-- reklama --

DIAmáma Veronika: Naše první Vánoce s diabetem byly plné rozpaků a strachu ze sacharidů

DIAmáma Veronika: Naše první Vánoce s diabetem byly plné rozpaků a strachu ze sacharidů
Návštěva Vánočního domu Zdroj: archiv autorky Veroniky Kockové, použito se svolením

Vánoce mají být svátky klidu a míru. Ale když se vám měsíc před nimi do života postaví nemoc jako cukrovka, která vám otočí život vzhůru nohama, o klidu nemůže být ani řeč. Dneska prožíváme Vánoce podstatně pohodověji, ale ty první diabetické byly dost náročné. Sacharidy, které byly kolem nás snad více než jindy, mě opravdu děsily.

V listopadu 2019 jsme byli z nemocnice propuštěni bez senzorů. Glykémii jsme kontrolovali pouze glukometrem. Několikrát – odhadem klidně i dvacetkrát denně jsem Filípka píchala do prstu. Vstávat každičkou noc dvakrát a kontrolovat glykémii bylo dost náročné.

S panem primářem jsme byli domluveni, že při další kontrole za měsíc si řekneme, pro jaké senzory jsme se rozhodli – a ty se objednají. Kontrola byla začátkem prosince, kde jsme sdělili naše rozhodnutí pro senzory Dexcom G6. Sestřička odeslala poukaz firmě a my museli jen čekat.

Sladkosti od Mikuláše jsme zakázali

Filípek byl v tu dobu ještě na inzulínových perech, takže jsme dost řešili stravu. Ne, že bychom teď neřešili vše, co sní, ale s pumpou jsme více odvážní. Tedy nastalo období mlsání – Mikuláš a vánoční cukroví. Byli jsme měsíc po záchytu a stále jsem ve všem tápala. Počítali jsme každičký sacharid v jídle. Přišlo mi nemyslitelné, že by snědl celou čokoládovou postavičku nebo talířek cukroví. 

Snažili jsme se první Vánoce udělat co nejvíce bez sacharidů.

DIAmáma Veronika: Hrdina nejsem jen já, ale i náš tatínek. Nikdy mě nenapadlo, že to bude jinak

Nízkosacharidové cukroví od babičky

Klasický čokoládový kalendář jsme vyměnili za pytlíčky s drobnostmi a sacharidové vánoční cukroví bylo nahrazeno nízkosacharidovým. Za to moc děkuji mojí mamce, která dostala nelehký úkol takové cukroví upéct. Nakoupili jsme mouky, které mají nižší obsah sacharidů než mouka klasická. Cukr jsme nahradili erythritolem a čekankovým sirupem.

Bylo strašně fajn, že mohl mlsat, aniž by si musel způsobovat bolest vpichem inzulínovým perem. Zpočátku jsem si myslela, že nebudeme vůbec cukroví péct, ale mamka to vzala do svých rukou a nenechala Filípka, aby si neužil Vánoce se vším všudy.

Čekání na senzory bylo nekonečné

Půlka prosince byla už za námi a senzory stále nikde. Bylo velmi těžké nechat Filípka něco stále uždibovat, když jsme neměli ten luxus senzorů a možnost reagovat na výkyvy glykémie zavčasu. Proto byl ve stravě omezený a jedl více jídel přirozeně bez sacharidů. Občas si dopřával mlsky s umělým sladidlem, které mu s glykémií ani nehnuly. 

Vlastně, když tak nad tím přemýšlím, nebylo by špatné se alespoň zčásti k takovému stravování vrátit. Pumpa nám dost povolila otěže…

Ve školce jsme byly domluvení, že se Filípek vrátí v novém roce, až bude mít senzory – a i my budeme s cukrovkou více seznámení. Konala se ale vánoční besídka, kam jsme byli s Filipem pozvaní. Bylo krásné vidět, jak je po měsíci doma ve školce zase rád. Kdyby mohl, zůstal by tam rovnou. Po počátečním ostychu se rozkoukal a začal s dětmi řádit jako dřív. Alespoň si s kamarády užil hezké odpoledne a my věděli, že je tam stále vítán a všichni se na něho těší.

Předčasný dárek od Ježíška

Dny utíkaly jako splašené a obchodní zástupce z firmy stále nikde. Rozhodla jsem se s ním telefonicky spojit a maličko na něj zatlačit. Nejdříve tvrdil, že to do Vánoc bohužel nestihne. Ale po mém “citovém” nátlaku se nad námi slitoval a přijel nás domů navštívit devatenáctého prosince. Vše nám vysvětlil, nastřelil první senzor a už to jelo. Díky tomu jsme si mohli užít Vánoce klidněji, bez píchání do prstu. 

S každými dalšími Vánocemi toho řešíme méně a měně. Možná to není ten nejlepší přístup, ale letos tomu opravdu necháváme volný průběh. Cukroví nevážíme, řízek a salát nějak tipneme, buď to vyjde, nebo to nevyjde. Hlavně chceme, aby si ten vánoční čas Filípek užil co nejpohodověji, bez zbytečných zákazů. 

Přejeme všem co nejpohodovější prožití vánočních svátků, bez stresu a shonu.

Děkuji všem za přízeň a těším se na další setkání, tentokrát už v roce 2023…

Foto: Instagram autorky Veroniky Kockové, užito se svolením

1534

Diskuze k článku