DIAmáma Veronika: Z vážení jídla a počítání sacharidů se mi točila hlava

Jen zjištění, v čem všem jsou sacharidy, pro mne bylo velmi překvapující. Dříve mě nenapadlo, že budu muset počítat sacharidy např. v paprice, rajčeti, mléčných výrobcích apod. Jen z tohohle jsem měla v nemocnici hlavu jak pátrací balon. Přišlo mi, že si v životě nemůžu zapamatovat, kolik která potravina má sacharidů. No a po letech to sypete z rukávu jako násobilku.

Výměnné jednotky mají počítání usnadnit?

Ale dalším oříškem pro mne byly výměnné jednotky. Vlastně doteď moc nechápu, k čemu jsou. Možná mi to nikdo nikdy pořádně nevysvětlil. Proto mi toto přijde jako zbytečný krok navíc ke všemu tomu novému kolem diabetu. Ještě když si můžete vybrat desítkové nebo dvanáctkové jednotky. ,,Proč?“ ptám se.

V době záchytu to byla informace, kterou můj zahlcený mozek nezvládal již pojmout. Vím, že spousta diabetiků výměnné jednotky používá. Pokud jim to vyhovuje, tak je to naprosto v pořádku. My je ale nepoužíváme, počítáme pouze sacharidy.

DIAmáma Veronika: Hokejové soustředění bylo krokem do neznáma

Jsme sportovní rodina a nebudu lhát, také mě při záchytu napadlo, jak spolu sport a diabetes budou fungovat. Ale klasické rekreační sportování a ...

Do posledního sacharidu

V prvních měsících, a vlastně i roce, jsme velmi důkladně každé jídlo vážili. Počítali jsme doslova každý sacharid, který Filípek dostal. V kuchyni byla stále otevřená kniha „Abeceda diabetu“, kde jsem každé jídlo hledala a podle tabulky počítala sacharidy. A vaření oběda bylo jak laboratorní práce. Jednu surovinu zvážit, zapsat gramáž, vypočítat sacharidy, zvážit další surovinu, zapsat, vypočítat, sečíst všechny sacharidy dohromady a trojčlenkou se dopracovat ke konečnému výsledku, kolik gramů hotového jídla si k obědu může Filípek dát. 

Časem se situace změnila. Již tolik nelpíme na přesnosti. Váhu samozřejmě dále používáme, ale není již tou prioritou v kuchyni. Spoustu potravin zvládáme už odhadnout. A hlavně inzulínová pumpa dokáže mírné nepřesnosti prominout.

Stravování ve školce nebyl problém

Když ještě Filípek chodil do školky, byly pro mě nedělní podvečery ve znamení „zavaření mozku“ během přípravy jídelního lístku na následující týden. V prvních měsících pro mne bylo opravdu náročné dát jídelníček dohromady. Seděla jsem nad ním 20 minut s aplikací „Kalorické tabulky“ a již zmíněnou knížkou „Abeceda diabetu“. Každou potravinu jsem hledala a přepočítávala na sacharidy. Postupem času ta čísla v mé hlavě zůstala a celý tento proces trval pouhé 2 minuty.

Nedělní rutina – psaní jídelníčku do školy. | zdroj: užito se svolením autorky Veroniky Kockové

Ve škole je to velmi podobné. Dostaneme jídelní lístek, vypíšeme gramáž jídel a předáme do jídelny. Jenže první týden ve škole jsme zjistili, že to není tak úplně všechno. 

„Jak jablko! Vždyť to v jídelníčku psané nebylo!“ vypadlo ze mě, když Filípek nadiktoval, co všechno snědl.

Na jídelním lístku máme napsanou polévku, hlavní chod a nějaký zákusek, jako například ovoce, salát, jogurt apod. Člověk by si řekl, že co je psáno, to je dáno. Ale zjištění, že to tak není, nebylo moc příjemné. Občas děti dostanou nějakou pochutinu ještě navíc, která na jídelníčku ten den není zmíněná. Změnila jsem tedy strategii. Před obědem si Filípek pošle inzulín na sacharidy, které máme dohodnuté a u stolu mi ještě zavolá, co vše má na táce a poté řešíme operativně dál eventuální připoslání inzulínu. 

Zpočátku mi jídlo dělalo velké starosti. Stávalo se, že jsem Filípkovi i nějaké dobroty zakazovala, protože jsem se jich bála. Ale s postupem času, jak se člověk otrkává, zábrany padají. Hlavně víme všichni, že zakázané ovoce chutná nejvíce, takže se snažíme nic nezakazovat. A bereme to tak, že to buď vyjde, nebo nevyjde, a příště budeme chytřejší.

Foto: Instagram autorky Veroniky Kockové, užito se svolením

Zdroj: autorka čerpala z vlastních zkušeností a zážitků

4840