Dieta z pohledu psychologa

Jídlo je stejně jako oheň dobrý sluha, ale zlý pán. Pokud ho máme pod kontrolou, můžeme si ho užít, ale pokud se staneme jeho otroky, může se stát naší noční můrou. Lépe je tomuto stavu předcházet, neboť škody se pak těžko napravují.

Dieta z pohledu psychologa

Bez jídla bychom nepřežili. Potřebujeme živiny a energii k fyzické i psychické aktivitě, ale i ke správnému odpočinku. Je známo, že pokud jde tělo spát hladové, dobře si neodpočine. A druhá strana stejné mince – když je někdo unavený z nedostatku spánku, doplňuje nedostatek energie jídlem. Obojí je vážnější u diabetiků než u ostatních lidí, neboť na nedostatečný odpočinek reaguje tělo stresem, který zvyšuje glykemii. Stejně jako ji zvyšuje nadměrné přijímání potravy kompenzující nedostatek spánku. Pokud tento stav trvá déle, vede nejen k růstu tělesné hmotnosti, ale u diabetiků navíc k dekompenzaci nemoci a k dřívějšímu vzniku chronických komplikací.

Jídlo jako požitek i zbraň

Jídlo ale neslouží jen k výživě. Nemalý význam má jako prostředek uspokojení, neboť dobré jídlo nám přináší požitek. Další dimenzí jídla je ta sociální. Někdo jídlo připraví, uvaří, někdo další ho sní, jde tedy o rozdělení rolí v rodině. Jídlo může být v rodině i velmi ostrou zbraní, vždyť máloco je pro rodiče horší, než když jejich dítě jídlo odmítá a případně k tomu ještě hubne. Společně stolujeme, využíváme tedy jídlo jako prostředek komunikace, nebo naopak nekomunikace, to když si každý doma něco najde v lednici a uchýlí se s tím sám do svého pokoje nebo k televizi.

Diabetická dieta zasáhne i okolí

Lidé s diabetem jsou nuceni dodržovat dietní doporučení a změnit svůj jídelníček, na který jsou oni i jejich rodiny zvyklí, vnímají proto někdy jídlo jako prostředek podpory, nebo naopak „podkopávání nohou“ ze strany svých blízkých. Někteří příbuzní diabetiků jsou schopni sdílet s diabetikem jídlo, které mu bylo doporučeno, aby ho tím v jeho snaze přizpůsobit život nemoci podpořili, někteří naopak schválně jedí dál oblíbené nezdravé pochutiny večer u televize s odůvodněním, že tím „posilují pevnou vůli“ partnera diabetika. Jsou i taková partnerství, kde jeden ve snaze mít druhého (diabetika) pod kontrolou a pod svým vlivem, diktují svému protějšku, co může a co nemůže jíst nebo pít.
Pokud se vám v rodině ve vztahu k jídlu dějí věci, které vám nevyhovují a které chcete změnit, je třeba, abyste svému protějšku řekli, co potřebujete a co vám naopak nevyhovuje, například zbytečné zásoby nevhodných potravin doma atd. Mnozí by totiž své chování přizpůsobili, kdyby věděli, že si to přejete.

Víte, co pro vás jídlo znamená?

O složení jídelníčku, frekvenci jídla během dne, výživových parametrech, výměnných jednotkách a podobném se mluví a píše neustále. Zde se však zaměříme na tzv. jídelní chování a na myšlení o jídle, které jsou stejně důležité jako samotné složení stravy. Naše chování a myšlení spojené s jídlem ovlivňuje, co a jak jíme, ale také jaký význam jídlu přikládáme. To pak předznamenává, jestli některé své jídelní návyky dokážeme změnit.

Když bude diabetolog opakovaně pacientce vysvětlovat, že by měla zhubnout, nutriční terapeutka ji bude opakovaně edukovat ohledně správného množství a složení stravy, pacientka může tomu všemu rozumět, neboť je to inteligentní žena. Ale bude mít každý den pocit, že jídlo je její jediná radost, která jí po odchodu dětí z domova zbyla. A tak se její jídelní chování nezmění, i když se bude sebevíc snažit. Proto je důležité se zamyslet nad tím, jakou roli jídlo v našem životě hraje, případně v jakých situacích po jídle saháme, i když na něj zrovna není ten pravý čas v denním režimu, případně jaké prožitky máme s jídlem spojené.

