jsem takový zábavný rok. V jednom půlroce jsem oslepla na pravé oko, chytla neštovice a zlomila si nohu. Snad jsem si to vše již vybrala.
Zdravotní problémy přináší i stresy a vy jste, pokud se nemýlím, nyní na roztrhání. Snažíte se to mít aspoň trochu pod kontrolou?
Nemám to pod kontrolou. Jsem workoholik a jsem ráda zasypána prací. Stres k tomu patří, samozřejmě ale vím, že to není dobře. Naštěstí mám teď kolem sebe lidi, kteří mě učí zpomalit, dýchat a víc přemýšlet o důležitých věcech, ať už životních nebo pracovních.
Nejste jen sestřička ze seriálu Modrý kód, ale také muzikálová zpěvačka. Teď třeba máte hlavní roli v Čase růží v Hudebním divadle Karlín. Karlín je vaše domovská scéna?
Zde jsem začínala jako šestnáctiletá a stále tam hraji, takže ano, k tomuto divadlo mám nejblíž. Ale jako každá herečka na volné noze hraji všude možně. V únoru jsme například měli premiéru hry Sopranistky v Činoherním klubu.
Kde všude vás můžeme vidět?
Hostuji v divadle Karlín v muzikálech Čas růží, Jesus Christ Superstar a Dracula. Hraju v komedii Boeing boeing aneb Tři letušky v Paříži a v Sopranistkách v Činoherním klubu. Jak jste zmínil, točím seriál Modrý kód a koncertuji se svou kapelou. Je toho dost a je to skvělé!
Dovolím si předpokládat, že vztah k muzice máte už od dětství.
Pocházím z hudební rodiny. Bylo vždy jasné, co budu dělat. Miluju hudbu, miluju tvorbu. Miluju ten pocit stát na jevišti nebo na podiu s kapelou a to, když společně tvoříme něco tak vesmírného jako je hudba. Máma je zpěvačka, tatínek baskytarista a zpěvák. Zpívat je pro mě stejně automatické jako dýchat a chodit.
Před osmi lety vás Martin Dejdar označil za nejtalentovanější zpěvačku, která se kdy v českých talentových soutěžích objevila. S tím se pak do světa šoubyznysu vstupuje snáz. Jaké bylo najednou takhle zazářit?
Vše, co dělám, je můj splněný sen. Ráda na sobě pracuju a ráda se cítím naplno využita. Tvrdě na sobě pracuju a pracovat budu. Přeji si být jedna z nejlepších, abych si jednou ve stáří řekla, že to všechno za to stálo a že jsem tady nechala nesmazatelnou stopu.
K tomu jste ale také maminka malého Nathánka, mimochodem samoživitelka. Jak tolik rolí, včetně té rodičovské zvládáte?
Nathánek do mého života vstoupil přesně, kdy měl. Změnil spoustu mých názorů a postoj k životu. Byla jsem vychovaná rodem silných a samostatných žen. To si myslím, že je někdy na škodu, ale o to více zvládám stav svobodné maminky s lehkostí. Uvědomuji si, jaké je štěstí mít dítě a práci, která vás baví. Už se nehroutím z věcí, které nejdou změnit. Jsem vděčná za vše, co v mém životě je. Vše vás posouvá k vašemu cíli.
Kromě spotu o diabetu, věnujete čas i jiným dobročinným aktivitám?
Má práce se částečně točí kolem neziskových nebo charitativních organizací. Stojím si za tím, že když člověk může, má pomáhat. Také proto jsem vždy chtěla být známější, protože ať chceme nebo ne, naše slovo má pak větší šanci být vyslyšeno. Zastupuji několik organizací, já sama navlékám náramky a výtěžek z prodeje jde vždy tam, kde je to potřeba. Letošní rok je zatím ve znamení Avon pochodu, kde jsem teď nově jako ambasadorka, a pomáhám Nadaci ztracených dětí. 10. května budeme mít koncert na zámku Berchtold, kde chceme tuto nadaci více představit lidem, a já mám radost, že se k tomu připojí i moji kolegové a přátelé.
Opravdu měla černé neštovice? Nebyly to plané neštovice? Pravé neštovice jsou již vymýcené.