Co se v mladí naučíš…

Jedním z nejdůležitějších období života, co se týká jídelních návyků, je rané dětství. Stranou ponecháme genetiku, která samozřejmě do velké míry předurčuje naše dispozice například k případné nadváze. Důležité ale je, jak se chová k jídlu rodina, jak se v ní stoluje, co se dětem dává jíst, co jim jíst nedovo-lujeme a za jakých okolností se jim jídlo podává. Když dostane dítě do ruky rohlík a ucpe se mu jím pusa pokaždé, když začne plakat, dá se očekávat, že až vyroste, bude duševní nepohodu řešit jídlem. Rozhodně se při výchově dětí vyplatí jídlo řešit: měly by se naučit jíst pravidelně, konzumovat rozmanitou stravu a získat správné návyky spojené se stolováním. Až budou v pubertě, možná bude společná večeře jedinečným prostorem k navázání rozhovoru, protože zaběhané rituály a návyky rodiny se narušují hůř než pravidla, která chceme dětem narychlo vštípit, když už je vlastně pozdě.

„Místo na dortíček” si nedělejte

Mnoho lidí, kteří chtějí zhubnout, dělá jednu zásadní chybu. Omezují hlavní jídla. „Dám si méně oběda, aby mi zůstalo místo na dortíček.“ „Dám si jen malou večeři, večer se už nemá moc jíst.“ „Když budu vynechávat jídlo, zmenší se mi žaludek a nebudu mít takový hlad.“ Tyto a podobné myšlenky vedou lidi k omezování a vynechávání základních jídel během dne, to ale vyústí nejčastěji v to, že se pak dojídají většinou méně vhodnými potravinami, než by byl samotný oběd, svačina nebo večeře. A první, po čem v těchto situacích tělo baží, jsou cukry.

Řešení hledejte dřív, než bude pozdě

Do psychologické nebo psychiatrické ambulance většinou kvůli jídlu přicházejí lidé, kteří mají jídelní návyky, myšlení a chování narušené hluboce a celé roky. Trpí obezitou a trpí tím i psychicky nebo jsou v područí poruch příjmu potravy jako bulimie nebo anorexie. Tito lidé se většinou již pokoušeli nesčetně-krát svou situaci řešit, ale většinou se zlepšili jen o trochu, na chvíli nebo svou snahu rychle vzdali.

Samozřejmě je jednodušší rozvoji takto závažných stavů předcházet. Pokud nejste se svým jídlem, tělem nebo váhou spokojeni, začněte s tím něco dělat hned. Neříkejte si, že to ještě není tak hrozné, že se to za nějaký čas dá opět do pořádku. Hned, jakmile si uvědomíte, že něco děláte špatně, zastavte se a hledejte řešení – změňte jídelníček, změňte stereotypy, přidejte fyzickou aktivitu a také přemýšlejte, co všechno pro vás jídlo znamená.

Změna je možná

Abyste dokázali změnit svoje jídelní chování, potřebujete dostatek energie. Tu je důležité načerpat dostatečným odpočinkem i příjemnými aktivitami, které provozujete pravidelně. Může to být sport, čas trávený s vnoučaty, kreslení nebo pěstování květin, prostě cokoli, co vám dělá radost. Dále je vhodné, aby jídlo nebylo „hlavní náplní“ vašich dní a myšlenek. Hledejte si jinou „zábavu“, dejte svému životu nějaký směr, vyřešte věci ve svém životě, které vás trápí a dlouhodobě stresují, protože ty vám neustále ubírají energii, kterou potřebujete. Pokud máte pocit, že to sami nezvládnete, obraťte se na odborníky, například na psychoterapeuta.

MUDr. Jana Komorousová, Ph.D.
Lékařka dětské, dorostové i dospělé psychiatri. Provozuje soukromou praxi v Plzni. Spolupracuje s diabetologickým centrem 1. LK FN Plzeň. 

Zobrazit diskuzi
Diskuze k článku

Komentujte

avatar
  Subscribe  
Upozornit na